Evropa

Dále připravujeme cesty po Lucembursku, Irsku, Anglii, Islandu, .....

Belgie

Do Belgie jsme vyrazili s našimi mladšími sourozenci a naším Šnekem. Cílem naší cesty bylo poznat další zemi, která je zaslíbená karavaningu a kempování. Čeká nás dlouhá cesta zhruba 1000 km a 10 hodin cesty přes Německo. Přecházíme hraniční přechod na Rozvadově a po půlnoci přijíždíme na nejvyšší vrchol Belgie Signal de Botrange – 694 m. n. m., kde přespáváme.

Ráno se probouzíme do krásného počasí a nemůžeme se dočkat, až prozkoumáme okolí. Procházka nás láká a jdeme se podívat na velké rašeliniště. Dojdeme až k pivovaru Belgium Peak beer. Oblast Hautes Fagnes je s rozlohou 4100 ha největší přírodní rezervací v Belgii a tvoří ji především rašeliniště, vřesoviště a lesy s výjimečnou faunou a flórou, jejíž výskyt je spojen s chladným a vlhkým podnebím. Při zpáteční cestě míjíme lesní ohradu s chlupatými krávami, což je v oblasti bažin zajímavé vidění. Balíme si svých pár švestek a posouváme se dál k nedalekému hradu Reinhardstein. Auto se Šnekem necháváme na parkovišti podél silnice N 50°27.24205', E 6°6.21810'. Odtud je to na hrad, co by kamenem dohodil. Jedná se o středověký zámek, známý také jako zámek Metternich. Nachází se v Ardenách, na břehu řeky a v blízkosti přehrady Robertville, a je nejvýše položeným zámkem v zemi. Zámek byl postaven v roce 1354 a opakovaně přecházel do vlastnictví šlechtických rodů, včetně Metternichů, kteří jím disponovali do roku 1812. Přicházíme na malebné nádvoří, kde sedíme na lavičce a rozhlížíme se po dávné historii hradu. Navečer se už přesouváme do kempu Lohan v Ardenách, který se rozprostírá na břehu řeky a kemp tak tvoří nádherné romantické místo s dostatkem místa pro každého šneka (N 50°10.80968', E 5°36.39295'). Kemp je pěkně vybavený. Má kavárnu, malý obchůdek, hřiště a čisté pěkné sociální zařízení. Kluci si večer užívají v přilehlé řece, kterou máme přímo u karavanu. Užíváme si pěkného počasí, večeříme venku u karavanu s výhledem na řeku a zeleň.

Probouzíme se do mlhavého rána, dáváme si skromnou snídani a vyrážíme se podívat na nedaleký památník v Ardenách Mardasson Memorial. Po výstupu k bílému památník ve tvaru hvězdy se nám naskytne pěkný výhled na město a jeho okolí, které bylo v prosinci 1944 bitevním polem. Na památník lze vyjít zdarma a získat tak ještě lepší pohled, na horní ploše památníku je i mapka bojiště. Památník byl postaven v roce 1950 jako výraz vděčnosti belgičanů za osvobození jejich země americkou armádou. Památník je navržen ve tvaru pěticípé hvězdy a obsahuje deset kamenných panelů, které vyprávějí příběh bitvy a zobrazují názvy všech 48 amerických států. Pod památníkem se nachází krypta s oltáři pro různá náboženství, zdobená mozaikami. U památníku najdete válečné muzeum, ve kterém si můžete zapůjčit audio průvodce, který vás provede dvouhodinovou prohlídkou tohoto poutavého muzea. Zhruba hodinu od památníku se nachází městečko Namur s 114 tis. obyvateli. Namur je historické město, které pořádá mezinárodní festivaly a je sídlem Valonského parlamentu. Město, které je uznané UNESCO pro svou zvonici. Nabízí bohatou historii a výjimečnou přírodu mezi údolími a vápencovými útesy. A co v Namuru vidět? Určitě nemiňte katedrálu v srdci města. Krásná katedrála s nádhernou architekturou a historickým významem. Treasury of the Cathedral je muzeum vystavující církevní poklady a náboženské umění. Posledním místem je Église Saint-Loup, historický kostel známý svou architekturou a atmosférou. Pěkná procházka po historickém městečku s množstvím krásných budov. Dalším místem, které jsme si projeli na koloběžkách bylo městečko Dinant vzdálené od Namuru cca 30 km. Protéká jím řeka Máza a dominantou města je kostel se skálou v pozadí. Na začátku první světové války se stal Dinant dějištěm dalšího krvavého masakru. Německá armáda tehdy na místě popravila 674 civilních obyvatel a některé čtvrti města byly zcela zničeny požárem. Kocháme se úžasným pohledem na katedrálu a skálu za ní. Všechna města jsou krásná, upravená a především čistá. Našim dnešním posledním navštíveným místem byl středověký hrad Veves. Zámek je postaven na skalnatém výběžku, což mu dodává dramatický vzhled. Zámek je v soukromém vlastnictví a lze si zámek prohlédnout bez průvodce i s průvodcem. V areálu najdete i kavárnu a obchod se suvenýry. Večer se ubytováváme v kempu Blaamersen. Kemp je ve skvělé lokalitě v blízkosti města Gent. Rozlehlý, pěkně vybavený kemp s kójemi pro karavany pro větší soukromí. Každý večer v tomto kempu pozorujeme volně pohybující se a hopsající se zajíce. A nyní k samotnému městu Gent. Do centra Gentu jsme to měli pár km, které jsme absolvovali na koloběžkách. Až do centra města z kempu vede cyklostezka podél řeky. Ve středověku byl Gent významným a prosperujícím centrem. Počtem obyvatel byl tehdy pouze nepatrně menší než Paříž a větší než například Londýn. Dnes je Gent univerzitním a přístavním městem. Gentský přístav se rozkládá na 36 km² a díky kanálu má spojení s mořem. Mezi nejznámější památky města patří Tři gentské věže - Katedrála sv. Bavona (St-Baafskathedraal), původně kostel sv. Jana (Sint-Janskerk) a Zvonice (Belfort). Kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk), Radnice (Stadhuis), Hrad Gravensteen a nábřeží Graslei se zachovalými cechovními domy, z nichž některé pocházejí již z 12. stol.

