Evropa

Dále připravujeme cesty po Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Chorvatsku, Irsku, Anglii, Islandu, .....

Bosna a Hercegovina

Bosna a Hercegovina je země ležící na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Hlavním městem je Sarajevo, které je známé svou historií a mixem kultur – islámu, pravoslaví, katolicismu a judaismu. Země se dělí na tři samosprávné jednotky, na ploše 51 000 km2 žije 3,4 milionu obyvatel. Největší etnickou skupinou jsou Bosňané, následují Srbové a třetí jsou Chorvaté. Má krásnou přírodu – hory, řeky, lesy i malý úsek pobřeží Jaderského moře u města Neum. Bosna a Hercegovina má bohatou, ale také složitou historii, včetně války v 90. letech po rozpadu Jugoslávie. Dnes je to klidná země, známá pohostinností, tradiční kuchyní a bohatou kulturou.

Na cestu do Bosny a Hercegoviny jsme si udělali volno na 11 dní. Rozhodli jsme se, že tentokrát budeme spát v autě a potřebné věci si dáme do střešního boxu. Vyrážíme v pátek po práci a míříme směrem na chorvatský Dubrovník, kde se chceme podívat do města. První noc přespáváme na pěkném místě kousek za Mariborem u vesnice Spodnji Duplek u bývalé pískovny, ze které je nyní jezero. Dnes je na jezeře vlečnice pro wakeboarding. Ráno vyrážíme směr Chorvatsko. V Chorvatsku sjíždíme do města Šibeník, abychom se vykoupali apodívali na pevnost tyčící se nad městem. Město leží na pobřeží Jaderského moře ve střední Dalmácii. Patří mezi nejstarší chorvatská města založená původními Chorvaty. Ve městě je katedrála sv. Jakuba, která je na seznamu UNESCO. Na tomto seznamu je také pevnost sv. Mikuláše. Jedná se o námořní pevnost, která se nachází u vstupu do kanálu sv. Antonína. Dále jsou ve městě ještě 3 historické pevnosti. V odpoledních hodinách přejíždíme do Dubrovníku. Abychom se dostali do Dubrovníku musíme přejet monumentální Pelješacký most vedoucí na poloostrov Pelješac. V odpoledních hodinách jsme v Dubrovníku. Jedná se o jedno z nejkrásnějších historických měst Evropy, které si uchovalo svou středověkou atmosféru. Město je zapsáno na seznamu UNESCO už od roku 1979. Město je nádherné jak za dne, tak ve večerních hodinách, když se setmí a celé město se rozsvítí. Ve městě najdete masivní městské opevnění s věžemi, baštami a výhledy na moře. Když se dostanete do části Staré město, procházíte starými kamennými uličkami, malá náměstíčka střídají větší. Projdete širokou promenádou až k náměstí Stradun, kde je Velika Onofrijeva fontána. Vynechat nelze ani palác rektora, Františkánský klášter s lékárnou z 14. století, katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Nad městem se tyčí pevnost Imperial. Město je krásné a žije neopakovatelnou atmosférou, ale také je ve městě velké množství lidí.  I když je v Chorvatsku volné stanování a přespávání zakázané, my přespíme na parkovišti u kostelíka v obci Plat. Ráno jdeme k moři užít si krásného moře na nedaleké pláže. Ležet na pláži a koupat se vydržíme jen dopoledne.

I když jsme chtěli být u moře celý den, nevydrželi jsme a jedeme směr Bosna a Hercegovina a město Trebinje.  Samo město bylo vybudováno na dvou březích řeky Trebišnjica, na které je zároveň několik mlýnů a také starý kamenný Perovićův most z dob Osmanské říše. Trebinje je obklopené krásnými horami. Na kopci Crkvica nad městem je klášter Hercegovačka Gračanica z něho je pěkný výhled na město a daleké okolí.  Pokračujeme do nedalekého pravoslavnéhokláštera Tvrdoš (Tvrdoš Monastery). Jelikož máme krátký rukáv a kraťasy, tak u vstupu dostaneme dlouhou zavinovací sukni, abychom si zakryli alespoň kolena. Založen byl už ve 4. století a byl několikrát zničen a opět obnoven. V klášteře žijí pravoslavní mniši, kteří se starají o duchovní život, správu kláštera a také o vinařství. Přejíždíme přibližně 1,5 h do jediného přímořského letoviska v zemi do města Neum. Po cestě ještě koukneme naHadžibegovu pevnost.Nyní je pevnost zarostlá a těžko přístupná. Neumje jediný bosenskohercegovský mořský přístavv úzkém koridoru obklopeném z obou stran územím Chorvatska. Leží na břehu Neumského zálivu. Ve městě je spoustu malých i velkých hotelů a velké množství lidí. Chtěli jsme se tu vykoupat, ale ve městě je bylo spousty, lidí velká hustota aut. Těžko se nám parkovalo a proto jsme odjeli do klidnějších míst. Namířeno máme do přírodní rezervaceHutovo Blato. Zastavujeme u hotelu Karaotoka jdeme se projít k jezeru. Hutovo Blato je mokřadní oblast s jezery, říčkami a bažinami, napájená převážně řekou Krupa. Zabírá rozlohu přes 7 000 hektarů.  Je to ráj ptáků a bohatý je i vodní život v jezerech. Na jezeru je možné se nechat provést na motorové lodičce. Dalším místem co nás okouzlilo je vesničkaPočitelj. Krásné historické opevněné město na svahu nad řekou. Architektura města sestává především ze středověkých a osmanských prvků. Do středověké skupiny se řadí jádro pevnosti. Architekturu z dob Osmanské říše tvoří Šišman Ibrahim-pašova mešita a hodinová věž. Při hledání míst, kam se půjdeme podívat, byly i vodopády Kravica. U vodopádů je veliké parkoviště pro auta, už to značí, že toto místo je dosti turistické.  Za vstup k vodopádům se platí vstupné. Vodopády se nacházejí na řece Trebizat a jsou přírodní vápencové. Mají výšku 25 m. Pod vodopádem je jezírko, kde je možné se koupat. Vodopády jsou pěkné, ale přes nával turistů to ztrácí své kouzlo. U vodopádu jsou stánky s občerstvením, restaurace a spousty slunečníků. Vodopády jsou ikonou Bosny a Hercegoviny, proto asi stojí za to je vidět, ale s ohledem na jiné místa v Bosně je zde trochu nezvykle živo. Po cestě do Mostaru jsme si vytipovali ještě několik míst k zastavení. Jedním z nich je poutní místo Medugorje. Každý rok ji navštíví statisíce poutníků z celého světa. V centru města stojí kostel sv. Jakuba, velká plocha s lavicemi pro poutníky a také je možné zajít ke zpovědi a vybrat si i svůj jazyk, ve kterém se chcete zpovídat. Za městem je kopec zvaný Podbrdo, na kterém se v roce 1981 šesti dětem zjevila údajně žena s dítětem v náručí. Děti byly přesvědčeni, že se jedná o Pannu Marii. Toto místo se poté stalo poutním. Dnes je podél cesty na kopec zhotovená křížová cesta se 14. zastaveními. Poutníci ji často stoupají bosí a v tichosti. Po vystoupání na kopec Podbrdo už míříme k Mostaru.

Před Mostarem ještě přibrzdíme a z mostu koukáme na Kanál Buna. Jedná se o umělý kanál vytvořený pro potřeby vodního hospodářství a regulace toku řeky. Tento den přespíme v kempu AutoCamp River Buna v obci Buna kousek od Mostaru. Přihlásíme se u pana majitele, skočíme do sprchy uděláme si jídlo a v podvečer se jedeme ještě podívat do Mostaru, abychom viděli město za denního světla i večer osvětlené.Mostar je hlavním městem Hercegoviny. Jedná se o historické město známé svým ikonickým Starým mostem, který spojuje dvě části města přes řeku Neretvu. Most byl postaven v 16. století a je symbolem spojení mezi kulturami – křesťanskou a muslimskou. Bohužel byl most za Jugoslávské války v roce 1993 zbořen. Obnoven byl v roce 2004. Ve starém městě najdete mešity, kostely, bazary, kamenné uličky a kavárny s tradiční bosenskou kávou. Město nabízí krásnou směs orientální a evropské architektury a je zapsáno na seznamu UNESCO. Město navštěvuje mnoho turistů, ale určitě stojí za návštěvu. Druhý den vyjedeme na kopec Hum, na kterém stojíKříž tisíciletí. Je vysoký 33 metrů, přesně tak starý, jako byl Ježíš, když byl ukřižován. Kříž se hrdě tyčí, jako štít nad městem Mostar a je také jeho symbolem. Dnes už jen Mostarem projedeme a zavítáme na vyhlídku ze které je krásný výhled na město s nápisem I love Mostar. Pak už pokračujeme na do vesničky Blagaj k pramenu řeky Buna a místu které se jmenujeVrelo Buna. Řeka Buna zde vyvěrá přímo z vápencové skály. Před mohutným útesem stojí Dervišský klášter (Tekija). Jedná se o osmanský klášter z 16. století, postavený pro súfijské derviše. Dnes přístupný veřejnosti. Nyní přejíždíme asi 1,5h do národního parku Sutjeska do městečka Tjentište. Podíváme se na památník bitvy na řece Sutjesce z roku 1943. Bitva byla klíčovým momentem v národně osvobozeneckém boji proti nacistické okupaci, kdy proti sobě válčili Jugoslávští partyzáni pod vedením Josipa Broze Tita a Nacistické Německo, spolu s jednotkami Itálie, Chorvatska a Bulharska. Bitva byla velmi krutá, padlo více než 7 500 partyzánů, ale přesto se jim podařilo prolomit obklíčení a zachránit hlavní síly. Měli jsme v plánu jet někde do hor v národním parku a pokochat se výhledy. Když vjíždíme po cestě do hor sedí u cesty ochránce parku a zdvořile se nás ptá, zdal-li máme povolení pro vjezd. To bohužel nemáme, a tak se otáčíme a jedeme zpět.

My se následně rozhodli jet dále a dalším místem bylyPješčane piramide. Pyramidy jsou erozně vzniklé skalní útvary, sloupy z jílu a písku, které se podobají přírodním pyramidám. Vznikly působením větru, deště a eroze během tisíců let. Jsou vysoké až do 20 metrů a připomínají přírodní „kamenné jehly“ nebo písečné věže. Místo je málo známé a proto i bez lidí a bez vstupného.  Pokračujeme do města Visegrad. Město kousek od Černé hory, kde se nachází Starý most, který je zapsán na seznamu UNESCO. Most ze 16.století je postaven na řece Drině. Na poloostrově na řece Drině ve městě je krásný kostel a nově vybudovaný komplex budov v historickém stylu. Pokračujeme do 2 h vzdáleného městaSrebrenica. Města, které se stalo symbolem jedné z nejhorších tragédií bosenské války v 90. letech. Město bylo tehdy označeno OSN za "bezpečnou zónu", střeženou nizozemskými vojáky OSN. Vojska bosenských Srbů pod velením generála Ratka Mladiće obsadila město a během několika dnů systematicky zavraždila přes 8 000 bosňáckých mužů a chlapců. Tyto události byly Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označeny za genocidu. Nyní je v nedaleké obci Potočari otevřen Památník a hřbitov obětem genocidy, kde jsou každoročně pohřbívány nově identifikované ostatky. Každý rok 11. července se zde koná pietní akt, kterého se účastní tisíce lidí z celého světa. V tento den jsme byli i my přítomni této akci, ač zcela náhodou. O přesném datu této pietní akce jsme vůbec nevěděli. Město Srebrenica je i dnes poznamenané válkou, je ponuré, spousta poničených domů, rozbité výlohy a potulní psi dodávají městu zvláštní atmosféru. Dalším místem je Durdev Grad. Pevnost u srbských hranic. Toto místo bych z cesty klidně vynechal. A nyní již jedeme do města Zavidoviči na Velké kamenné koule.

Shodou okolností jsme tuto noc přespali na zahradě majitele lesa, kde kamenné koule jsou.  Toto bylo úplně neplánované a když jsme se ocitli na této zahradě, tak jsme ani nevěděli, že je to majitel kamenných koulí. Vykoupali jsme se v bazénu, večer si dali pivo a ráno nám pan Ikanovic udělal kávu a vzal nás do lese na podívat se na kamenné úkazy. Kamenné koule v Zavidoviči byly odhaleny v roce 1936 po silné bouřce. Dnes se zde nachází asi 15 nepoškozených a 20 rozpadlých koulí. Největší známá kamenná koule byla objevena jižně od Zavidoviči v roce 2015. Má průměr přes 4 metry a hmotnost přibližně 37,32 tuny. Je tvořena křemenem, muskovitem, oxidem železitým a uhličitanovou základnou – bazálním cementem. Analýzy ukázaly, že všechny prvky jsou energeticky aktivní. Jak vznikly není dodnes známo. Dále jedeme přes město Vareš, kde přibrzdíme u krásně modréhojezera Nula. Dříve to býval lom na železnou rudu. Nyní je to zdroj pitné vody. Následuje Bobovač. Dříve to bylo královské město nyní středověké sídlo v horách. S krásným výhledem a zachovalým palácem. Pokračujeme přes vesničkuKraljeva Sutjeska, kde je františkánský klášter a jedna s nejstarších mešit v zemi. Pak už do kempu v obci Visoko a Bosenské pyramidy. Jedná se o skupinou kopců, které někteří badatelé považují za uměle vytvořené pyramidy. Nejvýznamnější z nich je Pyramida Slunce, která je podle některých odhadů vysoká přes 220 metrů, což by z ní činilo nejvyšší známou pyramidu na světě. ​ Vedle Pyramidy Slunce se v oblasti nacházejí další struktury, jako jsou Pyramida Měsíce, Pyramida Draka, Pyramida Lásky a Pyramida Matky Země. Tyto kopce vykazují pravidelné geometrické tvary a jsou orientovány podle světových stran, což podporuje teorii o jejich umělém původu. ​Podzemní komplex tunelů Ravne spojuje tyto pyramidy a obsahuje chodby, v nichž byly nalezeny keramické bloky a další artefakty. Některé zdroje uvádějí, že pobyt v těchto tunelech má pozitivní vliv na zdraví. Objev bosenských pyramid učinil v roce 2005 bosenský podnikatel a amatérský archeolog Semir Osmanagič. Ubytovaní jsme v kempu Visoko, kde po zaplacení ubytování máte v lednici pivo zdarma. Ráno ke snídani velký chléb a je možné si i půjčit skútr. I toho jsme využili a jeli se podívat do města.

Z kempu druhý den míříme do hlavního města Sarajeva. Město z velké části stále žije zimní olympiádou, konanou v roce 1984. Auto necháváme v centru pod lanovkou, která nás vyveze na kopec nad město a odkud vede olympijská bobová dráha. Na konci dráhy je rozstřílená bývalá hvězdárna. Prošli jsme se po Latinském mostě, kde zabili Františka Ferdinanda což odstartovalo I. světovou válku. Muzeum Sarajeva a F. Ferdinanda. Dále jsme šli ke katedrále a staré židovské synagoze. Podívali se Gazi Husrev-begovy mešity a na centrum starého města Baščaršija, kde je symbol Sarajeva. Sebilj je dřevěná fontána v orientálním stylu, postavená v 18. století. Zajdeme také do sarajevské tržnice koupit nějaké místí dobroty a ochutnat sarajevskou kávu.

Ze Sarajeva odjíždíme a následuje Vrelo Bosne. Přírodní park s pramenem řeky Bosny, které vytékají přímo zpod pohoří Igman. Pokračujeme k olympijskýmskokanským můstkůma zničenémuhotelu Igman. Ve své době jeden z nejluxusnějších hotelů. Byli v něm ubytovaní sportovci na ZOH 1986. Při válce byl zničen a zatím neopraven. Přejíždíme do nejvýše položené a jedno z nejizolovanějších trvale osídlených vesnic Lukomír v nadmořské výšce 1495 m. n. m. Do vesnice vede prašná cesta. Jedete cestou, kde okol vás se pasou koně, krávy, ovce a vidíte krásné výhledy na hory. Opravdu úžasná nedotčená krajina. Vesnice je typicky horská. Lukomír je obklopen nádhernými horskými scenériemi, včetně hlubokého kaňonu řeky Rakitnice, který je považován za jeden z nejhlubších v Evropě. Ve vesnici je možné se občerstvit. I my si tu dáme jídlo, abychom podpořili místní obyvatele. Dáme si výborný burek. Tenké těsto plněné různými náplněmi a poté srolované. My měli variantu s masem a se špenátem. Z Lukomíru přejíždíme přibližně 1,5 h k Titovu bunkru, ale bohužel v den, kdy jsme tam byli my byl bunkr zavřený. Projíždíme okolo jezera Jablaničko a míříme k jezeru Blidinje. Než tam, ale dorazíme ještě zastavujeme uNekropola Dugo Polje. Významné středověké pohřebiště nacházející se na náhorní plošině Blidinje. Tato nekropola byla v roce 2016 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, jako součást širšího souboru středověkých nekropolí stećků. Nyní už objevujemejezero Blidinje, u kterého přespíme. Večer nás ještě zkasíruje místní ranger o nějaké drobné za přespání v přírodní rezervaci.

Druhý den nás čekáRomsko jezero. Z kopce nad jezerem je krásný výhled na vodní plochu. Když pustíme dron a koukáme na fotky, tak je to ještě krásnější. Až k vodě tedy nejedeme a pokračujeme do městaTravnik. Ve městě jdeme okouknut místí hrad. Ve věži je dnes etnografické muzeum. Ve městě za naší návštěvy bylo velké množství lidí. Nyní již hledáme, kde budeme spát. Nakonec jsme vybrali kemp ve městěJajce. Než ale budeme v kempu, podíváme se na Vodopád Pliva na stejnojmenné řece (vysoký je 22 metrů), který se nachází přímo v centru města. Za městem jsou krásné malé vodní mlýny. U mlýnů je spousty lidí, ale určitě stojí za návštěvu. Nyní již do kempu Plivsko jezero.  Ráno přejíždíme do národního parku Una do městaMartin Brod. V tomto městě se nachází 54 metrů vysoký travertinový vodopád na řece Una. Není tak známý, jako vodopády Kravica, a to bych řekl, že je okázalejší. Dále jedeme doKulen Vakuf. Nad městem je stará pevnost. Pěkná procházka do kopce. Od pevnosti je krásný výhled do okolí, ale samotná pevnost nestojí za návštěvu. Dnes parkujeme v kempu Šefik. Tento kemp nemůžete vynechat. Pan majitel nás vřele přivítal, ukázal nám lednici plnou pálenky a piva. Pálenka zdarma, pivo si psát na lísteček a při odjezdu se vyrovnáme. Šefik má nás Čechy velice rád. V kempu jsme byli všichni víceméně samí Češi.

Další den ráno odjíždíme keŠtrbački buk. Největší a nejimpozantnější vodopád na řece Uně. Další vodopád, co je hezčí než vodopád Kravica. Dále už pomalu směřujeme k Chorvatským hranicím. Zastavíme uhradu Ostrožac, kde necháme poslední bosenské peníze a pokračujeme donárodního parku Kozara. Vjezd do národního parku je zpoplatněn a platí se pouze v hotovosti, a to bosenskými markami. Tak se otáčíme, a ještě nějaké drobné vybereme v nejbližším městě. V národním parku jedeme na vrchol hory Mrakovica. Na jejím vrcholku se nachází známý í, připomínající Bitvu o Kozaru v druhé světové válce a válečné muzeum. Toto byla poslední zastávka v Bosně. Nyní již směřujeme na chorvatské hranice a hned za hranicí je koncentrační tábor Jasenovac. Koncentrační táborJasenovacbyl jedním z největších nacistických koncentračních táborů v Evropě během 2. světové války. Nacházel se na území Nezávislého státu Chorvatsko. Tábor byl založen v srpnu 1941 a byl spravován chorvatským fašistickým hnutím ustašovců, nikoliv nacistickým Německem. Správcem tábora byl Vjekoslav Luburić a jeho pobočníkem Dinko Šakić. Tábor byl osvobozen v dubnu 1945 partyzánskými jednotkami Josipa Broze Tita.​

 Odkaz na video z Bosny a Hercegoviny

Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko je malý, ale fascinující knížecí stát ve střední Evropě, který se nachází mezi Švýcarskem a Rakouskem. Lichtenštejnsko je známé svou horskou krajinou, protože většina jeho území leží v Alpách. Má rozlohu pouze 160 km² a je tvořeno převážně kopcovitým terénem. Tento malý stát se táhne podél řeky Rýn, která tvoří přirozenou hranici se Švýcarskem. Hlavním městem je Vaduz, ve kterém sídlí knížecí rodina. Lichtenštejnsko je jeden z nejmenších států na světě a má úzké vazby se Švýcarskem včetně společné měny švýcarský frank. Knížectví je známé svou vysokou životní úrovní a je jedním z nejbohatších států na světě podle HDP na obyvatele.

Do tohoto malého státu jsme se vydali o Velikonocích a nechali jsme si na něho 5 dnů. Tentokrát nebudeme spát v karavanu, ani v autě či autostanu. Sehnali jsme ubytování v rakouském městě Feldkirch v krásném hrázděném domě. Než ale pojedeme do ubytování, navigace nás vede do německého města Konstanz u Bodamského jezera. Konstanz je krásné historické město s velkým množstvím památek. V letech 1414–1418 se město stalo dějištěm ekumenického koncilu, nazývaného kostnický koncil, který řešil otázku Velkého západního schizmatu reforma církve. V průběhu tohoto koncilu byl odsouzen jako kacíř a upálen světskou mocí mistr Jan Hus. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského. Ve městě jsme navštívili Husův dům. Husův dům je považován za místo, kde J. Hus pobýval během svého věznění před procesem. I když přesné místo Husova pobytu v Kostnici není zcela jasné, tradice spojuje tento dům s jeho pobytem v roce 1414–1415. Další místo spojené s J. Husem byl Husův kámen. Tento kámen se nachází na místech, kde byl mistr J. Hus 6. 7. 1415 upálen na hranici. Dalším místem, kam jsme zavítali byl přístav na Bodamském jezeře, odkud vyplouvají lodě na vyhlídkové plavby. Sodík konci mola je socha Imperia. Jedná se o symbol spojení města s historickými událostmi. Kousek od přístavu je krásný vodní svět Mořský život Konstanz. Vedle vodní plochy se také nachází velká budova Konzilgebäude. Kamenná budova byla postavena v roce 1388 jako skladiště pro cestující a místní obchodníky a téměř 500 let sloužila jako překladiště obchodního zboží v Kostnickém přístavu. Během Kostnického koncilu v letech 1414 - 1418 se v této prostorné budově konalo v roce 1417 konkláve pro volbu papeže Martina V. Krásné je i historické centrum, kde si můžete dát dobrou kávu či zmrzlinu. Za zmínku také stojí katedrála v Kostnici, Rýnský most a u něho historická městská Rýnská brána. Po prohlídce města jedeme přibližně 1,5 hodiny do rakouského Města Feldkirch, kde máme ubytování. Ubytujeme se a v podvečer se jdeme podívat na hrad Amberg nad městem.

Další den jedeme ke zřícenině hradu Obere Burg a Untere Burg u vesnice Schellenberg. Tyto zříceniny jsou volně přístupné a okolí je udržované. Ve městě je také živé venkovské muzeum Biedermannhaus. Jedná se o krásný dřevěný statek. Dále jedeme do města Schaan, což je největší město v Lichtenštejnsku, kde žije přibližně 6 000 obyvatel a je také jeho ekonomickým centrum. Nad městem se nachází Klášter svaté Alžběty. Přes cestu je krásná zahrada patřící ke klášteru. Tento klášter je poměrně mladý, vznikl v letech 1934 - 1935. Nyní zde žije 15 sester. Schaan má dlouhou historii, avšak ve městě se moc historických památek nenachází. Oproti tomu je z města za pěkného počasí nádherný výhled na Alpy. Je také jedním z výchozím bodem pro horskou turistiku. Dalším a nejznámějším městem je Vaduz. Ve Vaduzu se projdeme po náměstí Petr-Kaizer Platz, kde stojí Vládní dům, budova Zemského sněmu, Národní muzeum, Poštovní muzeum. Plynule přejdeme na Champagner Platz, kde je Vaduzská radnice. A nyní už k hradu Vaduz, který je rezidencí lichtenštejnské knížecí rodiny. Tento hrad není přístupný veřejnosti. První zmínky o hradu jsou z roku 1322. Lichtenštejnové koupili hrad roku 1712. Nyní pokračujeme do vesničky Gaflei. Jedeme krásnou horkou cestou a jen se kocháme výhledy na údolí a hory okolo sebe. Na konci cesty je velké parkoviště ideální pro zaparkování a vydat se do hor na procházku Alpami. My se vydáme k rozhledně a dále ke zřícenině hradu Schalun. Trasa má přibližně 8 km. Máme štěstí na počasí, tak výlet do hor stojí opravdu za to. Procházíme přes území, kde se pasou, krávy, ovce. Přes krásné lesy a louky a pozorujeme přírodu okolo sebe.

Dalším místem je obec Triesenberg a horské centrum Malbun. Než se ale dostaneme do Malbunu, musíme zastavit u jezera Gänglesee. Neskutečně krásné výhledy na vodní hladinu a hory. Brzdíme i ve vesničce Steg, kde je u cesty pěkná kaplička. Teď už Malbun. Jedná se o horskou vesničku, která je ideálním místem pro milovníky lyžování. V zimě nabízí 23 km sjezdovek. Ani v létě se zde nebudete nudit. Vesnička je ideálním místem pro horskou turistiku, případně i výchozím bodem pro cyklisty a to jak silniční, tak horskou.Dalším bodem v Lichtenštejnsku, co zařadit do itineráře je město Balzers. Dominantou města je hrad Gutenberg. Jeden ze dvou hradů v Lichtenštejnsku, který se dochoval v neporušeném stavu do současnosti. Předhradí hradu je otevřeno pro návštěvníky zdarma po celý rok. Zámecká kaple a růžová zahrada, jsou v letní turistické přístupné zdarma každou neděli od 10:00 do 19:00. Prohlídku hradu je potřeba objednat předem. Hrad Gutenberg začal svou existenci jako středověký kostel a hřbitov sodík vrcholu kopce. Od 12. století začala výstavba opevnění a stavba hradu. Další místo, co stojí za návštěvu a je kousek od hradu je kostel sv. Mikuláše. Můžeme ho nazvat nový farní kostel z roku 1912. Starý kostel sv. Mikuláše stál přibližně 800 m od nového. Ten se v roce 1926 farní sněm rozhodl zbourat a nyní po něm zůstala pouze kostelní věž. Poslední, co navštívíme v Lichtenštejnsku je náměstí ve městě Eschen.

Pak už pokračujeme do Německa a uděláme poslední zastávku před cestou domů, a to na pohádkovém zámku Neuschwanstein. Tento zámek netřeba představovat, leží v Bavorsku na svahu Bavorských Alp a jedná se o jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších zámků na světě a jedním z největších turistických lákadel v Německu. Byl postaven na počátku 20. století Ludvíkem II Bavorským. Král ho nechal postavit jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera. Tento zámek nebyl nikdy dokončen podle původních plánů. Tímto krásným zámkem se nechal inspirovat i Walt Disney ke stvoření Zámek Šípkové Růženky, který se nachází v Disneylandu. Naproti Neuschwanstein u jezera Alpsee stojí zámek Hohenschwangau. Při cestě domů již jen přibrzdíme podívat se na 12 m vysoký kaskádovitý jez ve městě Fussen na řece Lech, která se dále prodírá hlubokou skalní soutěskou. Pak už jedeme domů.

Litva

Litva je malý stát ve východní Evropě, ležící na pobřeží Baltského moře. Hlavním městem je Vilnius. Tato země je málo zalidněná a má přibližně 2,7 milionu obyvatel a oficiálním jazykem je litevština. Země má bohatou historii, která zahrnuje i období Velkoknížectví Litevské. V roce 1990 získala nezávislost na Sovětském svazu. Toto je stručný popis Litvy. Toto jsme si o Litvě přečetli na začátku naší cesty. Měli jsme týdenní dovolenu a chtěli jsme trochu okusit tuto krajinu.