Perličkou naší cesty byl Brusel. V Bruselu jsme jako první místo zvolili Atomium – futuristická ikona a výhled na celý Brusel. Je to unikátní stavba postavená u příležitosti světové výstavy Expo 58. Kousek od Atominia se nachází Park miniatur – Mini Europe Brusel. Jsou zde stavby z celé Evropské unie a za Českou republiku jsme si prohlédli Pražský orloj. Po městě jsme se přesouvali metrem, které bylo velmi čisté a rychlé.Parc de Bruxelles a Královský palác je zelená oáza uprostřed města. Největší park v centru Bruselu je ideálním místem k odpočinku mezi poznáváním památek. I my se zde schováváme před sluníčkem a odpočíváme na lavičce pod stromy Přímo u něj se nachází Královský palác, který je během letních měsíců přístupný veřejnosti. Ochutnáváme výborné belgické waffle obložené ovocem a polité čokoládou. Opravdu neměli chybu. Po občerstvení se vydáváme směr náměstí Grand-Place, které je srdcem Bruselu plné elegance. Navštěvujeme nejznámější bruselské náměstí Grand-Place, které patří na seznam UNESCO. Obklopené cechovními domy s bohatě zdobenými fasádami a dominované radnicí s vysokou věží, působí jako živé muzeum pod širým nebem. V okolí se nacházejí útulné kavárny, galerie i uličky s typickou belgickou architekturou. Také Katedrála sv. Michaela a sv. Guduly jsou gotickou perlou města. Je to jedna z nejvýznamnějších sakrálních staveb v Belgii zaujme svou monumentální gotickou architekturou. Katedrála sv. Michaela a sv. Guduly se tyčí nedaleko centra a její interiér je zajímavý především vitrážemi.

Nejznámějším symbolem Bruselu je Čůrající chlapeček. Jedná se o bronzovou sošku ze 17. století, která je často oblékaná do kostýmů a obklopená turisty i místními. Když se řekne Brusel zajímavosti, právě tohle místo je jedním z těch, která musíte vidět. Čůrající holčička stojí v jiné ulici a navštěvuje jí méně turistů, protože je více schovaná a ne tak vyhlášená. Socha čůrající holčičky vznikla v roce 1987 z iniciativy místních obchodníků s cílem přilákat do své ulice více návštěvníků. Prohlížíme si budovu Evropského Parlamentu. Belgické sídlo Evropského parlamentu se nachází asi dva a půl kilometru od centra Bruselu v komplexu postmoderních staveb ze skla a oceli. S plochou 400 000 m² se jedná o největší budovu na půdě Belgie. Koukneme také na budovu Evropské komise Dále již míříme k metru a přejíždíme k parkovišti, kde jsme na okraji města nechali auto. Jedeme zpět do Gentu, kde zůstáváme další noc v kempu v našem karavánku.

Další den poznáváme kouzelné a opravdu romantické městečko Bruggy. Žije zde přibližně 119 tisíc obyvatel. Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“, jelikož jsou protkány sítí kanálů, tvořených řekou Reie. V roce 2000 bylo město zapsáno na seznamu UNESCO. Ve středu historické části města se nachází náměstí Markt. Bylo založeno údajně roku 958 hrabětem Baudouinem II. Uprostřed tohoto náměstí se nachází pomník Petera de Conincka a Jana Breydela. Navštěvujeme i 83 metrů vysokou věž Belfried, která je dominantou náměstí. Druhým důležitým náměstím v Bruggách je Burg. Na tomto náměstí kdysi stála pevnost, která měla chránit město před útoky Normanů. Na východní straně Burgu se nachází Justiční palác - Gerechtshof, vybudovaný v 18. stol. v novogotickém slohu. Dalším městem, které spíše míjíme a objevujeme jeho okraje je město Ostende. Je největším městem belgického pobřeží a leží přibližně v jeho středu 35 km od hranic s Nizozemskem a 30 km od hranic s Francií. Žije zde přibližně 72 tisíc obyvatel. Užíváme si krásně dlouhé a čisté pláže a osvěžujícího moře. Děláme si piknik na písečné duně a nabíráme sílu na cestu domů. Poslední den ještě navštívíme slavné bojiště Waterloo. V letech 1820–1826 byl u obce vybudován Lví pahorek na místě, kde byl během bitvy mušketou sražen z koně Vilém II. Nizozemský. Jde o umělý kopec vysoký 43 m s obvodem 520 m. Na jeho vrchol vede 226 schodů a než dorazíme na vrchol, tak se pěkně zadýcháme. U pahorku se nachází pěkné interaktivní muzeum, kde jsme strávili zhruba 2 hodiny. Příjemné zakončení putování po Belgii.

Z Gentu jsme chtěli v sobotu brzy ráno vyjíždět domů, ale bohužel nám na palubní desce rozsvítila kontrolka dobíjení. Ajej problémek. Ale jsme v klidu máme pojištění. Voláme na pojišťovnu a řešíme odtah do servisu. Jelikož je sobota přibližně 5h ráno musíme počkat do 8h, kdy otvírá autoservis v Gentu, který jsme si našli. Karavan necháváme na parkovišti u kempu a auto necháme odtáhnout do servisu. Po patáliích se servisem a osobní návštěvě a přemlouvání k opravě máme alternátor vyměněný a přibližně v 15h vyrážíme domů. To ale není vše. Auto s karavanem krásně sviští a okolo 23h řešíme další problém. Tentokrát to odnesla spojka. To už na cestě nevyřešíme. Opět voláme pojišťovnu a necháváme auto a část posádky odtáhnout do ČR. Pro karavan a zbylé členy posádky vyrážejí rodiče z ČR. Jelikož jsme v té době ještě nebyli, tak zkušení karavanisti, neměli jsme karavan pojištěný, a proto ho nebylo možné na pojišťovnu odtáhnout spolu s autem. Ale vše dopadlo dobře. Jsme zdraví auto se šnekem doma a máme spoustu zkušeností a zážitků.

Belgie je krásná země plná historie, známá svou rozmanitou kulturou. Dělí se na tři hlavní regiony. Flandry, Valonsko a Brusel. Je proslulá čokoládou, vaflemi, ale i pivem, kterého má stovky druhů. Brusel je sídlem NATO a Evropské unie. Další města, která stojí za návštěvu, ale které jsme již nestihli jsou Antverpy, Tournai nebo Leuven.

Bosna a Hercegovina

Bosna a Hercegovina je země ležící na Balkánském poloostrově v jihovýchodní Evropě. Hlavním městem je Sarajevo, které je známé svou historií a mixem kultur – islámu, pravoslaví, katolicismu a judaismu. Země se dělí na tři samosprávné jednotky, na ploše 51 000 km2 žije 3,4 milionu obyvatel. Největší etnickou skupinou jsou Bosňané, následují Srbové a třetí jsou Chorvaté. Má krásnou přírodu – hory, řeky, lesy i malý úsek pobřeží Jaderského moře u města Neum. Bosna a Hercegovina má bohatou, ale také složitou historii, včetně války v 90. letech po rozpadu Jugoslávie. Dnes je to klidná země, známá pohostinností, tradiční kuchyní a bohatou kulturou.