Doma chystáme šneka na cestu. Zapojíme ho za auto a vyrážíme ve čtvrtek odpoledne z ČR. Po cestě přespíme v malé vesničce v Polsku kousek za Varšavou. V pátek po obědě jsme již za hranicemi Litvy a naše první cesta za poznáním vede do městečka Veisiejai kousek od Dzukijoského národního parku. U rozhledny za městem si dáme oběd. Prohlédneme si jezero Snaigynas a pokračujeme do lázeňského města Druskininkai. Město je známé svými minerálními prameny a léčebnými procedurami, které mají dlouhou tradici. Je jedním z nejstarších a nejznámějších lázeňských středisek v Litvě. V městském parku mají zpívající fontánu a za městem se nachází Snow arena, kde si můžete zalyžovat v krytém areálu (skoro jako v Emirátech :-D). Další cesta nás zavedla do Grūtas Park neboli Stalinův park. Park obsahuje sbírku soch, památníků a dalších artefaktů z doby sovětské okupace Litvy, které byly původně umístěny v různých městech po celé zemi. Po získání nezávislosti Litvy v roce 1990 a po pádu Sovětského svazu, byly tyto sochy a památníky, které připomínaly sovětskou éru, odstraněny a přemístěny právě sem. Pokračujeme do vesničky Marcinkoys, kde se nachází etnografické muzeum. Toto muzeum se zaměřuje na tradiční život v této oblasti v dávných dobách. Jsou tu expozice nástrojů, oblečení, řemesel a ukázka starých venkovských domů. Následně popojedeme o kousek dál k infocentru, kde necháme auto se šnekem a jdeme se podívat do malého muzea v „ičku“. Pak jdeme protáhnout nohy na procházku po značené turistické cestě.  Projdeme přes vesnici až ke krásnému dřevěnému kostelu a dále přes Kloniu kopu, což je jedna z mála pohyblivých písečných dun. Uděláme přibližně 6 km okruh a jsme opět u auta. Tuto noc přespáváme na krásném místě u rybníka za vesničkou Marcinkoys.

Druhý den ráno jedeme do města Merkine, kde navštívíme památník partyzánů, rozhlednu za městem s výhledem na řeku Nemunas a archeologické místo a historické hradiště na soutoku řek Neumas a Merkys. V Merkine je zajímavé, že uprostřed města u silnice stojí kostel, ve kterém se nachází muzeum místní historie. Pokračujeme do vesničky Subartonys. Tato osada je známá tím, že je zde rodný dům Adama Mickiewicze s muzeem a velice příjemnou a povídavou paní. Následuje přibližně 1,5 hodinový přejezd k městu Turgeliai. Do města nejdeme, ale chceme se podívat na zříceninu panství, kde v dávných dobách existovala Paulavská republika.  Existence Paulavské republiky byla spojena s politickými a vojenskými ambicemi vládnoucí rodiny, především v období politické fragmentace a napětí v regionu, kdy byli u moci Velkoknížectví litevské a Království polské. Rodina Radziwiłłů měla značnou moc a její touha po autonomii byla motivována potřebou chránit jejich země a zajistit kontrolu nad jejich územími. A nyní již nejvyšší hora Litvy. No hora, kopec vysoký 293 m.n.m. nazvaný Aukštojas. Na kopci se nachází dřevěná rozhledna.  Okolo hradu Medininkai pouze projíždíme, jelikož nemáme, kde se šnekem zastavit. Nyní se již přibližujeme k Vilniusu a protože se nám posunul čas o hodinu vpřed, rychle se nám stmívá a na další poznávání není čas. Tuto noc přespáváme na vyasfaltovaném parkovišti v lese. 

Ve Vilniusu parkujeme na velkém parkovišti nedaleko centra města. Nejbližší zajímavé místo od parkoviště je Vrch tří křížů. Odtud je krásný výhled na město. Dále pokračujeme ke kostelu sv. Františka a Bernarda. Hned vedle stojí dominanta Vilniusu kostel sv. Anny ve stylu plaménkové gotiky. Procházíme okolo muzea Adama Miskiewicze. Naše další kroky vedou ke katedrála Nanebevzetí Panny Marie a hned vedle katedrály uhýbáme do takzvané republiky Užupis. Užupis je historická čtvrť, která se proslavila svou jedinečnou a nezávislou atmosférou. V roce 1997 prohlásili část této oblasti za „republiku“, čímž vznikla tzv. Užupiská republika. Tato „republika“ je spíše symbolickým a uměleckým prohlášením než skutečnou politickou entitou. Za shlédnutí také stojí Dělostřelecká bašta a o pár kroků dále Brána úsvitu či Jitřní brána. Jde o jednu z největších architektonických památek města, byla zbudována v renesančním stylu. Postavena byla mezi lety 1503 až 1522, jako součást městského opevnění. Z mnoha míst Vilniusu také uvidíte kostel svatého Kazimíra, což je římskokatolický kostel, který má místo věže korunu. Dále projdeme okolo prezidentského paláce a míříme na Katedrální náměstí, kde se nachází římskokatolická katedrála sv. Stanislava a sv. Vladislava. S katedrálou je spojen také Palác litevských velkovévodů.  Po prohlídce náměstí pokračujeme okolo Litevského národního muzea k Gediminovu hradu. K hradu se dostanete buď pěšky nebo pozemní lanovkou. Gediminasův hrad byla naše poslední památka co jsme viděli ve Vilniusu. Odjíždíme z hlavního města a jedeme k nejznámějšímu hradu v Litvě ležící v národním parku Trakai a tím je vodní hrad Trakai. V podvečer vidíme hrad jak za světla, tak počkáme až zapadne sluníčko a vidíme ho i krásně nasvětlený. Dále už jen tento den hledáme místo, kde přespíme. Našli jsme ho u jezera Galvé.  

Další den vyrážíme k městu Rumsiskes, u kterého je krásný litevský skanzen. Toto je opravdu krásné místo, které stojí za to zařadit do itineráře. Jedná se o největší skanzen v Litvě, kde je spoustu litevských lidových staveb. Naleznete zde dřevěný kostel, náměstí, větrný mlýn a spoustu domečků. Po projití si skanzenu odjíždíme do druhého největšího města v Litvě a to do Kaunasu. V Kaunasu necháváme auto se šnekem stát u hlavní silnice a jdeme se podívat ke Kaunaskému hradu. Pokračujeme na kaunaské náměstí a ke Katedrále svatých apoštolů Petra a Pavla a dále po pěší zóně Vulniaus. Po prohlídce Kernave se vracíme kousek cestou zpět a pokračujeme do městečka Kernavé. Město je známé svou historickou a archeologickou hodnotou, protože bylo centrem starověké litevské kultury a významným politickým a kulturním centrem ve středověku. Kernavė je známá především díky svému archeologickému nalezišti, které zahrnuje hradní kopce a osady z doby neolitu a středověku. Město a okolí jsou považovány za jedno z nejvýznamnějších archeologických míst v Litvě. V roce 2004 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO jako Kernavė Archaeological Site, díky své významné roli v historii baltských národů. Tento den už se jedeme jen podívat na místo, kde se nachází geodetický střed Evropy. Na parkovišti u středu Evropy přespáváme. Nový den vyrážíme na další památku UNESCO a to je Struveho geodetický oblouk. Jedná se o historický geodetický projekt, který představuje síť trigonometrických bodů táhnoucí se napříč severovýchodní Evropou, od Norska až po Ukrajinu. Tento oblouk byl vytvořen v první polovině 19. století pod vedením ruského astronoma a geodeta Friedricha Georga Strüveho a jeho týmu. Cílem bylo změřit délku zeměpisné délky (meridiánu) v tomto rozsáhlém regionu a podpořit vědecké poznání o tvaru a rozměrech Země. Po shlédnutí nasedáme do auta a jedeme přibližně hodinu do národního parku Aukštaitios, konkrétně do vesničky Paluse. Auto necháváme u krásného dřevěného kostelíka a jdeme se projít k jezeru. Vesnička je plná krásných starých udržovaných dřevěných domečků. Po procházce odjíždíme a čeká nás přibližně tříhodinová cesta k poutnímu místu Hora Křížů. Tato hora nebo spíše kopec je známý díky tisícům křížů, které byly na tomto místě postaveny, a představují silný symbol víry, odporu a národní identity Litvy. Během sovětské okupace Litvy byla Hora křížů několikrát zničena, ale lidé ji vždy znovu obnovovali, což z tohoto místa udělalo symbol národní odolnosti a síly. Tento den jsme našli místo, kde přespíme v obci Naisiai u koupaliště jen 10 minut od Hory Křížů.

Na tomto místě byla i možnost připojit se na elektřinu a to dokonce zdarma. Další den už směřujeme k moři. Po cestě se ještě stavíme v národním parku Žemaitijos ve městě Plateliai a v Muzeu studené války.  Nyní už jsme ve městě Palanga. Krásné přímořské město, které má neméně krásnou dlouhou písečnou pláž. Město je známé díky lázeňství a také svým 470 m dlouhým molem ve tvaru písmene L.  Pro litevce je Palanga symbolem letních dovolených. Teď už hledáme ubytování na další dvě noci, jelikož další den nás čeká Klaipéda a Kurská kosa. Na Kurskou kosu se musí jet trajektem, a to se nám se šnekem nechce. Proto ho necháme u ubytování a jedeme pouze autem. Sehnali jsme u obce Kunkiai pěkný a levný hostel Kuren, kde jsme byli úplně sami. Do hostelu jsme se dostali pomocí kódu, který nám majitel zaslal.

Hned ráno jedeme do Klaipédy a na trajekt, abychom se dostali na Kurskou kosu. Cesta trajektem z Klaipédy do Smiltyne trvá přibližně 15 minut. My jedeme až nakonec Kurské Kosy do města Neringa. Cesta dále do Kaliningradu je celá posypaná listím a je vidět, že tam nikdo nejezdí. Než vjedeme do Neringy jdeme se podívat na velké písečné duny, které se tu nacházejí. Parnidžio kopa nebo Parnidis dune je písečná pouštní pohyblivá duna v Litvě s nadmořskou výškou 52 m. Poté již do Neringy, abychom se podívali na maják postavený na kopci nad městem a pak přejdeme mrknout do přístavu a na malebné dřevěné domečky. Než pojedeme na další písečnou dunu zaujala nás vesnička Pervalka, kde kousek za vesničkou pěknou procházkou dojdete k místu odkud je vidět maják v moři. A teď už Nagliai Dune. S výškou 59 m.n.m. je tato písečná duna nejvyšší v Litvě. Vede k ní krásná cestička. Chvíli jdete pískem, chvíli po dřevěných lávkách. Další zastávka je ve městě Juodkrante. Zde jen na chvíli přibrzdíme podíváme se na moře, staré dřevěné domečky a pokračujeme dál. Než vjedeme na trajekt jedeme se ještě podívat k Delfináriu, které je bohužel v době naší návštěvy zavřené. Co ale vidíme jsou staré rybářské domečky zařízené jako etnografické museum a expozice velkých lodí. Nyní už hurá na trajekt a do Klaipédy na večeři. V místní hospůdce si dáme tradiční litevské jídlo.

Poslední den se už budeme pomalu přibližovat do ČR. Přibrzdíme ještě jednou v Klaipédě podívat se na bunkry. Jedná se o zbytky pevnostních systémů, které byly postaveny během druhé světové války. Poslední zastavení je na Mysu Vente, kde je starý maják a také ornitologická stanice pro pozorování migračních ptáků. Poté se již vracíme okolo Kaliningradské oblasti zpět do Polska a domů.

Lotyšsko

Cesta do Lotyšska byla naší druhou cestou hned po Litvě do těchto odlehlých zemí. Lotyšsko nás překvapilo svou skromností, přírodou a malou hustotou zalidnění. Je to země rovinnatá, nejvyšší bod má něco málo přes 300 m. n. m. Vyrážíme přes Lubawku směr Wroclav. Svezeme se po nové dálnici s krásnou odpočívkou a pokračujeme zhruba 11 hodin přes náš sousední stát, rozlehlé Polsko. Přespáváme na Polsko - Litevské hranici na posledním odpočívadle a překračujeme hranice do Litvy. Zde posouváme hodinky o hodinu více. Litvu už známe, poznáváme krajinu, kterou jsme míjeli minulý rok v říjnu a cesta přes tento stát je mnohem rychlější, trvá cca 4 hodiny. Po 4 hodinách jsme v Lotyšsku a posouváme se vstříc novým zážitkům.

Naším prvním navštíveným místem je hrad Bauska. Zaparkovali jsme na parkovišti, kam jsme se vešli i s naším šnekem (N 56°24.18955, E 24°1.72810). Parkoviště se nachází v beprostřední blízkosti hradu. Bauska se pyšní hradním komplexem, který se skládá ze dvou hradů. První z 15. století a ten druhý, zachovalejší, je palác z 16. století. Na výběr je tu 6 prohlídkových okruhů. My jsme si zvolili ten 6., což byl vstup do starého hradu a na věž, odkud byl krásný výhled do okolí. V blízkosti je pěkný parčík s amfiteátrem, kde se můžete procházet. Další naší zastávkou byl jen o 10 km vzdálený zámek Rundale. Zaparkovali jsme na hlavním parkovišti u zámku, kde je dostatek místa i pro obytná auta a karavany. Přímo zde je stellplatz, kde se můžete připojit na elektřinu, využít sprchy nebo WC (N 56°24.98432, E 24°1.72810). Posledním místem tohoto dne bylo místo Mežotne, což je největší archeologické naleziště v Lotyšsku. Tohle místo si můžete rozhodně užít. Buďto si můžete zarybařit nebo si udělat piknik s dobrým pečeným buřtem na jednom z grilovacích míst nebo vystoupejte až do špičky věže kostela, který je v bezprostřední blízkosti parkoviště, kde můžete přespat (N 56°26.58665, E 24°2.58740). My jsme tak udělali a nelitovali jsme toho.

Druhý den v Lotyššku jsme navštívili město Jelgavu, která je známá především svou největší barokní budovou v pobaltí. Jedná se o zámek, kde se narodila Kateřina Vilemína Zaháňská, vévodkyně, která je spjatá i s Ratibořicemi a Náchodským zámkem. Palác má 669 místností, 674 oken, 615 dveří a 25 komínů. Nyní je v paláci sídlo univerzity zemědělských věd a technologií. Zaparkovat můžete hned vedle paláce na parkovišti (N 56°39. 42497, E 23°44.01273). Nedaleko od paláce objevujeme krásné nábřeží u vody, kde je vyžití pro děti i dospělé. O kousek dál vidíme krásnou pravoslavnou katedrálu sv. Simeona a Anny s modrými kopulemi, která je 1 ze 4 v celém Lotyšsku. Pokračujeme dál do Liepaji a auto necháváme na parkovišti, které je blízko pláže, parku, ale i centra města (N 56°33.20465, E 23°0.02338). Jdeme se podívat na bělostnou pláž, která je dlouhá 8 km a široká 50 m, v pozadí se tyčí borovicové lesy. Město nám připomíná válečné období, které tu na vás dýchá z každého koutu. Rozpadlé domy, vojenské objekty, oprýskané paneláky. Jestli můžeme zvolit přirovnání, přišli jsme si jako na Ukrajině. O 10 km dál jsme se posunuli k Námořní katedrále sv. Mikuláše, která je perlou v betonové zástavbě sovětských paneláků, které se nacházejí všude kolem dokola. My jsme tu byli v období Velikonočních svátků, takže kostely a katedrály byly plné křesťanů, kteří chodili na mše a požehání. Navštívit můžete také Karostskou věznici, která byla vojenskou věznicí. Dělají se zde i prohlídky s průvodcem a navštívit ji můžete každou celou hodinu. Prohlídněte si určitě okolí, stojí to za to. My jsme si ještě prohlédli bývalou konírnu a vydáváme se dál k bývalému opevnění na pláži, kde je i parkoviště (N 56°35. 47920, E 21°0.95877). Překvapilo nás svou ohromnou rozsáhlostí. O kousek dál navštěvujeme místo, z něhož vás mrazí. Jedná se o místo, kde stojí nyní památník obětem holokaustu. Zemřelo tu cca 3 600 Židů a i spoustu lidí, kteří pomáhali Židům a zaplatili svými životy. Přejíždíme na místo k přespání k vesničce Pavilosta (N 56°52.75721, E 21°12.62735).

Ráno vyrážíme do ospalé surfařské vesničky, již zmíněné Pavilosty. Jedná se o opravdu malou vesničku, kde se nachází přístav, pár hotýlků, muzeum a dvě rozhledny s dlouhou čistou bílou pláží. Parkujeme přímo ve vesničce (N 56°53.32570 E 21°10.51059). Pokračujeme dál na parkoviště k vesnici Jurkalna (N 57°0.32803 E 21°22.88192). Jdeme procházkou borovým lesem k vyhlídce na vysoké útesy a dlouhé pláže. Tohle místo nemá chybu. Čeká nás přejezd do vnitrozemí, do městečka Kuldiga. Auto můžete nechat na jednom z mnoha parkovišť a hlavně bezplatně a bez časového omezení (N 56°58.23091 E 21°58.84700). V Kuldize je toho hodně, co k vidění. Jedná se o staré městečko, které nám připomínalo spíše skanzen. Některé budovy jsou neopravené, některé naopak opravené, ve starém stylu. Budovy jsou tu ze 17. až 20. století. Co je ale ve městě nejznámější, je vodopád Venta. Nejširší vodopád v Evropě, na řece Venta. Vysoký je přibližně 2 m, ale jeho šířka činí 249 m. Dokonce jsme viděli, jak ryby skákají proti proudu řeky přes vodopád. Další naše kroky vedou k rozhledně. Cestou k rozhledně musíme přejít 154 m dlouhý cihlový most s charakteristickými klenutými oblouky. Most byl postaven na konci 19. století a nyní je to 3. nejdelší cihlový most v Evropě. Po vystoupání na rozhlednu je krásný výhled na celé město, cihlový most, vodopád Venta i širokoU řeku. Ve městě také projdeme okolo Alekšupiteského vodopádu, prohlédneme si pravoslavný kostel, Novou a Starou radnici, Kuldižskou synagogu, kde je dnes knihovna. Dále pokračujeme do přímořského města Ventspils (N 57°23.37763', E 21°32.25920'). Ventspils je známé svým přístavem, který je velmi důležitý pro celé Lotyšsko. V přístavu okoukneme lodě až z paluby a pokračujeme dále. Pro nás je zajímavější pláž. Krásná široká, čistá pláž s bílým pískem a čistým mořem. Škoda jen, že venku je 13°C a na koupání to není. Projdeme přes starou čtvrť Ostgals k přímořskému skanzenu. Skanzen je postaven tak, aby napodobil rybářskou vesničku s farmářskými usedlostmi. My tu jsme o Velikonocích, tak máme štěstí a ve skanzenu je lotyšský jarmark. Dále se chceme podívat na válečnou pozorovatelnu z 2. světové války, která je nedaleko od parku. V parku, kterým procházíme se nachází spousty starých kotev z lodí a také tu jsou koleje úzkokolejky, která tu občas vozí turisty. Pozorovatelna je volně přístupná. Ve městě se také nachází hrad livonského řádu. Z Ventspils míříme směr Mys Kolka. Mezitím ještě zajedeme do bývalé vesnice Irbene (N57°33.20387', E21°51.28728'). Jedeme panelovou cestou okolo vybydlených panelových domů, kde si stavby bere příroda zpět. Na konci cesty se nachází radioastronomické centrum s doposud provozovaným radarem o rozměru v průměru 32 m a druhým o něco menším o průměru 16 m. Poté zastavujeme u dnes již neprovozovaného majáku v národním parku Sliteres (N 57°37.58963', E 22°17.52713'). Jedná se o druhý nejstarčí maják v Lotyšsku. Odstaven z provozu byl v roce 1999 a sloužil od roku 1961. Dnešní den zakončujeme na krásném místě u rozhledny skoro v úplném cípu Mysu Kolka (N 57°45.39755', E 22°35.47382').

Další den jdeme hned ráno po pláži podívat se na místo, kde se slévá Baltské moře a Rižský záliv. Na této pláži ti, co budou mít štěstí, mohou potkat i tuleně, kteří tu odpočívají na pláži. Dále nás nohy zanesou na nedalekou rozhlednu, abychom se podívali na moře z výšky. Toto je úžasný kout Lotyšska. V okolí jsou krásné a čisté borovicové lesy a dají se tu udělat příjemné procházky. Potom již balíme šneka a vyrážíme okolo pobřeží směr Sabile. Po cestě ještě brzdíme a jdeme se podívat na zajímavé místo, kde dříve byly tři jezera a nyní jsou zde jen laguny a vysoké písčité útesy (N 57°34.59373', E 22°37.62738'). Okolo laguny se procházíte po dřevěných lávkách. Dále již pokračujeme do Sabile (N 57°2.78163', E 22°34.30642'). Sabile by mohla být další ospalá vesnička v Lotyšsku, ale má jedno prvenství. Nachází se zde nejseverněji položená vinice v Evropě. Zdejší víno se jmenuje Sabile Vina Kalns. Neodolali jsme a lahev polosladkého vína a cideru jsme si koupili. Po prohlídce vinice jsme se vydali do národního parku Kemeri (N 56°54.97965', E 23°27.83987'). Tento park je známý svými močály, rašeliništi, jezery a lesy. My jsme se prošli po značené trase rašeliništěm, která má přibližně 4,5 km. Skoro celou trasu jdete po dřevěném chodníčku a dřevěných lávkách. Na samém konci rašeliniště je dřevěná rozhledna, kde se na celé území můžete podívat z výšky. Tady se nám také moc líbilo a toto místo stojí za návštěvu. Po procházce se přesuneme jen o kousek dál do městečka Kemeri. Kemeri bývalo kdysi vyhledávaným lázeňským městem. Po sovětské okupaci začalo město chátrat a jen těžko se vrací k největší slávě z počátku 20. století. Nyní je ve městě krásný park s přístupnou vodárenskou věží a pravoslavným kostelíkem, kde při výstavbě nebyl použit ani jeden hřebík. Budovy ve městě postupně chátrají a místní se je pomalu snaží opravovat, tak zde najdete jak pěkně opravené vilky, tak i budovy starší, které na opravu čekají. Z Kemeri vyrážíme směr Jurmala (N 56°58.20543', E 23°46.49490'). Jedná se o nejoblíbenější přímořské letovisko, které leží jen 25 km od Rigy. Z Rigy sem jezdí každou půl hodinu vlak. Jurmala je také staré lázeňské město. V 19. století sem jezdili bohatí lidé z Ruska, ale i z Evropy, aby využívali místní léčivé prameny. I dnes je tu spousty wellness center a hotelů. Pláže jsou tu široké, písčité a velmi čisté (jen moře v dubnu 2025 bylo plné řas). Procházíme hlavní třídou Jomas iela, kde je spousty restaurací, hospůdek a občerstvení. Nové hotely tu střídají staré budovy, mnohdy původní ještě neopravené. Na konci pěší zóny je krasný pravoslavný kostel Panny Marie Kazaňské. Kdo nechce jet do centra Rigy autem, může využít velkého parkoviště u městské čtvrti Dubolti, kde nechá auto a vyraží do Rigy vlakem. Cesta trvá přibližně 30-40 minut. Po prohlídce Jurmaly, města, ve kterém chtěl za socialismu být každý viděn, přejíždíme k městu Salaspils, kde přespíme (N 56°52.19098', E 24°18.30432').

Druhý den ráno se jdeme podívat k památníku koncentračního tábora Salaspils. Tento tábor byl zřízen během německé okupace Lotyšska v letech 1941-1944. Původně byl tento tábor zřízen jako pracovní pro sovětské válečné zajatce, ale postupem války se stal místem, kde byli internováni i obyvatele Lotyšska a dalších okupovaných oblastí. Po osvobození Lotyšska v roce 1944 byl tábor zrušen a většina struktur zničena. Dnes je tu památník a volně přístupné muzeum. Po prohlídce vyrážíme do hlavního města Riga. Riga má něco málo přes 600 tis. obyvatel a je největším městem v Lotyšsku. Při příjezdu do města nás vítá rižská, televizní a rozhlasová věž s výškou 369 m. My necháváme auto na bezplatném parkovišti (N 56°55.69713', E 24°6.89030') na ostrově na řece Daugava nedaleko rozhlasové věže. Bereme koloběžky a jedeme do centra staré Rigy. Navštívíme ruiny rižské synagogy, která byla vypálena během německé okupace. Vedle stojí kostel evangelické luteránSKÉ církve. Popojedeme o kousek dál a jsme u budovy, kterou vidíme již z dálky. Jedná se o krásnou budovu Lotyšské akademie věd. V přízemí budovy jsme si koupili vstupenku na věž (8 €/osoba), odkud byl krásný výhled na celou Rigu. Budově se také přezdívá Stalinův narozeninový dort. Byl to totiž dar od Moskvy v roce 1951. Projdeme okolo rižského muzea holokaustu a jsme u hangárů na vzducholodě z doby 1. světové války. Nyní je zde známé tržiště. Toto místo určitě nesmíte minout. Najdete zde čerstvou zeleninu, krásně voňavé sýry, čerstvé maso, oblečení i suvenýry. V jednom z hangárů je trh s rybami. Najdete tu od mořských plodů až po sladkovodní ryby. Nějaké ryby jsou čerstvě uzené, některé na vás čekají v ledu. Každý z hangárů má specifickou vůni. Z jednoho se line čerstvá zelenina, druhého uzené ryby z dalšího čerstvě připravované pokrmy. Když vyjdeme z tržnice s plným batohem čerstvé zeleniny, suvenýrů a sladkých pochutin přes řeku, vidíme Lotyšskou národní knihovnu. Jedná se o nepřehlédnutelnou budovu trojúhelníkového tvaru. Vedle ní stojí výšková budova lotyšské televize. Pokračujeme přes Náměstí Lotyšských Střelců, kde je i pomník ke známému Domu Černohlavců. Původní budova z roku 1344 byla vybombardována v roce 1941 a jeho zkázu dokončili sověti o 7 let později. Původní plány však zůstaly zachovány a přesná replika této zdobené stavby byla dokončena v roce 2001. Dnes je na náměstí před domem pro turisty nápis RIGA. Po shlédnutí této stavy se vydáváme k Rižskému dómu. Jedná se o největší evangelický chrám v Pobaltí. Projdeme dlážděnými uličkami Rigy a jsme u tří známých budov. Říká se jim Tři bratři. V Tallinnu mají Tři sestry, proto Riga nazvala své nejstarší domy Tři bratři. Dům s čp. 17, je starý více jak 600 let a je tak nejstarší obytnou budovou ve městě. Nyní se vydáme k Rižskému hradu. Hrad není nijak veliký. Byl postaven v roce 1330 pro řád livonských rytířů. Nyní je hrad oficiálním sídlem prezidenta. Dále projdeme okolo národního divadla a Národního muzea umění. V parku Esplanade si odpočineme a sledujeme ruch okolo nás. Před sebou máme pravoslavný Chrám Kristova Narození. Chrám v byzanském stylu z roku 1883. Jednou z posledních zastávek je Pomník Svobody. Stojí na místě, kde kdysi stávala socha ruského cara Petra Velikého. Tři zlaté hvězdy, které žena drží v rukou symbolizují tři původní regiony: Kurzeme, Vidzeme, Latgale. K pomníku měli Lotyši za sovětské okupace zakázaný přístup. Poté hledáme, kde bychom se najedli. A kde jinde to má tu správnou chuť, než na měststké tržnici. Dáváme si tradiční Lotyšské jídlo a spokojeně odjíždíme k autu. Určitě je možné v Rize navštívit i další místa jako je Kočičí dům, válečné muzeum nebo nespočet dalších kostelů, ale to zase příště. Poté přejíždíme kousek za Rigu k etnografickému muzeu v přírodě (N 56°59.69578', E 24°16.19275').