Na cestu do Bosny a Hercegoviny jsme si udělali volno na 11 dní. Rozhodli jsme se, že tentokrát budeme spát v autě a potřebné věci si dáme do střešního boxu. Vyrážíme v pátek po práci a míříme směrem na chorvatský Dubrovník, kde se chceme podívat do města. První noc přespáváme na pěkném místě kousek za Mariborem u vesnice Spodnji Duplek u bývalé pískovny, ze které je nyní jezero. Dnes je na jezeře vlečnice pro wakeboarding. Ráno vyrážíme směr Chorvatsko. V Chorvatsku sjíždíme do města Šibeník, abychom se vykoupali apodívali na pevnost tyčící se nad městem. Město leží na pobřeží Jaderského moře ve střední Dalmácii. Patří mezi nejstarší chorvatská města založená původními Chorvaty. Ve městě je katedrála sv. Jakuba, která je na seznamu UNESCO. Na tomto seznamu je také pevnost sv. Mikuláše. Jedná se o námořní pevnost, která se nachází u vstupu do kanálu sv. Antonína. Dále jsou ve městě ještě 3 historické pevnosti. V odpoledních hodinách přejíždíme do Dubrovníku. Abychom se dostali do Dubrovníku musíme přejet monumentální Pelješacký most vedoucí na poloostrov Pelješac. V odpoledních hodinách jsme v Dubrovníku. Jedná se o jedno z nejkrásnějších historických měst Evropy, které si uchovalo svou středověkou atmosféru. Město je zapsáno na seznamu UNESCO už od roku 1979. Město je nádherné jak za dne, tak ve večerních hodinách, když se setmí a celé město se rozsvítí. Ve městě najdete masivní městské opevnění s věžemi, baštami a výhledy na moře. Když se dostanete do části Staré město, procházíte starými kamennými uličkami, malá náměstíčka střídají větší. Projdete širokou promenádou až k náměstí Stradun, kde je Velika Onofrijeva fontána. Vynechat nelze ani palác rektora, Františkánský klášter s lékárnou z 14. století, katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Nad městem se tyčí pevnost Imperial. Město je krásné a žije neopakovatelnou atmosférou, ale také je ve městě velké množství lidí.  I když je v Chorvatsku volné stanování a přespávání zakázané, my přespíme na parkovišti u kostelíka v obci Plat.

Ráno jdeme k moři užít si krásného moře na nedaleké pláže. Ležet na pláži a koupat se vydržíme jen dopoledne. I když jsme chtěli být u moře celý den, nevydrželi jsme a jedeme směr Bosna a Hercegovina a město Trebinje.  Samo město bylo vybudováno na dvou březích řeky Trebišnjica, na které je zároveň několik mlýnů a také starý kamenný Perovićův most z dob Osmanské říše. Trebinje je obklopené krásnými horami. Na kopci Crkvica nad městem je klášter Hercegovačka Gračanica z něho je pěkný výhled na město a daleké okolí.  Pokračujeme do nedalekého pravoslavného kláštera Tvrdoš (Tvrdoš Monastery). Jelikož máme krátký rukáv a kraťasy, tak u vstupu dostaneme dlouhou zavinovací sukni, abychom si zakryli alespoň kolena. Založen byl už ve 4. století a byl několikrát zničen a opět obnoven. V klášteře žijí pravoslavní mniši, kteří se starají o duchovní život, správu kláštera a také o vinařství. Přejíždíme přibližně 1,5 h do jediného přímořského letoviska v zemi do města Neum. Po cestě ještě koukneme na Hadžibegovu pevnost. Nyní je pevnost zarostlá a těžko přístupná. Neum je jediný bosenskohercegovský mořský přístavv úzkém koridoru obklopeném z obou stran územím Chorvatska. Leží na břehu Neumského zálivu. Ve městě je spoustu malých i velkých hotelů a velké množství lidí. Chtěli jsme se tu vykoupat, ale ve městě je bylo spousty, lidí velká hustota aut. Těžko se nám parkovalo a proto jsme odjeli do klidnějších míst. Namířeno máme do přírodní rezervace Hutovo Blato. Zastavujeme u hotelu Karaotoka jdeme se projít k jezeru. Hutovo Blato je mokřadní oblast s jezery, říčkami a bažinami, napájená převážně řekou Krupa. Zabírá rozlohu přes 7 000 hektarů.  Je to ráj ptáků a bohatý je i vodní život v jezerech. Na jezeru je možné se nechat provést na motorové lodičce. Dalším místem co nás okouzlilo je vesnička Počitelj. Krásné historické opevněné město na svahu nad řekou. Architektura města sestává především ze středověkých a osmanských prvků. Do středověké skupiny se řadí jádro pevnosti. Architekturu z dob Osmanské říše tvoří Šišman Ibrahim-pašova mešita a hodinová věž. Při hledání míst, kam se půjdeme podívat, byly i vodopády Kravica. U vodopádů je veliké parkoviště pro auta, už to značí, že toto místo je dosti turistické.  Za vstup k vodopádům se platí vstupné. Vodopády se nacházejí na řece Trebizat a jsou přírodní vápencové. Mají výšku 25 m. Pod vodopádem je jezírko, kde je možné se koupat. Vodopády jsou pěkné, ale přes nával turistů to ztrácí své kouzlo. U vodopádu jsou stánky s občerstvením, restaurace a spousty slunečníků. Vodopády jsou ikonou Bosny a Hercegoviny, proto asi stojí za to je vidět, ale s ohledem na jiné místa v Bosně je zde trochu nezvykle živo. Po cestě do Mostaru jsme si vytipovali ještě několik míst k zastavení. Jedním z nich je poutní místo Medugorje. Každý rok ji navštíví statisíce poutníků z celého světa. V centru města stojí kostel sv. Jakuba, velká plocha s lavicemi pro poutníky a také je možné zajít ke zpovědi a vybrat si i svůj jazyk, ve kterém se chcete zpovídat. Za městem je kopec zvaný Podbrdo, na kterém se v roce 1981 šesti dětem zjevila údajně žena s dítětem v náručí. Děti byly přesvědčeni, že se jedná o Pannu Marii. Toto místo se poté stalo poutním. Dnes je podél cesty na kopec zhotovená křížová cesta se 14. zastaveními. Poutníci ji často stoupají bosí a v tichosti. Po vystoupání na kopec Podbrdo už míříme k Mostaru. Před Mostarem ještě přibrzdíme a z mostu koukáme na Kanál Buna. Jedná se o umělý kanál vytvořený pro potřeby vodního hospodářství a regulace toku řeky. Tento den přespíme v kempu AutoCamp River Buna v obci Buna kousek od Mostaru. Přihlásíme se u pana majitele, skočíme do sprchy uděláme si jídlo a v podvečer se jedeme ještě podívat do Mostaru, abychom viděli město za denního světla i večer osvětlené. Mostar je hlavním městem Hercegoviny. Jedná se o historické město známé svým ikonickým Starým mostem, který spojuje dvě části města přes řeku Neretvu. Most byl postaven v 16. století a je symbolem spojení mezi kulturami – křesťanskou a muslimskou. Bohužel byl most za Jugoslávské války v roce 1993 zbořen. Obnoven byl v roce 2004. Ve starém městě najdete mešity, kostely, bazary, kamenné uličky a kavárny s tradiční bosenskou kávou. Město nabízí krásnou směs orientální a evropské architektury a je zapsáno na seznamu UNESCO. Město navštěvuje mnoho turistů, ale určitě stojí za návštěvu.

Druhý den vyjedeme na kopec Hum, na kterém stojí Kříž tisíciletí. Je vysoký 33 metrů, přesně tak starý, jako byl Ježíš, když byl ukřižován. Kříž se hrdě tyčí, jako štít nad městem Mostar a je také jeho symbolem. Dnes už jen Mostarem projedeme a zavítáme na vyhlídku ze které je krásný výhled na město s nápisem I love Mostar. Pak už pokračujeme na do vesničky Blagaj k pramenu řeky Buna a místu které se jmenuje Vrelo Buna. Řeka Buna zde vyvěrá přímo z vápencové skály. Před mohutným útesem stojí Dervišský klášter (Tekija). Jedná se o osmanský klášter z 16. století, postavený pro súfijské derviše. Dnes přístupný veřejnosti. Nyní přejíždíme asi 1,5h do národního parku Sutjeska do městečka Tjentište. Podíváme se na památník bitvy na řece Sutjesce z roku 1943. Bitva byla klíčovým momentem v národně osvobozeneckém boji proti nacistické okupaci, kdy proti sobě válčili Jugoslávští partyzáni pod vedením Josipa Broze Tita a Nacistické Německo, spolu s jednotkami Itálie, Chorvatska a Bulharska. Bitva byla velmi krutá, padlo více než 7 500 partyzánů, ale přesto se jim podařilo prolomit obklíčení a zachránit hlavní síly. Měli jsme v plánu jet někde do hor v národním parku a pokochat se výhledy. Když vjíždíme po cestě do hor sedí u cesty ochránce parku a zdvořile se nás ptá, zdal-li máme povolení pro vjezd. To bohužel nemáme, a tak se otáčíme a jedeme zpět.

My se následně rozhodli jet dále a dalším místem byly Pješčane piramide. Pyramidy jsou erozně vzniklé skalní útvary, sloupy z jílu a písku, které se podobají přírodním pyramidám. Vznikly působením větru, deště a eroze během tisíců let. Jsou vysoké až do 20 metrů a připomínají přírodní „kamenné jehly“ nebo písečné věže. Místo je málo známé a proto i bez lidí a bez vstupného.  Pokračujeme do města Visegrad. Město kousek od Černé hory, kde se nachází Starý most, který je zapsán na seznamu UNESCO. Most ze 16.století je postaven na řece Drině. Na poloostrově na řece Drině ve městě je krásný kostel a nově vybudovaný komplex budov v historickém stylu. Pokračujeme do 2 h vzdáleného města Srebrenica. Města, které se stalo symbolem jedné z nejhorších tragédií bosenské války v 90. letech. Město bylo tehdy označeno OSN za "bezpečnou zónu", střeženou nizozemskými vojáky OSN. Vojska bosenských Srbů pod velením generála Ratka Mladiće obsadila město a během několika dnů systematicky zavraždila přes 8 000 bosňáckých mužů a chlapců. Tyto události byly Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označeny za genocidu. Nyní je v nedaleké obci Potočari otevřen Památník a hřbitov obětem genocidy, kde jsou každoročně pohřbívány nově identifikované ostatky. Každý rok 11. července se zde koná pietní akt, kterého se účastní tisíce lidí z celého světa. V tento den jsme byli i my přítomni této akci, ač zcela náhodou. O přesném datu této pietní akce jsme vůbec nevěděli. Město Srebrenica je i dnes poznamenané válkou, je ponuré, spousta poničených domů, rozbité výlohy a potulní psi dodávají městu zvláštní atmosféru. Dalším místem je Durdev Grad. Pevnost u srbských hranic. Toto místo bych z cesty klidně vynechal. A nyní již jedeme do města Zavidoviči na Velké kamenné koule. Shodou okolností jsme tuto noc přespali na zahradě majitele lesa, kde kamenné koule jsou.  Toto bylo úplně neplánované a když jsme se ocitli na této zahradě, tak jsme ani nevěděli, že je to majitel kamenných koulí. Vykoupali jsme se v bazénu, večer si dali pivo a ráno nám pan Ikanovic udělal kávu a vzal nás do lese na podívat se na kamenné úkazy.