Další den jsme si vyhradili pro pěší turistiku. Začínáme v muzeu v přírodě, kde najdete přes 100 dřevěných staveb, jako jsou kostely, statky, hostince, ale i stodoly a staré sauny. Najdete tu stavby ze všech regionů Lotyšska. Pokud se sem vydáte rezervujte si na něho alespoň půl dne. Výborně se tu i najíte v místním dobovém hostinci. Vstup sem je za 6€/osoba a určitě stojí za to. Poté se vydáváme do serverovýchodního Lotyšska, tedy Vidzeme do národního parku Gauja. Jedná se o nejnavštěvovanější národní park v zemi. Města Sigulda, Ligatne a Cesis jsou cílem jednodenních výletů z Rigy. Park je krásný svými borovicovými lesy, řekou Gauja s písčitými břehy a starýmI hrady. V parku můžete holdovat pěší turistice, cyklistice ale i projížďky na kánoích a raftech. Dokonce i adrenalinovější zážitky jako je bungee jumping z lanovky, bobová dráha či lanový skluz dlouhý 1,5 km. My nechali auto se šnekem ve městečku Sigulda u jednoho ze tří hradů (N 57°9.83065', E 24°51.17763'). Sigulda je známá dřevěnou turistickou holí, kterou tu najdete na každém kroku. Jedná se o historický symbol města. My si prošli zahrady siguldského zámku a zašli se podívat do starého hradu Sigulda. Hrad patřil livonskému řádu, kteří nechali toto sídlo postavit v letech 1207-1209. Poté jsme nemohli vynechat lanovku. Svést se jedinou takovou to lanovkou v pobaltských zemích z města Sigulda do vesničky Krimulda, kde je druhý ze tří hradů. Lanovka má délku něco málo přes 1 km a vede ve výšce až 43 m nad řekou (cena 16 €/osoba). V Krimuldě je zřícenina středověkého hradu a rehabilitační centrum, které se nachází v historické usedlosti z 19. století. Budova byla původně postavena, jako šlechtické sídlo a v roce 1922 bylo přeměněna na 1. státní sanatorium pro léčbu kostní tuberkulozy. Dnes se tu můžete i ubytovat. Po shlédnutí pokračujeme asi půl hodiny pěšky krásnou procházkou lesem do města Turaida, kde se nachází třetí hrad a také památník Maija Roze neboli Turaidské Růže. Slovo Turaida znamená v livonštině "Boží zahrada". Hrad na svém místě stojí od roku 1214 a je postaven z červených cihel, které září do dalekého okolí. Uvnitř hradu najdete výstavu a pohled do livonského státu, kovárnu, žalář, vystoupáte na válcovou věž, kde je krásný výhled na národní park a řeku Gauju. U kostelíka vedle hradu najdete hrob Turaidské Růže. Dle tragické legendy byla tato 19 - ti letá dívka Maija zamilovaná do místního zahradníka. S ním se scházela každý den v podvečer u Gutmanovi jeskyně. Jednoho dne byla vylákána k jeskyni odmítnutým vojákem, který napodobil písmo zahradníka. S Maijou se sešel a ze zhrzené lásky jí následně zabil. To se psal rok 1620. Cestou z Turaidy do Siguldy jdeme okolo této jeskyně z legendy. Největší jeskyně v Pobaltských zemích. Pro nás je to spíše skalní převis vysoký 19 m. V jeskyni najdete spousty nápisů. Některé pocházejí až ze 16. století. Pod skálou vytéká čistý potůček, ke kterému se váže také mnoho legend. Po krásné procházce a prohlídce všech hradů odjíždíme po pěti hodinách z tohoto městečka a jedeme za město Ligatne, kde přespíme (N 57°16.29652', E 25°6.54813').

Další den se jedeme podívat k tajnému sovětskému bunkru. Jelikož jsme, ale neměli v plánu jít se podívat dovnitř, tak jsme toho moc neviděli. Pouze vchodové dveře do bunku, který je umístěn pod dnes nově zrekonstruovaným rehabilitačním centrem. Bunkr byl postaven v 80. letech 20. století, jako podzemní útočiště pro komunistickou elitu Lotyšské sovětské socialistické republiky v případě jaderného útoku. Byl navržen tak, aby udržel 250 lidí izolovaných po dobu až tří měsíců. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1968 a dokončena v roce 1982. Skládá se z 90 místností o celkové ploše 2 000 m², umístěných 9 metrů pod zemí, z nichž 5 metrů tvoří železobetonové desky a olověné vrstvy pro ochranu proti záření. Prohlídka bunkru zabere přibližně 1 - 1,5h. Komentované prohlídky jsou v lotyštině, ruštině a angličtině. Poté zastavujeme v Ligatne, kde se podíváme na sklepy vytesané do pískovcových skal. Dříve tyto sklepy sloužily k uchování potravin. V okolé Ligatne se nachází na 300 takovýchto sklepů. Některé jsou dnes volně přístupné. Jinak je městečko spojené s papírenskou historií, která sahá až do 19.století. Po prohlédnutí si městečka pokračujeme za zvířátky do Līgatne Nature Trails. Tento přírodní park kombinuje prvky zoo a přírodní rezervace. V otevřených výbězích můžete pozorovat zvířata, která byla zachráněna a rehabilitována, jako jsou medvědi, rysi, divočáci, losi a jeleni a jiné. Stezka je dlouhá 4 km a vede převážně lesem. Vstupné činí 7 €. Další zajímavé místo je Araiši. Hlavní atrakcí je rekonstrukce osady z 9. až 10. století, která byla postavena na malém ostrůvku uprostřed jezera Āraiši. Tato osada byla součástí Latgalského kmene a sloužila jako opevněné sídlo. Během vykopávek mezi lety 1965 a 1979 bylo odkryto 151 dřevěných staveb, 3 700 artefaktů a více než 100 000 fragmentů keramiky. Na základě těchto nálezů byla provedena rekonstrukce 14 domů z nejstarší fáze osady, která je dnes přístupná veřejnosti. Po zajímavé prohlídce jedeme do města Césis. Cēsis je jedno z nejstarších a nejmalebnějších měst v Lotyšsku. My si prohlédneme Césiský hrad a staré město. Tento středověký hrad byl postaven v roce 1209 Livonskými bratry meče a později se stal sídlem Mistra Livonského řádu. V roce 1577 byl během Livonské války zničen, ale dnes je jedním z nejlépe zachovaných hradů v Lotyšsku. Historické centrum města si zachovalo středověký ráz s dlážděnými uličkami, červenými střechami a historickými budovami. Mezi významné památky patří kostel sv. Jana z konce 13. století, který byl kdysi největším kostelem v regionu Vidzeme. Uvnitř se nacházejí náhrobky mistrů Livonského řádu a impozantní varhany. A nyní už nejvyšší hora Lotyšska. No hora spíše kopec, ale mají tu i sjezdovky. Na vrchol Gaiziņkalns vede dobře značená stezka dlouhá přibližně 1 km. Z vrcholu je pěkně vidět do okolí. V dálce jsou vidět malé vodní plochy a zalesněná krajina. V zimně jsou tu v provozu 3 lyžařské vleky. Naším posledním místem tohoto dne a také spacím místem je městčko Aglona (N 56°7.64375', E 27°1.15762'). Přespíme na parkovišti za Aglonskou bazilikou u oblíbeného pramene místních obyvatelů.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Agloně je nejvýznamnější katolický chrám v Lotyšsku a jedno z nejdůležitějších poutních míst v Pobaltí. Největší poutní slavnost se koná 15. srpna, kdy katolíci slaví Nanebevzetí Panny Marie. Tento den přitahuje každoročně tisíce poutníků nejen z Lotyšska, ale i z Litvy, Polska a dalších zemí. V roce 1993 navštívil baziliku papež Jan Pavel II., který jí udělil titul "Basilica minoris", což je nejvyšší titul, jaký může katolický kostel získat. Poslední den v Lotyšsku ještě navštívíme vesničku Slutiški. Tato vesnička je jedním z nejvýznamnějších center starověrců v Lotyšsku. Tato náboženská skupina, která se oddělila od ruské pravoslavné církve v 17. století kvůli nesouhlasu s reformami patriarchy Nikona, našla útočiště v Latgale, kde si zachovala své tradice a způsob života. Vesnička je známá svými tradičními dřevěnými domy s ozdobnými okny a fasádami, které odrážejí vliv slovanské architektury. V roce 1986 zde byly provedeny archeologické vykopávky, které odhalily pohřebiště z 15. až 17. století. Nyní je vesnička považována za etnografickou památku. Poslední zastávkou je druhé největší město Lotyšska Daugavpils. Město leží na soutoku řek Daugavy a Lauce. My navštívíme Daugavpilskou pevnost (N 55°52.92890', E 26°29.77895'). Pevnost je jednou z největších v Pobaltí. Byla postavena v první polovině 19. století na příkaz cara Alexandra I. a dokončena v roce 1878. Pevnost byla navržena jako obranná linie proti Napoleonovi a dnes je jedním z nejlépe zachovaných příkladů vojenské architektury v severovýchodní Evropě. Daugavpils je známé svou náboženskou rozmanitostí. Na "Církevním vrchu" se nachází kostely různých náboženství jako jsou luteránský, pravoslavný, katolický i starověrský. Tato rozmanitost odráží historickou multikulturní povahu města. Ve městě je cca 80 tisíc obyvatel a polovina z toho je ruské národnosti.

Toto byla poslední zastávka v Lotyššsku a nyní již pokračujeme k litevským hranicím vzdálených přibližně 20 km, dále přes Kaunas do Polska a domů.

Nizozemsko

Tato cesta byla naší první cestou zapůjčeným karavanem do zahraničí. A kam jinam než do země zaslíbené karavaningu, do Nizozemí. Cílem bylo poznat co nejkrásnější místa této zelené země. Jen co jsme projeli hranice Německa a Holandska, viděli jsme velký rozdíl v přírodě i architektuře. Země je zelená, plná luk, upravených domů a plný farem, vodních kanálů a cyklistů. Naše cesta mířila do kempu Wedderbergen u Groningenu. V těsné blízkosti kempu jsme se poprvé setkali s tradičním větrným mlýnem. V Groningenu najdete kemp plný zábavy, dobrého jídla a odpočinkových chvil u bazénu s dětmi. Kemp Wedderbergen tou nejlepší možností, jak si užít luxusní kempování, případně i v mobilním domě. Ti, kteří mají opravdu dobrodružné sklony, se mohou vydat na kanoistiku a cykloturistiku a pro děti je v luxusním kempu připravena spousta aktivit. Vyití je tu opravdu spousta jak pro děti, tak pro dospělé. Ráno jsme však vyrazili hnedka na cesty.

Naší první zastávkou v Holandsku byla hráz Afsluitdijk. Po velkých povodních, začali Holanďané s výstavbou 32 km dlouhé hráze, která je v některých místech až 90 metrů široká. Je jednou z nejdelších příčných hrází na světě. Monumentální Afsluitdijk se v holandském stylu drží při zemi, je vysoký jen 7,5 metru. Přibližně uprostřed v místě závěrečného propojení se tyčí vyhlídka, odkud uvidíte na masy vody. Náročnou stavbu připomíná pomník dělníka přikládajícího kostku k hrázi. Realistická bronzová socha málokoho nechá v klidu, důkazem je vyleštěné pozadí, které si kolemjdoucí pro štěstí rádi ohmatávají. Hráz spojila protilehlé pobřeží Fríska s provincií Noord-Holland a vytvořila tak IJsselské jezero (IJsselmeer). Trajektem se přesouváme na ostrov Texel, který je známý tím, že je největším z Fríských ostrovů a má rozlohu 161 km². Na západní straně jeho břehy omývá Severní moře a na východní Waddenzee. Od pevniny je vzdálen 5 km. Největším městem je Den Burg, dalšími vesnicemi na ostrově jsou De Cocksdorp, De Koog, De Waal, Den Hoorn, Oosterend a Oudeschild. Na ostrově žije cca 13 641 obyvatel. Ostrov je rovinatý, tvořený převážně písečnými dunami. Nejvyšší bod se nachází 15 metrů nad hladinou moře. Zdejší terén je vyhledáván vyznavači cykloturistiky a proto jsme toho využili a zapůjčili jsme si kola a ostrov jsme si projeli na kolech jako správný holanďané. Prohlédli jsme si ještě městečko Den Helder.

Další den navštěvujeme město Alkmaar, které je známé svými slavnými sýry a sýrovým tržištěm. Každý pátek v sezóně od dubna do září se na Alkmaarském náměstí konají tradiční sýrové trhy. Bochníky sýrů (Eidam a Gouda) se přinášejí v historických nosítkách. Prodejci mají tradiční kostýmy a slaměné klobouky. Sýry se váží, porcují, ochutnávají a prodávají. Když jsme navštívili město sýru, museli jsme navštívit i muzeum této lahodné pochutiny. Nachází se v historickém domě váhy přímo na náměstí. Nedaleko tohoto města se nachází místo Zaanse Schans. Zaanse Schans je restaurovaná historická vesnice – skanzen obytných a hospodářských staveb v oblasti Severní Holandsko v Nizozemsku. Dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy. Dále jsou zde specializované historické obchůdky a pekárna. Z dalších průmyslových staveb jmenujme mlýn na lisování oleje a mlýn na tření barev. Uvidíte tu mnoho krásných dřevěných větrných mlýnů. Je to půvabná vesnička na malém stejnojmenném ostrově. V raném středověku se dalo dostat na ostrov suchou nohou. Část pevniny se však po záplavách ve 12. století ocitla pod vodou a z území sahající k dnešnímu Ostrovu se stala součást moře. Ještě v polovině minulého století byla jediným spojením s pevninou lodní doprava. Téměř osm století byl ostrov izolován. Teprve v roce 1957 postavili několik kilometrů dlouhou hráz, která vesnici zpřístupnila vozidlům. co si musíme rozhodně užít, je pláž s krásným pískem, velkým větrem a pláží, kde sem tam někdo piknikuje. My jsme objevili krásnou pláž v Castricum aan Zee. Po cestě se ubytováváme v kempu s názvem Camping De Boekel Alkmaar. Při našem příjezdu přijel zahradní traktor, který nás dovezl na místo, kde jsme měli kempovat. Něco takového jsme viděli poprvé. Kemp se nacházel na farmě plné zvířat. Úžasné místo především pro rodiny s dětmi. Farmu si můžete sami procházet a dokonce můžete ráno dostat čerstvé mléko. Den se nám vydařil krásným počasím. Další den jsme se vydali pokochat se letadlama v blízkosti letiště Schiphol v Amsterdamu. Tohle místo si říkalo o krátký piknik.