Kamenné koule v Zavidoviči byly odhaleny v roce 1936 po silné bouřce. Dnes se zde nachází asi 15 nepoškozených a 20 rozpadlých koulí. Největší známá kamenná koule byla objevena jižně od Zavidoviči v roce 2015. Má průměr přes 4 metry a hmotnost přibližně 37,32 tuny. Je tvořena křemenem, muskovitem, oxidem železitým a uhličitanovou základnou – bazálním cementem. Analýzy ukázaly, že všechny prvky jsou energeticky aktivní. Jak vznikly není dodnes známo. Dále jedeme přes město Vareš, kde přibrzdíme u krásně modrého jezera Nula. Dříve to býval lom na železnou rudu. Nyní je to zdroj pitné vody. Následuje Bobovač. Dříve to bylo královské město nyní středověké sídlo v horách. S krásným výhledem a zachovalým palácem. Pokračujeme přes vesničku Kraljeva Sutjeska, kde je františkánský klášter a jedna s nejstarších mešit v zemi. Pak už do kempu v obci Visoko a Bosenské pyramidy. Jedná se o skupinou kopců, které někteří badatelé považují za uměle vytvořené pyramidy. Nejvýznamnější z nich je Pyramida Slunce, která je podle některých odhadů vysoká přes 220 metrů, což by z ní činilo nejvyšší známou pyramidu na světě. ​ Vedle Pyramidy Slunce se v oblasti nacházejí další struktury, jako jsou Pyramida Měsíce, Pyramida Draka, Pyramida Lásky a Pyramida Matky Země. Tyto kopce vykazují pravidelné geometrické tvary a jsou orientovány podle světových stran, což podporuje teorii o jejich umělém původu. ​Podzemní komplex tunelů Ravne spojuje tyto pyramidy a obsahuje chodby, v nichž byly nalezeny keramické bloky a další artefakty. Některé zdroje uvádějí, že pobyt v těchto tunelech má pozitivní vliv na zdraví. Objev bosenských pyramid učinil v roce 2005 bosenský podnikatel a amatérský archeolog Semir Osmanagič. Ubytovaní jsme v kempu iCamp Visoko, kde po zaplacení ubytování máte v lednici pivo zdarma. Ráno ke snídani velký chléb a je možné si i půjčit skútr. I toho jsme využili a jeli se podívat do města.

Z kempu druhý den míříme do hlavního města Sarajeva. Město z velké části stále žije zimní olympiádou, konanou v roce 1984. Auto necháváme v centru pod lanovkou, která nás vyveze na kopec nad město a odkud vede olympijská bobová dráha. Na konci dráhy je rozstřílená bývalá hvězdárna. Prošli jsme se po Latinském mostě, kde zabili Františka Ferdinanda což odstartovalo I. světovou válku. Muzeum Sarajeva a F. Ferdinanda. Dále jsme šli ke katedrále a staré židovské synagoze. Podívali se Gazi Husrev-begovy mešity a na centrum starého města Baščaršija, kde je symbol Sarajeva. Sebilj je dřevěná fontána v orientálním stylu, postavená v 18. století. Zajdeme také do sarajevské tržnice koupit nějaké místí dobroty a ochutnat sarajevskou kávu.

Ze Sarajeva odjíždíme a následuje Vrelo Bosne. Přírodní park s pramenem řeky Bosny, které vytékají přímo zpod pohoří Igman. Pokračujeme k olympijským skokanským můstkům a zničenému hotelu Igman. Ve své době jeden z nejluxusnějších hotelů. Byli v něm ubytovaní sportovci na ZOH 1986. Při válce byl zničen a zatím neopraven. Přejíždíme do nejvýše položené a jedno z nejizolovanějších trvale osídlených vesnic Lukomír v nadmořské výšce 1495 m. n. m. Do vesnice vede prašná cesta. Jedete cestou, kde okol vás se pasou koně, krávy, ovce a vidíte krásné výhledy na hory. Opravdu úžasná nedotčená krajina. Vesnice je typicky horská. Lukomír je obklopen nádhernými horskými scenériemi, včetně hlubokého kaňonu řeky Rakitnice, který je považován za jeden z nejhlubších v Evropě. Ve vesnici je možné se občerstvit. I my si tu dáme jídlo, abychom podpořili místní obyvatele. Dáme si výborný burek. Tenké těsto plněné různými náplněmi a poté srolované. My měli variantu s masem a se špenátem. Z Lukomíru přejíždíme přibližně 1,5 h k Titovu bunkru, ale bohužel v den, kdy jsme tam byli my byl bunkr zavřený. Projíždíme okolo jezera Jablaničko a míříme k jezeru Blidinje. Než tam, ale dorazíme ještě zastavujeme u Nekropola Dugo Polje. Významné středověké pohřebiště nacházející se na náhorní plošině Blidinje. Tato nekropola byla v roce 2016 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, jako součást širšího souboru středověkých nekropolí stećků. Nyní už objevujeme jezero Blidinje, u kterého přespíme. Večer nás ještě zkasíruje místní ranger o nějaké drobné za přespání v přírodní rezervaci.

Druhý den nás čeká Romsko jezero. Z kopce nad jezerem je krásný výhled na vodní plochu. Když pustíme dron a koukáme na fotky, tak je to ještě krásnější. Až k vodě tedy nejedeme a pokračujeme do města Travnik. Ve městě jdeme okouknut místí hrad. Ve věži je dnes etnografické muzeum. Ve městě za naší návštěvy bylo velké množství lidí. Nyní již hledáme, kde budeme spát. Nakonec jsme vybrali kemp ve městě Jajce. Než ale budeme v kempu, podíváme se na Vodopád Pliva na stejnojmenné řece (vysoký je 22 metrů), který se nachází přímo v centru města. Za městem jsou krásné malé vodní mlýny. U mlýnů je spousty lidí, ale určitě stojí za návštěvu. Nyní již do kempu Plivsko jezero.  Ráno přejíždíme do národního parku Una do města Martin Brod. V tomto městě se nachází 54 metrů vysoký travertinový vodopád na řece Una. Není tak známý, jako vodopády Kravica, a to bych řekl, že je okázalejší. Dále jedeme do Kulen Vakuf. Nad městem je stará pevnost. Pěkná procházka do kopce. Od pevnosti je krásný výhled do okolí, ale samotná pevnost nestojí za návštěvu. Dnes parkujeme v kempu Šefik. Tento kemp nemůžete vynechat. Pan majitel nás vřele přivítal, ukázal nám lednici plnou pálenky a piva. Pálenka zdarma, pivo si psát na lísteček a při odjezdu se vyrovnáme. Šefik má nás Čechy velice rád. V kempu jsme byli všichni víceméně samí Češi.