Přesun blíže k Amsterdamu do Camping Zeeburg Amsterdam, který se nacházel jen kousek od zastávky městské hromadné dopravy, která nás dopravila do centra města. Amsterdam je hlavní a nejlidnatější město Nizozemska. Právě v něm a ještě v Haagu sídlí nizozemská vláda. Ve městě žije přibližně 921 tisíc obyvatel, v městské oblasti přibližně 1,5 milionu lidí. Amsterdam je pro velké množství vodních kanálů označován jako Benátky severu. Kanály jsou zapsány i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Se svými -2 m n. m. je Amsterdam druhým nejníže položeným hlavním městem na světě. A co vidět v Amsterdamu? Rijksmuseum: Nizozemské národní muzeum s bohatou sbírkou umění a historie. Van Gogh Museum: Muzeum věnované životu a dílu Vincenta van Gogha. Anne Frank House: Historický dům, kde žila Anne Frank během druhé světové války. Vondelpark: Nejznámější park v Amsterdamu, ideální pro procházky a pikniky. Kanály Amsterdamu: Unikátní systém kanálů, který je zapsán na seznamu UNESCO. Za prohlídku stojí také muzeum prostituce a čtvrť červených luceren. Zajímavé bylo také objevování míst, kde se natáčel film Hvězdy nám nepřáli. A co by to bylo za návštěvu Amsterdamu bez fotky u obřího bílého nápisu města.

Další den nás čekalo malé městečko Naarden, kde je pohřben myslitel J. A. Komenský, který se narodil v Uherském Brodě. Nutností je fotka u bysty učitele národa a navštívit muzeum, které je věnované právě jemu. Zastávka v Madurodamu byla příjemným zpestřením. Můžete tu vidět stavby z v miniaturách z celého Holandska. Některé modely se hýbou, svítí a můžete je i sami ovládat. Nás zaujalo tržiště Alkmaar s pohybujícíma se figurkama po náměstí nebo vodní kanály s plujícíma loďkama. Odopledne jsme se přesunuli do města Den Haag. Je to 3. mejvětší město Holandska a nachází se na jihu této země. Ve středu města se nachází skupina historických budov Binnenhof, kde se schází nizozemský parlament a vláda. Město má své kouzlo, zejména jeho historiká část, která je celá kamenná.

O den později se nám kazí počasí a začíná nám pršet. Přesouváme se do skanzenu Kinderdijk, který je typický pro své větrné mlýny u vodního kanálu v krásné zelené přírodě. Je to místo, kde je největší koncentrace větrných mlýnů v Holandsku. Samozřejmostí je zapsání tohoto místa na seznamu UNESCO. Do některých mlýnů se můžete i podívat a je to opravdu zážitek. Tady jsme využili možnosti občerstvení se v podobě obědu v místní restauraci. Přesouváme se o 15 km dál do města Rotterdam, 2. největší město Holandska. Typická je pro toto město moderní výstavba, obojživelné autobusy na řece a také věž Euromast. Jedná se také o největší přístav Evropy. Holandsko se s námi opravdu loučí deštivým počasím a my se loučíme s ním posledním našim kempem Hoeve Bouwlust, který prozkoumáváme i za deště. Je to kemp, který určitě nesmíte minout, protože je to kemp na farmě uprostřed luk. Na kempování je tu dostatek prostoru a máte tu své soukromí. Holandsko nás překvapilo svým pořádkem, zelenými loukami, velkým množstvím cyklistů, ale také vřelostí a přátelským přístupem jeho obyvatel. Je to země, kam se určitě s karavanem musíte vydat a nasát tu autentickou atmosféru správného Holanďana.

Odkaz na video z Nizozemska

Skotsko

Skotsko je jednou ze čtyř zemí tvořících Spojené království a nachází se na severu Velké Británie. Je známé svou bohatou historií, nádhernou přírodou a silnou kulturní identitou. Hlavním městem je Edinburgh, který je proslulý svým historickým jádrem. Mezi skotské symboly patří dudák, kilt a hlavně skotská whisky.

My Skotsko navštívili v dubnu po Velikonocích. Po příletu do Edinburghu jsme nasedli na autobus, který nás přibližně za 15 minut dovezl k půjčovně aut.  Z domova jsme měli rezervované auto se spací vestavbou VW Caddy od Spaceshipt rental. Klíčky od auta jsme si vyzvedli pomocí zaslaného kódu ze schránky a mohli jsme vyrazit. První zastavení bylo u obchodu pro jídlo a pití. Dále pokračujeme podívat se na červený most Forth Rail Bridge, který spojuje North Queensferry se South Queensferry, přes záliv Firth of Forth. V březnu 1 890 železniční most otevřel korunní princ Edvard. Mezi třemi největšími pilíři činí rozpětí 2 x 521 metrů, což v letech 1890–1919 znamenalo nejdelší rozpětí na světě u železničních mostů. Celková délka mostu je 2 528 metrů. Při stavbě zemřelo přes 50 dělníků. Nyní již Falkirk Wheel. Jedná se o jedinečný technický zázrak ve Skotsku. Jde o rotační lodní výtah, který propojuje kanál Forth and Clyde s Union Canal, a nachází se poblíž města Falkirk. Je to jediné zařízení svého druhu na světě. Výtah funguje na principu Archimédova zákona. Díky tomu, že váha vody a lodě je v každé gondole stejná, je výtah dokonale vyvážený a překonává 24 m výškového rozdílu. Jen pár minut od lodního výtahu jsou sochy koňských hlav The Kelpies. Název "Kelpies" pochází z keltské mytologie, kde kelpie je vodní duch v podobě koně, známý svou silou a schopností měnit podobu. Sochy však také vzdávají hold skutečným těžkým koním plemene Clydesdale, kteří pracovali v okolí města Falkirku. Jen 20 minut cesty je středověký hrad Stirling. Jedná se o královský hrad, kde byla korunována řada skotských králů, včetně Marie Stuartovny, někteří králové, jako Jakub III., se zde narodili.  Nad městem Stirling stojí Wallaceův památník. Připomíná sira Williama Wallace, skotského hrdinu ze 13. a 14. století. (Známý z filmu Statečné srdce ztvárněný Melem Gibsonem). Nyní již jedeme k městu Dunblane, kde je krásná Dunblenská katedrála. Následně již hledáme místo na spaní. Našli jsme parkoviště u jezera Birnie (N 56°17.97725', W 3°9.52142')

Další den jedeme na východní pobřeží do města St. Andrews, kde navštívíme katedrálu sv. Ondřeje (sv. Andrewsova katedrála). Největší středověkou katedrálu ve Skotsku, dnes již její ruiny. Katedrála byla založena kolem roku 1158 biskupem Ernaldem a dokončena v roce 1318. Byla zasvěcena svatému Ondřejovi, patronovi Skotska, a stala se sídlem skotské církve. V roce 1561 byla po reformaci uzavřena a následně zničena. Dalším místem ve městě, co navštívit, je hrad, který stojí na útesech nad městem a je z něho pěkný výhled na moře. Za shlédnutí stojí i samotné město s kamennými budovami a malebnými uličkami. Následně projedeme okolo golfového areálu a přejedeme do města Dundee. Ve městě nám bohužel začalo pršet, ale ani počasí nás neodradilo jít se podívat na loď RRS Discovery. Jedná se o pomocný parník postavený v roce 1901 pro výzkum Antarktidy. Loď vezla Roberta Falcona Scotta a Ernesta Shackletona na jejich první a velmi úspěšnou cestu do Antarktidy, známou jako Discovery Expedition. Vedle muzea Discovery stojí nová budova designu V&A Dundee. Za shlédnutí určitě stojí i lodě HMS Unicorn a North Carr. Jelikož pršelo, tak jsme k hradu Broughty přiblížili autem. Ve městě ještě můžete navštívit Claypotts Hrad. Přejíždíme asi 1,5 h k městu Pitlochry, kde se nachází nejmenší destilérka ve Skotsku Edradour Distillery. Bohužel, ale nebylo možné se jít podívat do výroby. To nám, ale nevadilo, protože víme, že ve městě Pitlochry nejen, že samo městečko je krásné, ale je tam i další destilérka a to Blair Athol Distillery a tam již otevřeno mají. Pitlochry je horské městečko s úzkými kamennými budovami, které stojí za to neminout. A nyní již jedno z nejznámějších míst ve Skotsku a tím je zámek Balmoral. Než se ale k zámku dostaneme, jedeme krásnou krajinou a zelenými čistými lesy. Zámek je dnes znám především jako královská rezidence, kterou zakoupil manžel královny Viktorie princ Albert a dodnes slouží jako letní královský byt britské královské rodiny. Pravidelně v něm pobývala královna Alžběta II. se svým manželem vévodou z Edinburghu. Královna zde 8. září 2022 i zemřela. K zámku připadají i krásné zahrady. Po prohlídce královského zámku pokračujeme k hlavnímu městu skotské vysočiny (Highland) Inverness. Projíždíme krásnou přírodou a horskými cestami okolo horských středisek. Dnešní noc strávíme s výhledem na Culloden Viadukt. Tento most je podobný tomu z Harryho Pottera.

Ráno vyrážíme k památníku bitvy u Cullodenu. Bitva byla posledním vojenským střetnutím Jakobitského povstání z roku 1745. Proběhla 16. dubna 1746. Britské vládní vojsko, které vedl vévoda z Cumberlandu, zde porazilo armádu jakobitů, jíž velel Karel Eduard Stuart. Jednalo se o poslední otevřenou bitvu vybojovanou na britské půdě. Nyní již Inverness. Ve městě se podíváme na místní hrad, katedrálu sv. Ondřeje a řeku Ness, která protéká městem a teče ze známého jezera Loch Ness. Za městem vystoupáme také na kopec Craig Phadrig Hillfort, což je historické hradiště. Z tohoto hradiště je vidět známé jezero Loch Ness, ke kterému také hned vyrážíme. Jezero je jedno z nejznámějších a nejzáhadnějších jezer na světě. Délka jezera je přibližně 37 km, šířka 1,5 km a hluboké až 230 m. Loch Ness je známé především díky legendě o Lochnesské příšeře (přezdívané "Nessie"). První písemné zmínky o „příšeře“ sahají až do 6. století, ale největší zájem vyvolala v 30. letech 20. století, kdy byly zveřejněny první fotografie. Přibližně ve středu jezera na západní straně stojí hrad Urquhart. Ve středověku sehrál důležitou roli v boji mezi Skoty a Angličany během války za skotskou nezávislost. V 17. století byl částečně zničen, aby nepadl do rukou Jakobitů a od té doby chátrá. Dnes je to krásná zřícenina na břehu jezera. Dalším místem, kam míříme je malé historické město Tain. Město je považováno za jedno z nejstarších měst Skotska. V roce 1066 mu byl udělen statut královského města, což z něj činí nejstarší královské město ve Skotsku. Za městem navštívíme destilérku Glenmorangie. Po prohlídce destilérky vyrážíme k zámku Dunrobin. Zámek se nachází na vyvýšeném místě nad zahradami ve francouzském stylu a nabízí nádherný výhled na moře a okolní krajinu. Je přístupný veřejnosti, ale nejhezčí pohled na zámek je od moře. Současná podoba zámku byla vytvořena v letech 1835 až 1850 podle návrhu architekta sira Charlese Barryho, známého také jako tvůrce britského parlamentu. Po procházce okolo zámku sedáme do auta a vyrážíme na přibližně 1,5 h cestu do přístavního městečka Ullapool. V přístavu kotví lodě rybářů, jachty, a trajekty plující na ostrov Lewis. Když jsme si prošli městečko vyrazili jsme po cestě okolo zálivu k úzké a hluboké soutěsce Corrieshalloch Gorge. V soutěsce se nachází 46 m vysoký vodopád Falls of Measach na řece Droma. Soutěsku vytvořila eroze ledovce během poslední doby ledové. Dalším místem, kam se chceme podívat, je hrad Eilean Donan. Než k němu ale dojedeme, odbočíme z cesty do kopců, abychom poté mohli sjet do krásného horského údolí. Výhled Glen Docherty je známý hlavně díky svému ikonickému výhledu na jezero Loch Maree. V podvečer se dostaneme ke krásnému hradu Eilean Donan. Hrad stojí na malém ostrůvku. Při přílivu se k hradu dostanete pouze přes starý kamenný most. Ve 13. století byl hrad postaven na obranu proti Vikingům. V roce 1719 během jakobitského povstání ho britské loďstvo zničilo. Na počátku 20. stol. byl opět zrekonstruován. Hrad společně s mostem je velice fotogenický a určitě ho nesmíte při cestě Skotskem vynechat. Tuto noc přespíme na pěkném parkovišti v přírodě (N 57°16.87287', W 5°37.31187') při cestě na ostrov Skye.

Ráno odjíždíme na ostrov Skye, kde jako první navštívíme přístavní městečko Portree. Toto městečko je hlavním městem ostrova a je známé svými barevnými domky v přístavu. Portree znamená v gaelštině „Králův přístav“, odvozeno od návštěvy krále Jakuba V. Ve městě můžete zajít na kopec k rozhledně nebo do bývalého kostela, kde je dnes restaurace. Popojedeme jen pár minut a jsme na parkovišti pod Old Man of Storr jedním z nejznámějších a nejikoničtějších přírodních útvarů na ostrově Skye. Je to vysoký skalní jehlan, který vyčnívá z dramatické krajiny pohoří Trotternish Ridge a je vidět na kilometry daleko. Procházka ke skalnímu útvaru a zpět trvá přibližně 2 h. Na ostrově Skye je na každém rohu nějaké zajímavé místo. My zastavili u vodopádu Lealt Falls, kde je i bývalá továrna na diatomit. Diatomit neboli křemelina se těžila v okolních bažinách a dovážela ke zpracování do údolí Lealt Glen. Ve fabrice se diatomit sušil, drtil a nakonec balil pro různé využití. Následně jsme se prošli na místo u oceánu nazvané Dinosaur Footprints. Při cestě k vodě jsme procházeli po pastvinách s ovcemi a po celou cestu je krásný výhled na oceán. A nyní už jsme u Mealt Falls. Vodopád, co padá z útesu rovnou do oceánu. Krásný pohled je při focení z dronu. Z parkoviště vodopád není, tak fotogenický. Po půl hodně cesty musíme zastavit v údolí Fairy Glen v překladu Údolí víl. Nádherná, pohádkově působící krajina. Nízké zelené kopce, zvláštní kuželovité pahorky, terasy a skalní výstupky. Celé místo působí magickou atmosférou. Pokračujeme k hradu Dunvegan. Hrad vidíme jen z dálky. Už jen do samotného areálu se platí vstupné, tak se nedostanete ani do zahrad ani blíže k hradu bez vstupenky. Jelikož, ale již spěcháme na trajekt, abychom si zkrátili cestu v dalším putování po Skotsku, musíme stihnout poslední jízdu trajektu z města Armadale do Mallaig. V plánu jsme ale ještě měli místa jako, Maják Neist Point, Talisker Distillery, Fairy Pools. Kde jsme ale ještě zastavili byl kamenný most Sligachan Old Bridge. Vysoké hory a starý kamenný most vypadají na fotce velice krásně. Nedaleko mostu stojí Collie and Mackenzie memorial. Socha byla vytvořena na počest dvou průkopníků horolezectví. Trajekt jsme stihli na poslední chvíli a pokračujeme k proslulému mostu, kde najdeme, také místo na přespání.

Glenfinnan Viaduct. Most s celkovou délkou 380 m, který proslavil film Harry Potter. Velice turisticky navštěvované místo. Po mostě můžete vidět jet i parní vlak. Blízko mostu se nachází jezero Loch Shiel u kterého je Glenfinnan Monument. Památník postavený v roce 1814 věnovaný skotským horalům, kteří bojovali v jakobitské armádě během jakobitského povstání v roce 1745. Dále projíždíme okolo krásného jezera Loch Eil a jedeme k vodopádu Eas Chia-aig. Cesta k vodopádu je magická až tajemná. Kmeny stromů jsou porostlé mechem. Kamenné zídky okolo silnice také zarůstají mechem a kapradím. Následně jedeme k městu Fort William. Jdeme se podívat k lanovce Nevis Range Mountain Resort. Kdybychom měli více času určitě stojí za to vyjet lanovkou na kopec. Toto místo je rájem milovníků lyžování nebo v létě horských kol. My se jdeme podívat do města. Jedná se o výchozí místo pro dálkové trasy West Highland Way & Great Glen Way a také na nejvyšší horu Spojeného království Ben Nevis s výškou 1345 m.n.m. Po procházce městem zajedeme ještě k návštěvnickému centru pod horou Ben Nevis. Když budete mít čas udělejte si procházku ještě na vodopád Steall Waterfall.  My ale jedeme nádherným a nezapomenutelným údolím Glen Coe. Údolí mezi horami, kde z každého kopce stéká potok, na kterém jsou vodopády. Cestu křižují vetší a menší řeky. Hory střídají rašeliniště. I počasí se zde rychle mění. Chvíli je vidět mlha, pak vysvitne sluníčko. Úchvatná krajina My z hlavní cesty odbočujeme k jezeru Lochan Urr, které leží v krásné krajině údolí Glen Etive mezi vysokými kopci. To nelze popsat, to se musí zažít. Tento den přespíme v nádherném údolí.

Směřujeme k největšímu městu Skotska Glasgow. Po cestě zastavíme ve městečku Luss u jezera Loch Lomon. Ve městě je starý kostelík a na místním hřbitovu je náhrobní kámen z dob Vikingů. Poté ještě odbočíme a jedeme po pobřeží zálivu Firth of Clyd, kde stojí maják Cloch Lighthouse. Jelikož jsme úplně neměli náladu na velké město, ale jsem fanoušek fotbalu a zrovna ten den se hrálo na stadionu Rangers v Glasgow derby místních nejslavnějších klubů Rangers a Celtic, tak jsme u stadionu zastavili a šli si poslechnout atmosféru fotbalu ve Skotsku. Z města odjíždíme již do Edinburghu. Prvním místem je pláž nad městem s výhledem na Cramond Island. Následně přejedeme, abychom se podívali na loď s názvem HMY Britannia. Jedná se o jachtu britské královny Alžběty II., která sloužila v letech 1954-1997. Nyní je jachtě muzeum. Za svoji službu, loď urazila přes 2 mil. kilometrů. Dalším místem je Královská botanická zahrada. Bohužel jsme ale při příchodu zjistili, že z důvodu velkého větru je zahrada z bezpečnostních důvodů zavřena. Projdeme alespoň čtvrť Dean Village a jedeme na parkoviště k Holyrood ke stejnojmennému parku. Projdeme se parkem a vystoupáme na Arthur's Seat s výškou 251 m.n.m. se jedná o nejvyšší bod v Edinburghu. Tento den, již ve městě více nestihneme a jedeme k Rosslynské kapli. Projdeme se okolo kaple, jen pár minut od kaple je i zřícenina hradu Roslin. Poslední noc v autě přespíme na parkovišti nedaleko (N 55°51.23532', W 3°8.65362').

Další den se do Edinburghu vrátíme a podíváme se na zámek Holyrood, budovu skotského parlamentu, Calton Hill, což je návrší v centru města odkud je krásný výhled na historické centrum včetně Edinburského hradu. Na samotném návrší se nachází National Monument of Scotland,Nelson Monument, City Observatory. Všechno to jsou krásné historické stavby. Poté projdeme několika ulicemi, které se jako celek nazývají Královská míle, kde na konci je Edinburský hrad. Zastavujeme se u Katedrály svatého Jilí. Zajdeme do Victoria Street, kde je Elephant House (bistro kde spisovatelka J.K. Rowlingová napsala 1. díl Harryho Pottera). Vedle je muzeum Harryho Pottera. Poté již projdeme na náměstí Esplanade přes hradem. Do hradu se nedostaneme, jelikož vstupenky jsou vyprodané na další dva dny dopředu. Projdeme okolo George Heriot's School. Tato budova byla inspirací pro školu v Bradavicích ve filmu Harry Potter.  Na chvíli se zastavíme i ve Skotském národním muzeu. Ještě se zastavíme na jídlo, abychom se tímto rozloučili s Edinburghem a celým Skotskem. Jedeme vrátit auto zpět do půjčovny a následně se přemístíme k hotelu u letiště, kde přespíme, abychom brzo ráno mohli sednout do letadla a vrátit se domů. Na letiště nás odveze autobus, který jsme měli objednaný z hotelu.

Odkaz na video ze Skotska

Slovensko

Slovensko

Vysoké Tatry v zimě

Většina lidí navštěvuje Vysoké Tatry v létě, ale my jsme si Tatry zamilovali právě v zimě. Tatry v zimě jsme navštívili už několikrát a musíme říct, že to za hezkého počasí opravdu stojí za to. V zimě sice nevyjedeme s naším šnekem, ale ubytujeme se buďto v Tatranské Kotlině v Penzionu Koliba nebo v turistické ubytovně na Štrbském plese. Těch možností je tu nepřeberné množství v každém městečku nebo vesničce v Tatrách. Chceme Vám doporučit místa, která jsme v této oblasti navštívili a stojí určitě za zmínku. Pokud se ubytujete v Tatranské Kotlině, tak navštivte Belianskou jeskyni, kterou máte pár kroků, ale pozor, cesta vede do příkrého kopce. Nutno říct, že v zimě doporučujeme na všechna místa vždy vzít nesmeky. Bez těch už na žádný výlet nevycházíme. Je to povinná výbava do batohu, stejně tak, jako teplý čaj a něco drobného na zub. Vyplatí se tu Gopass, pokud budete chtít lyžovat.

Pokud jste lyžaři a rádi se svezete na jednom nebo na dvou prkýnkách, doporučujeme Štrbské Pleso, které má pěkné a dlouhé sjezdovky modré a červené barvy. Dostanete se až pod vrch Soliska, kde se nachází chata pod Soliskem, kde si můžete uspokojit své chuťové pohárky. Jakmile sundáte lyže můžete vyzkoušet venkovní kluziště nedaleko sjezdovky nebo vystoupat na Tatras Tower. Pokud vás ještě nebudou bolet nohy, obejděte si Štrbské pleso. Je to cca 2 km pohodová procházka a uvidíte tak pleso a jeho okolí ze všech stran. Cestou si můžete protáhnout svaly na venkovních posilovacích strojích, které jsou kole celého plesa. O kousek vzdálenější jsou Jezírka Lásky. To je místo méně navštěvované, ale romantické.

Pokud nejste příznivci lyžování, udělejte si výlet na Popradské pleso. Cestu zvládne poměrně každý a na konci cesty na vás čeká odměna v podobě kynutých knedlíků s borůvkami nebo dobře chlazeného piva. Pokud výjde počasí, je to nádherný zážitek s pohledem na zamrzlé Popradské pleso. Vrátit se můžete stejnou cestou nebo pokračujte po modré turistické na Popradské pleso vlakovou zastávku, odkud se můžete vrátit na Štrbské pleso vlakem. Jezdí poměrně často a jsou komfortní a bezbariérové.

Dalším městečkem, které stojí za to navštívit a je zde spoustu vyžití, je Starý Smokovec. Odtud vede pozemní lanovka na Hrebienok, ale o tom až později. Ve Smokovci jsme vyzkoušeli Tricklandii. Ta je rozložená na ploše 1000 m2, na kterých sa nachází 24 atrakcí. Obsahuje 30 trick-artových obrazů, antigravitační místnost a zrcadlové bludiště. Nezapomeňte si telefony a nainstalovat si jejich aplikaci. Dále si můžete mezi zajímavými muzei - muzeum tatranské kinematografie a fotografie, šerpa mini muzeum nebo Vila Flóra. Nyní už k samotnému Hrebienku. Na Hrebienok (s výškou 1285 m. n. m.) se můžete vydat pozemní lanovkou nebo jít pěšky. My doporučujeme určitě lanovku, jste tam během 5 minut a ušetří vám to spoustu sil. Z Hrebienku se totiž můžete vydat na trek dál na tatranské vysokohorské chaty. Určitě doporučujeme!

Po žluté turistické stezce se vydejte na Bilíkovu chatu, kterou my vždycky jen míjíme a pokračujeme dál na Dlouhý vodopád. Je k němu krátká odbočka. Dále míjíme Vodopády Studeného potoka a docházíme mírným terénem a okolními závějemi sněhu na Rainerovu chatu. To je chata, které je nejstarší chatou ve Vysokých Tatrách s výškou 1301 m. n. m. Byla založena roku 1863 smokovským hoteliérem Johannem Georgem Rainerem. Po vybudování chaty Kamzík o 19 let později zanikla. Rainerova chata poté sloužila jen jako noclehárna vůdců a nosičů, později byla využívána jako skladiště. Dále po červené turistické dojdete na Zámkovského chatu, kde po cestě můžete zahlédnout lišku. Pokud budete mít ještě síly, už nedaleko je Skalnaté pleso. Pozor procházíte lavinovým polem, dodržujte tedy základní bezpečnostní opatření. Poté už vás čeká jen cesta zpátky na Hrebienok stejnou cestou nebo využijte vrchní červenou turistickou magistrálou.

Na Hrebienku ještě navštivte Tatranský dům s ledovými sochami. Každý rok mají jiné téma. Sochy jsou celé z ledu a je tam pořádná zima. Dolů můžete sjet na sáňkách po sáňkařské cestě, které si můžete zapůjčit v půjčovně.

O kus blíže k Tatranské Kotlině se nachází městečko Tatranská Lomnice. Zde je také krásné lyžování na dlouhých sjezdovkách, URČITĚ DOPORUČUJEME vyzkoušet. V samotné Tatranské Lomnici najdete Tatranskou bobovou dráhu, která také stojí za to a je v provozu po celý rok. Za návštěvu stojí muzeum Tatranské přírody nebo Ski muzeum či expozice hraček.

Poblíž Tatranské Kotliny se nachází Chodník korunami stromů v Bachledově dolině. Celá Bachledova dolina stojí za to, protože se naskýtá krásný panoramatický pohled na celé Vysoké Tatry. V Bachledovce se dá i lyžovat a nachází se zde také bobová dráha.

Pro relax a odpočinek po sportovních výkonech nebo procházce využijte Bešeňovou, což jsou termální lázně s veškerými atrakcemi, ale i odpočinkovou zónou ve wellness a sauně. 

Slovensko

Senec Slunečná jezera

V naší rodině se říká, jedeme na Senec. Je to místo, na které jezdili naši prarodiče v době, kdy jim daleké cesty byly odepírány. Trávili tu i několik týdnů dovolené o letních prázdninách se svými dětmi. Bylo to klidné místo, s průzračně čistou vodou a s příjemnými cenami za občerstvení i atrakce. Mnohé se od té doby změnilo. Nyní se jedná o poměrně rušné místo, které hlavně ve večerních časech žije díky svým diskotékám, hospůdkám a občerstvením, kterých je tu opravdu spoustu. Pokud hledáte klidné místo k odpočinku, hledejte spíše v jiných vodách. U samotných Slunečných jezer se nachází 2 kempy. Jezera jsou rozdělena na jižní zónu a severní zónu. Dříve bylo rozděleno, kde mohou stát karavany a obytná auta a kde si můžete postavit stan. Nyní pravidla nejsou tak striktní a ubytovat se můžete v obou těchto zónách. Jižní zóna je opravdu bohatá na možnosti ubytování a je zde i autokemp. Celková kapacita tohoto kempu je 120 míst. Karavany mohou být připojeny k elektrické síti v rámci areálu. Součástí kempu je také servisní parkoviště s možností vyprazdňování a čištění odpadních nádrží karavanů a napouštění čisté vody do nádrží. Hosté ubytovaní v kempu mají k dispozici veřejnou kuchyň a sociální zařízení se sprchami. Kemp je vzdálený 20-200 metrů od samotného jezera. Severní zóna nabízí ubytování v prostorném stanovém táboře s kapacitou až 300 stanových míst a 20 míst pro karavany. Pokud se rozhodnete přijet do stanového kempu s karavanem, je nutná rezervace předem. Stanový tábor je vybaven třemi sociálními zařízeními. V případě zájmu je možné se připojit k elektrické síti. Stanový tábor je vzdálený přibližně 150 metrů od jezera. Pozor, ke Slunečným jezerům se platí vstupné. Můžete si zakoupit jednorázový vstup nebo vícedenní permanentku. Voda je tu stále čistá plná rybiček. Na plážích se můžete občerstvit, zapůjčit si šlapadla, lodičky nebo paddleboardy, zahrát minigolf nebo fotbal na pěkném umělém hřišti. Můžete si také zařádit na tobogánu či skluzavce nebo se občerstvit v baru na souši.V těsné blízkosti se nachází aquapark, kde najdete spoustu atrakcí, bazénů, ale i wellness zónu se saunami či vířivkami. Areál byl otevřený v roku 2004 a je napojený na geotermální vrt. Proto jsou bazény napájané vodou s teplotou 28 – 38°C. Najdete zde 12 tobogánů či skluzavek a velký výběr saun např. eukalyptovou saunu, infra saunu, finskou saunu, tureckou Hammam saunu nebo bambusovou saunu a mnohé další. Pro ty, kteří si chtějí protáhnout tělo, tak vede okolo jezera cyklo stezka, která je vhodná i pro inline bruslaře. Jedná se o rovný, hladký terén i povrch a můžete navštívit nedaleké město Senec, kde ochutnáte výbornou zmrzlinu, navštívíte místní muzeum Turecký dům nebo občerstvit se v některé z několika kaváren či cukráren. Do města se dostanete i turistickým vláčkem, který má několik zastavení kolem jezer a můžete kdekoliv nastoupit i vystoupit. 