Další den ráno odjíždíme ke Štrbački buk. Největší a nejimpozantnější vodopád na řece Uně. Další vodopád, co je hezčí než vodopád Kravica. Dále už pomalu směřujeme k Chorvatským hranicím. Zastavíme u hradu Ostrožac, kde necháme poslední bosenské peníze a pokračujeme do národního parku Kozara. Vjezd do národního parku je zpoplatněn a platí se pouze v hotovosti, a to bosenskými markami. Tak se otáčíme, a ještě nějaké drobné vybereme v nejbližším městě. V národním parku jedeme na vrchol hory Mrakovica. Na jejím vrcholku se nachází známý í, připomínající Bitvu o Kozaru v druhé světové válce a válečné muzeum. Toto byla poslední zastávka v Bosně. Nyní již směřujeme na chorvatské hranice a hned za hranicí je koncentrační tábor Jasenovac. Koncentrační tábor Jasenovac byl jedním z největších nacistických koncentračních táborů v Evropě během 2. světové války. Nacházel se na území Nezávislého státu Chorvatsko. Tábor byl založen v srpnu 1941 a byl spravován chorvatským fašistickým hnutím ustašovců, nikoliv nacistickým Německem. Tábor byl osvobozen v dubnu 1945 partyzánskými jednotkami Josipa Broze Tita.​

 Odkaz na video z Bosny a Hercegoviny

Dánsko

Dánsko je malá a krásná severská země, která je součástí Skandinávie. Je obklopena Severním a Baltským mořem a patří k nejbohatším a nejrozvinutějším státům světa. Dánsko známe také ve spojení s Legem a Vikingama. Z této severské země také pochází známý pojem „hygge“ – což je těžko přeložitelný pojem, který označuje pocit pohody, útulnosti a spokojenosti v každodenním životě. Je zde znát na každém kroku a je i pro nás lehce návykový. Dáni jsou považováni za nejšťastnější národ na světě a hygge tomu určitě přispívá.

My do Dánska vyrazili s karavanem na začátku září přes Německo. Prvním místem, kam míříme, je vesnička Møgeltønder. Krásná vesnička s domy s doškovými střechami. Nacházíme tu také zámek Schackenborg a ulici Slotsgade, která je označována, jako nejkrásnější ulice Dánska. U kostelíku je krásný hřbitov, který ani nevypadá jako hřbitov, spíše jako park. Což postupem času zjišťujeme, že není jen tu, ale takto krásné hřbitovy mají všude po celé zemi. Pokračujeme na ostrov Rømø. Ostrov patří do Národního parku Vadehavet a je známý hlavně extrémně širokými plážemi. Po této pláži můžete autem dojet až k moři a vybrat si pro vás to nejlepší místo třeba na piknik nebo na pouštění draka. My dojeli s karavanem až skoro k vodě, kde jsme si udělali oběd, vyndali stoličky a relaxovali. Nádherné místo se sluncem v zádech. Poblíž ostrova Rømø je ostrov Mando. Na tento ostrov se dostanete pouze za odlivu moře. Je zde cesta, která se zaplavuje při přílivu mořem. My jste k ostrovu přijížděli v odpoledních hodinách, kdy byl na moři příliv, proto jsme se na ostrov nevydali. Kam jsme se jeli podívat a nemohli jsme si nechat ujít bylo město Ribe.  Jedná se o nejstarší město Dánska a celé Skandinávie, které bylo založeno jako vikingské obchodní centrum. Celé město si zachovalo středověký ráz, ze kterého dýchá vikingská kultura. Ve městě se jdeme podívat ke katedrále, která je nejstarší v Dánsku. Již první den jsme z Dánska unešeni. V Ribe je k vidění i Vikingský skanzen. Tento den ještě přibrzdíme v Esbjergu u pomníku Men at Sea, kde u moře sedí 4 muži. Jedná se o 9 m vysoký pomník postavený na počest námořníků. Nyní již hledáme místo k přespání a najdeme nádherné parkoviště u pláže N 55°33.28830', E 8°18.61550'. Nejsme tu sami, ale to se dalo čekat, že na takovém místě bude chtít nocovat více bydlíků. Tento spot, jako většinu míst na spaní, jsme našli díky aplikaci Park4night. Místo je to opravdu kouzelné, kousek od moře i krásné přírody.

Další den nás čeká největší atrakce v Dánsku a tím je Legoland v Billundu. Lístky si kupujeme online jak do Legolendu, tak do Lego House. Bez problému parkujeme i s karavanem na velkém parkovišti P1 a míříme do Lego House.  Je to interaktivní dům plný kostiček lega. Můžete zde z lega stavět, ale také vaše výtvory rozpohybovat na obrazovkách nebo si s výtvory reálně hrát a dávat jim svůj příběh. Po vstupu Vás zaujme obrovský strom z lego kostiček, který není od vstupu ani celý vidět, sahá až po strop budovy. Budova se skládá ze 4 pater plných lega. Můžete si zde vytvořit vlastní LEGO svět, filmové scény, města. Můžete také rozpohybovat vlastnoručně postavená zvířátka či postavičky, která reagují na zvuky, dotyky apod. My si museli postavit a nechat rozpohybovat za pomoci hudby šneka. Je zde v suterénu místo věnované historii a vzniku lega. Celý Lego house je skvělé místo nejen pro děti, ale i dospělé a nadšenci Lega tu budou v sedmém nebi. Můžete zde strávit i celý den a nikdo Vás nebude omezovat. Po Lego House jsme se těšili do velkolepého Legolandu. Právě v Billundu se nachází první a nejstarší zábavní park postavený ze stavebnice Lego. Otevřen byl již v roce 1968. Hned po vstupu, uvidíte světové památky a dánská města v miniaturní podobě z milionů LEGO kostek. Nelze opomenout adrenalinové atrakce, které jsme také okusili a vydali se na horskou dráhu. V parku je více takových drah nebo atrakcí, z kterých nám nebylo úplně dobře, a to jsme stáli pevně nohama na zemi. Další, co jsme okusili, byla jízda na lodičkách a jízda v autíčku ve strašidelném domě. V Legolendu najdete i tematické zóny, jako je Ninjago World, LegoRedo Town, Pirate Land, DUPLO Land. Najdete tu vyžití pro všechny věkové kategorie, a to na celý den. Návštěva opravdu stojí za to a při pobytu v Dánsku je toto místo prostě povinnost navštívit. Po skvěle stráveném dnu v Billundu pokračujeme k lesu Deep Forest Artland, kde se projdeme. Jedná se o galerii výtvorů moderního umění a místo je zcela unikátní. My jsme si les procházeli úplně sami a bez jakéhokoli vstupného. Nyní již hledáme místo, kde přespíme. Nacházíme krásné místo u jezera Svanholm So N 55°55.23595', E 8°47.04817'. Vedle jezera stojí také sheltry, kde s námi přespává skupinka mladých lidí. Jedná se o přístřešky s ohništěm připravené pro cestovatele. Mají tu i WC a pitnou vodu. A jako bonus tu nacházíme jednoho z mnoha trolů postaveným Thomasem Dambem. Tento trol se jmenuje Stigfinder Stig. K němu vede krátká procházka kolem jezera a pro děti je tu k dispozici pěkné lesní hřiště. Sochy tvoří po celém světě, ale v Dánsku jich je nejvíc. Tvoří sochy z obnovitelných zdrojů a často sochy mají enviromentální podtext.