Do hlavního města Bratislavy je to z kempu jen 1/2 hodiny. Za návštěvu určitě stojí. Rozkládá se na obou březích Dunaje a symbolem je bratislavský hrad se 4 věžemi. Krásný výhled na bratislavský hrad se naskýtá z rozhledny UFFO. Pokud si uděláte procházku po městě, najdete nespočet udržovaných kostelíků a chrámů. S dětmi můžete navštívit bratislavskou ZOO, kde se nachází skoro 1300 zvířat. Zoologická zahrada se ukrývá v lesoparku, kam utečete před sluncem. 

Co by kamenem dohodil se nachází město Trnava, dílo Gabčíkovo nebo město Gyor v Maďarsku či hlavní město Vídeň v Rakousku. Na tato místa se dostanete za hodinku času autem.

Slovinsko

Slovinsko je malá, ale rozmanitá země ve střední Evropě. Má krásnou přírodu včetně Alp, krasových jeskyní a krátkého, ale pěkného pobřeží Jaderského moře. Tato země je oblíbená pro outdoorové aktivity, jako je turistika, lyžování, vodní sporty na řece Soče a mnoho dalšího.

I my jsme se vydali za krásami Slovinska a na cestu jsme si rezervovali 10 dní. S sebou jsme si tentokrát nevzali „šneka“, ale jen stan a na závěsu auta jsme měli kola. Vyrazili jsme z ČR a první den jsme navštívili Postojenskou jeskyni. Je jednou z nejznámějších a největších jeskyní v Evropě. Také jednou z nejnavštěvovanějších přírodních památek v Evropě. Tato jeskyně je známá svou rozlehlou sítí chodeb, podzemních galerií a impozantními krápníky. V jeskyni je k dispozici i turistická trasa, která zahrnuje projížďku vláčkem a následně pěší prohlídku, což umožňuje návštěvníkům objevit její unikátní krásy. Po prohlídce jeskyně jsme jeli cca 10 km a přibrzdili u hradu Predjamský hrad. Tento hrad je známý svou unikátní polohou – stojí v obrovské skalní jeskyni na úbočí 123 metrů vysoké skály. Tento hrad je jedním z nejzajímavějších příkladů středověké architektury, která využívala přírodní terén k obraně. Prohlídka hradu je bez průvodce a stojí za to ji podniknout.

Dále již míříme k moři. Vybíráme si kemp Belvedere u města Izola. Kemp je pěkný a udržovaný. Když se jdeme vykoupat k moři, tak scházíme po úzké strmé cestičce. Pro starší lidi trochu náročnější sestup. Pozor na kočárky, zde se nedostanete. Zato výhled na moře úžasný a voda nádherná. Další den necháváme auto v kempu, bereme kola a vyrážíme po pobřeží podívat se do přímořských městeček. Jedeme na nejvzdálenější místo, kam se chceme tento den podívat. Začínáme u Sečoveljske soliny. Jedná se o historické solné pláně. Jsou to jedny z nejstarších a největších solných oblastí v regionu, jejichž historie sahá až do starověku. Nyní už jedeme do městečka Portorož. Projíždíme po historickým městečkem, které je známe dlouhou tradicí lázeňství a wellness. Nasedáme na kolo a jedeme do města Piran. Nádherné středověké město na výběžku slovinského pobřeží. Jeho dominantou je kostel sv. Jiří a pro stísněná přímořská městečka netypické velké kruhové náměstí, kde stojí socha italského houslisty Giuseppe Tartiniho. Piran tvoří velké množství malebných úzkých uliček. Jedná se o oblíbené turistické letovisko. Dalším městečkem je Strunjan. Jedná se o klidnější část slovinského pobřeží. Od pobřeží je krásný výhled na moře a i příjemné koupání s menším množstvím lidí. Dále již míříme do kempu. Nový den jedeme opět na kole a tentokrát na opačný konec slovinského pobřeží a začínáme městem Izola. Její historické jádro je charakteristické úzkými kamennými uličkami, starými domy a malebnými náměstími. Dále jedeme krásnou cyklostezkou okolo pobřeží do města Koper. Koper je největší město slovinského pobřeží. Ve městě je také největší přístav v zemi. Město bylo dlouhou dobu pod vlivem Benátek, proto v jeho centru je mnoho historických památek. Dominantou je Piazza Tito – hlavní náměstí, které je obklopené starými budovami a uličkami. V centru města se nachází katedrála sv. Nazaria.

Moře jsme již ochutnali a nyní přejíždíme do Julských Alp. A po cestě navštívíme spoustu krásných míst. Jedno z nich je Škocjanská jeskyně. Je také právem zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Největší atrakcí je Velká dvorana obrovská podzemní místnost, která má šířku až 100 metrů a výšku až 120 metrů a podzemní řeka Reka. Jedná se o podzemní komplex délky přibližně 5 km. Dalším krásným místem je hřebčím ve městě Lipica a odtud známý název koní, lipicáni. Hřebčín je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hřebčínů na světě, což je plemeno koní, které je známé pro svou eleganci, sílu a schopnost vykonávat náročnou drezůru.

Pak už se přibližujeme horám, konkrétně do města Kobarit. Město leží v údolí řeky Soča. Na vyvýšeném místě nad městem se tyčí kostel. Vedle něho Kobaridské muzeum věnované bitvě u Soči v 1. sv. válce. Významnou atrakcí je také řeka Soča. Řeka, která je známá svou nádhernou smaragdově zelenou barvou a nabízí skvělé možnosti pro vodní sporty, jako je rafting, kajak nebo rybaření. Kolem města se nachází také mnoho turistických stezek, které vedou přes krásné hory a lesy. Nachází se tu také známý Napoleonův most a kousek odsud také vodopády Velký a Malý Kozjak. Odjíždíme z Kobaridu a jedeme směr Bovec. Několik kilometrů před městem zastavujeme a jdeme se podívat na jeden z nejvyšších vodopádu Slovinska. Vodopád Boka je vytvořen řekou Boka, která se řítí z vysokých skalních stěn do hlubokého kaňonu. Je vysoký přibližně 106 metrů a tvoří kaskádu dvou hlavních částí, což mu dodává impozantní vzhled.

A teď už město Bovec a krásný kemp Prijon Sport Center u řeky Soča. Tento kemp je v krásném prostředí a je perfektní pro aktivní kempaře. Možnost canoyngu, raftingu, kol, horské turistiky… My tu přespáváme a druhý den jdeme na pěší výlet na horu Kanin. Kanin je nejvyšší horou slovinského pohoří Julských Alp a nachází se na hranici mezi Slovinskem a Itálií s vrcholem ve výšce 2 587 metrů. Pod horu Kanin vás z Bovce přiblíží lanovka a pak již musíte pěšky. Už po výstupu z lanovky je krásný výhled do okolí. Od lanovky je také vidět Prestreljeniško okno, otvor ve skalním masivu ve tvaru srdce. K samotné hoře Kanin vede pěkně značená turistická cesta. Pozor!!! V létě jsou zde místa, kde je sníh a některé úseky mohou být dosti nebezpečné. Pro jistotu je dobré s sebou mít nesmeky nebo alespoň trekingové hole. Z vrcholu Kaninu se nabízí úchvatný panoramatický výhled na okolní krajinu, včetně národního parku Triglav, řeky Soči a italské oblasti Friuli-Venezia Giulia. Po krásné tůře se ještě jedeme podívat na vodopád Virje. Další krásný výlet, který doporučujeme a musíte to vidět, je Mangartské sedlo, kam jsme vyjeli autem. Již samotná cesta a nádherné výhledy do okolí stojí za to. Cesta končí u chaty s názvem V sedle Mangart a dále již musíte pěšky. Buď s horolezeckým vybavením na Mangart nebo jen do okolí a kochat se krásou přírody. Po cestě zpět do kempu jsme ještě zavítali do Pevnosti Kluže. Jedná se o jedinou zachovalou pevnost z tzv. „Korutanských pevností“ a jednou z mála udržovaných alpských rakousko-uherských pevností vůbec. Odtud přibližně 45 minut pěšky je další pevnost. Půjdete okolo řeky Soči, projdete dlouhým vojenským mostem, potkáte menší bunkry a dostanete se k pevnosti Fort Hermann postavené v 1. světové válce.

Tímto jsme okusili Julské Alpy a vyrážíme poznat další krásy a to jezero Bled a Bohinj. Po cestě k nim jedeme dlouhou dobu okolo řeky Soči. Míjíme vesničku Trenta, což je výchozí bod pro horské tůry, například pro cestu na Triglav nebo Mangart, ale i do celého Triglavskému národnímu parku. O kousek dál opět zastavujeme a jdeme se podívat do Botanické zahrady alpských rostlin (Juliana Alpine Botanical Garden). Dále již směřujeme přes průsmyk Vršič. Mimochodem je to nejvyšší silniční průsmyk v Julských Alpách ve Slovinsku, nacházející se v blízkosti města Kranjska Gora. Leží ve výšce 1 611 m. n. m. Při sjezdu z průsmyku vidíme Ruskou kapli. Kapli postavili ruští váleční zajatci, kteří se v oblasti věnovali nuceným pracím během 1. světové války. Odsud už je to jen asi 30 min a jsme u soutěsky Vintgar. Soutěskou protéká řeka Radovna. Pro návštěvníky je k dispozici pohodlná dřevěná stezka. Soutěska je dlouhá přibližně 1,6 km. K vidění jsou úzké skalní stěny, křišťálově čistá voda řeky, vodopády, peřeje a hluboké tůně. Největší atrakcí soutěsky je vodopád Šum na konci cesty.

Od soutěsky vyrážíme k městu Bled. Dominantou je jezero stejného názvu - Bled, které je obklopeno horami a lesy. Je jedním z nejkrásnějších jezer v Evropě a často je považováno za jedno z nejromantičtějších míst ve Slovinsku. Na jezeře se nachází malý ostrov, na němž stojí krásný kostel a je oblíbeným cílem turistů, kteří sem často přijíždějí na loďkách. V okolí je také známý Bledský zámek, který se tyčí nad jezerem a nabízí úchvatné výhledy na krajinu. Neméně krásné je jezero Bohinj, jen půl hodiny jízdy od Bledu. Je to největší přírodní jezero ve Slovinsku. Na rozdíl od populárního jezera Bled, které je známé svou turistickou infrastrukturou, je jezero Bohinj klidnější a méně komerčně vyvinuté, což mu dodává zvláštní kouzlo. My tu přespáváme v kempu Bohinj Zlatorog. Krásný kemp v lese u jezera. Z kempu můžete dojít k lanovce, která vás doveze na vrchol hory Vogel 1 810 m.n.m. My jsme se rozhodli popojet autem a jít se podívat na vodopád Savica. Tento vodopád je unikátní svým dvojitým kaskádovým tvarem. Je vysoký přibližně 78 m.

Opouštíme tyto krásná jezera a jedeme přibližně 2 hodiny. Chceme navštívit oblast v pohoří Kamnicko-Savinjské Alpy, které se říká Velika Planina. Parkujeme auto a jdeme přibližně 2 hodiny pěšky. Nejprve jdeme lesem, pak travnatými plošinami, pak míjíme Malou Planinu a následně dojdeme až k cíli. Velika Planina je rozsáhlá horská travnatá plošina, která se nachází ve výšce kolem 1 600 až 1 800 m. n. m. Tato oblast je známá nejen svou přírodní krásou, ale také tradicí pastýřství. Na této vysoce položené plošině se každý rok pasou ovce a jiná zvířata, a stále zde můžete vidět tradiční pastýřské chaty tzv. "maznice", které se používají k uchovávání mléka a sýra.

Z oblasti Kamnicko-Savinjské Alpy míříme již do hlavního města Ljublaň, konkrétně do kempu Ljubljana Resort Hotel & Camp. V Ljublani jsme samozřejmě navštívili Ljubljanský hrad, který se nachází na kopci nad městem a je jedním z hlavních symbolů Ljubljaně. Nabízí nejen úchvatné výhledy na město a okolní krajinu. Další kroky směřují ke známému Trojmostí. Skládá se ze tří mostů, které vedou přes řeku Ljubljanici a propojují historické centrum s novějšími částmi města. Mosty byly navrženy významným slovinským architektem Jožem Plečnikem. Za Trojmostím se nachází Prešernovo náměstí a Františkánský kostel. Naše další kroky směřují do parku Tivoli. Tento park je největší v Ljubljaně. Je to skvělé místo pro odpočinek a procházky. Park má krásné aleje, fontány a otevřené prostory, kde si můžete užívat přírodu a také zámek Tivoli. Za zmínku stojí také Petkovškovo nábřeží, Dračí most. Dračí most se mu říká proto, že na mostě jsou 4 sochy draků. Dále pak katedrála sv. Mikuláše, park Zvezda, Vodnikovo náměstí a nábřeží Breg u řeky Ljublanica. Ve městě je spoustu dalších krásných míst, ale to si již najdete sami podle svého gusta. V Ljublani jsme nezapomněli ochutnat místí jídlo a sladký zákusek a pomalu jsme zamířili zpět domů. Celé Slovinsko je nádherná země a určitě stojí za to zde strávit nějaký čas. Pod galerií najdete náš celý itinerář této cesty.