Naše další cesta vedla k Vikinské vesnici ve městě Bork Havn, která nás vrátila o několik set let zpět. Krásné místo pro celou rodinu. Pokračovali jsme do městečka Hvide Sande, což je 5. největší rybářský přístav v Dánsku. Zajímavostí je, že město leží na písečné duně. Ochutnáváme místní fish & chips a pokračujeme dál na pískové sochy. Sochy mají znázorňovat příběh historie Grónska. Sochy tvořilo několik umělců a opravdu nám z toho spadla brada. Neuvěřitelné dílo, nad kterým jsme zůstali stát s pusou otevřenou. Dalším úžasným místem byl maják Bovbjerk, který je nejstarší stále fungující maják v Dánsku. Prohlížíme si útesy a bunkry, podrbeme koníky a pokračujeme do národního parku Thy. Tam nás čeká další pěkný maják, trošku dál od vody, za to v nádherné přírodě mezi písečnými dunami a lesnatými porosty. Maják má název Lodbjerg Fyr v Severním Jutsku a byl postaven v roce 1883 ze švédského žulového kamene. Po západu sluníčka přejíždíme na ostrov Mors, kde přespáváme s výhledem na fjord na parkovišti v těsné blízkosti útesů Hanklit 60 m vysokých.

Snídaně u karavanu při pohledu na moře byla výtečná. Pokračujeme dál do národního parku Thy a mrkneme do osady Stenbjerg, kde jsou staré rybářské domečky. Dnes je tato oblast rájem pro surfaře. Pokračujeme do vesničky Norre Vorupor, kde je na písečné pláži spousty rybářských lodiček. Dalším místem, kam se těšíme, je maják Hanstholm. Ten byl nejvýkonnější maják v Dánsku. Ve městě za války Němci vybudovali velkou pevnost, která měla za úkol ochránit území. Poté už nás čekalo starobylé pohřebiště z dob Vikingů v Aaborgu. Je zde přes 600 hrobů. Dalším zajímavým místem a pro nás opravdu opět s pusou dokořán, maják Rubjerg Knude. Nachází se v poušti, na 60 m písečné duně. Tento maják bude kvůli erozi a posunu písku brzy zaniklý. Zřejmě se sesune dolů z útesů a za nás je to velká škoda. Místo je opravdu dramatické a útesy opravdu vysoké. V roce 2019 byl již přemístěn cca o 70 m. Místo je to opravdu úžasné. Naším posledním místem byla největší migrující písečná duna v severní Evropě Råbjerg Mile. Pozoruhodné místo, z kterého jsme byli vedle. Procházíme se úplně sami po jemném písku, písek hraje všemi barvami a užíváme si ten klid a ticho. Přespáváme mezi dunami u města Skagen N 57°43.16363', E 10°30.57237', kde opět nejsme sami, ale společnost nám dělají ostatní bydlíci.

Další den se probouzíme brzy ráno, abychom dorazili na nejsevernější bod Dánska, bez davů turistů. Je to místo, kde se setkávají dvě moře - Baltské a Severní. Úžasné místo, které stojí za to vidět a zároveň je to místo, kde to žije místními tuleni a ptactvem. Měli jsme to štěstí, že jsme i my viděli malého tuleně, jak se vyhříval na pláži na sluníčku. Poté jsme už pokračovali do nejsevernějšího dánského přístavu Skagen, kde jsme se prošli po klidném přístavu, kde opravovali norské lodě.  Dalším místem byl nedaleký kostelík The Sand Covered Church, přesněji jeho zvonice. Kostel byl zdemolován, protože mu hrozilo zasypání pískem. Zvonice tu zůstala, jako vzpomínka na toto nešťastné místo. Po cestě dál objevujeme dalšího trola, tentokrát Sigurda na červeném autíčku v poli. Přejíždíme do národního parku Mols Bjerge. Jdeme menší trek na místní hrad Kalo Castlet. Hrad je zajímavý tím, že je obklopen ze všech stran mořem a vede k němu stará kamenná středověká cesta. A protože nám začíná pršet, hledáme nějaké pěkné místo na spaní. No a samozřejmě nacházíme. Mezi golfovými hřišti, u pěkného jezera, kde jsme úplně sami N 56°0.35535', E 9°55.56287'.

Další den nás probudilo sluníčko a vyrážíme na nejvyšší "horu" Dánska Møllehøj a o pár cm nižší vršek Ejer Bavnehøj. Na nejvyšším vrchu se nachází kravín a musíme říct, že čistější a voňavější, jsme ještě neviděli. Přejíždíme k UNESCU památce ve městě Jelling, což jsou ruinové kameny z dob Vikingů. Stojí tu bílý kostelík mezi 2 mohylami. V 1 z mohyl je pohřben král Gorm. Významné tu jsou dva kameny z doby Vikingů. Dále navštěvujeme město Kolding, které má také své kouzlo. Nacházíme nejstarší dům postavený kolem roku 1580. Ten nejhezčí z hrázděných domečků je Borchs Gard, kde dříve byla lékárna. Zajímavostí městě je i kostel sv. Mikuláše nebo hrad Koldinghus, který zrovna opravovali a viděli jsme ho jen pod lešením. Přejíždíme dlouhým mostem na ostrov Fyr, který je 2. největší v Dánsku a nachází se zde město Odense. Nejdříve navštěvujeme úžasný skanzen The Funen Village s více než 30 stavbami domků, které byli pěkně vybavené a žilo zde i několik zvířat. Skanzen je to opravdu obdivuhodný. Poté jsme na koloběžkách přejeli do centra města Odense, které je rodištěm H. CH. Andersena. Míjíme rodný domek a objevujeme jemu věnované muzeum. Město zajímavě propojuje malé staré domečky s novou moderní zástavbou. Celé město je krásně upravené, rozkládá se zde i velký park, všude jsou cyklisté a běžci.

Další ráno jsme vyrazili na hrad Egeskov. Jde o nejzachovalejší renesanční vodní hrad v Evropě. Je zde několik muzeí a hrad si můžete procházet sami bez průvodce, jako všechny hrady a zámky v Dánsku. Zaujalo nás především muzeum outdooru. Jako exponáty tu najdete karavany, stany, kempinkové vybavení atd. Přejíždíme dlouhým mostem 17 km na ostrov Sjaelland. V polovině mostu je krásný malý maják, který se ukrývá v zeleni. Něco tak úžasného jsme nikdy neviděli. Poté jsme pokračovali dál, objevovat dalšího trola jménem Runde Rie, pro nás už 3. v řadě. Jedná se o trola rybáře ve starém lomu. Ten se nachází u města Roskilde. Roskilde je známé především kvůli katedrále, která je na seznamu UNESCO a jsou zde pohřbeni dánští králové a královny. V přístavu jsme obdivovali muzeum s Vikingskými loděmi. Přejeli jsme o něco dále, až do města Hillerød k hradu Frederiksborg. Jedná se o jarní a letní sídlo dánské královské rodiny. Neuvěřitelné místo, všude se můžete volně pohybovat bez jakéhokoliv omezení. Dokonce můžete i na prohlídku sídla opět bez průvodce. Prošli jsme si barokní zahrady, všechna nádvoří a park. Nakonec jsme se vydali do města Helsingor, které je známé díky své pevnosti Kronborg. Další neuvěřitelné místo, které nás nadchlo. Nekonečný přístav, street food, nedaleké Švédsko, samotná pevnost a propojení starého a nového je prostě geniální. Kronborg je znám především kvůli Hamletovi. Zde se hrála 1. hra a zde se i filmoval. No a dnes přespáváme nedaleko Kodaně na parkovišti ve vesničce Skodsborg N 55°49.32073', E 12°34.09123' kousek od vlakové zasávky.

Kodaň má přes 1 200 000 obyvatel a mísí se zde moderní budovy se starou zástavbou a historií. Kodaň se vyznačuje nejlepším místem k životu. Vyrazili jsme vlakem ze Skodsborgu, kde parkujeme přímo do centra Kodaně. Část dne nám propršelo, ale i tak jsme si Kodaň vychutnali. Měli jsme v nohách i v koloběžkách zhruba 30 km. Viděli jsme parlament, královský hrad i hrad, kde jsou uloženy korunovační klenoty a jiné artefakty královské rodiny. Měli jsme to štěstí a viděli jsme u parlamentu i krále s královnou Dánska. Také spoustu krásných a jedinečných kostelů. V některých kostelech jsou kavárny, v některých galerie nebo muzea. Vystoupali jsme i na věž a viděli Kodaň z výšky. Prošli jsme si i Christiánii, což je stát ve městě. Christiánie je částečně autonomní společenství na území původních vojenských kasáren, které po opuštění vojáky v roce 1971 obsadili členové hippies a založili zde stát s vlastní měnou i zákony. Volně se zde prodává marihuana i hašiš. Ochutnali jsme tradiční street food a místní pivo. Objevili jsme také Malou mořskou vílu a nejstarší část Kodaně s oranžovo žlutými domky. Všude projíždějí cyklisté. Zhruba 36 % dánů dojíždí do práce na kole. Hojně využívají také vlakové spojení. No a k večeru jsme dorazili do zábavného parku Tivoli. Tivoli Gardens je historický zábavní park a nádherná zahrada přímo v srdci Kodaně. My jsme měli štěstí, že probíhal zrovna festival květin. Všude byly živé květiny. Park byl založen v roce 1843 a je jedním z nejstarších zábavních parků na světě a oblíbenou skandinávskou atrakcí, kterou ročně navštíví přes 4 miliony lidí. Horská dráha je tu nejstarší a nepřetržitě fungující. Pro milovníky adrenalinu je v Tivoli široká nabídka atrakcí. Jednou z nejpopulárnějších je právě zmiňovaná horská dráha Rutschebanen, která je jednou z nejstarších na světě. Další oblíbenou atrakcí je Vertigo, letoun, který rotuje o 360 stupňů a dosahuje rychlosti až 100 km/h. My zůstáváme pevně nohama na zemi a užíváme si večerní Tivoli s tisíce světýlky. Poté již jdeme na vlak a jedeme do Skodsborgu.

Poslední den se nám opravdu vydařil. Bylo krásné počasí a my jsme se vydali na 2 místa, které jsou zapsané na seznamu přírodních památek UNESCO. Prvním bylo místo Stevns Klint, což jsou vápencové útesy s nádherně čistou vodou a s částí kostelíku na okraji útesu. Druhá část se zřítila do moře kvůli sesuvu útesu. Druhým místem byli Møns Klint. Møns Klint je asi 6 km dlouhý pás vápencovo-křídových útesů na východním pobřeží dánského ostrova Møn. Některé útesy padají až do výšky 128 m nad mořem, což z něj dělá jedno z nejdramatičtějších přírodních míst v Dánsku. Můžete i nyní hledat fosílie, které moře vyplavuje.  Co je ještě zajímavé pro tuto oblast je křídová půda, která je ideální pro růst vzácných orchidejí — až 18 druhů, což z útesu dělá jeden z nejdůležitějších lokalit v severní Evropě. Tímto místem se bohužel loučíme s celým Dánskem. Už nás čeká jen cesta domů.

Na závěr ještě něco k tradiční dánské kuchyni, která je jednoduchá, založená na místních surovinách a ovlivněná severským klimatem. Nejtradičnější jídla Dánska jsme museli ochutnat. Nejtypičtější jsou žitné obložené chlebíčky, které si dávají dánové k obědu. Často také jedí ryby, především v přímořských oblastech. Tradiční je také street food, kterých je tu spoustu. Jídlo je pro nás dost drahé, vždy se jednalo o cenu 3 x vyšší, než by byla u nás. Obchody, kam můžete jít nakoupit - Lidl, Netto (známe z Islandu), Roma 1000, Discount 365 COOP.

Faerské ostrovy

Dobrodružství začíná … Jak tato cesta vznikla? Vybírali jsme místo, které bude podobné dechberoucímu a tak pro nás okouzlujícímu Islandu. Cílová destinace byla jasná. Otázka byla, jak se na Faerské ostrovy dostat. Jsou dva způsoby, které můžete zvolit. První způsob je objednaný trajekt, který míří vždy na Island se zastávkou právě na Faerských ostrovech. My jsme zvolili rychlejší a levnější variantu a tou bylo letadlo. Ovšem z Prahy se na Faerské ostrovy úplně nedostanete. Vždy je přestup buďto v Kodani, Paříži či na jiném letišti. My jsme měli jasno, přes Kodaň. Auto jsme nechali na již osvědčeném Avia parkingu, řidič nás rychle transportoval na letiště. Došli jsme k terminálu 2, odkud nám letělo letadlo. Jednalo se o malé letadlo CRJ900, sedačky byly těsně blízko sebe, sedělo se po 2. Motory letadla byly neuvěřitelně hlučné, ale do Kodaně nás dopravilo bez sebemenšího zádrhelu. Společnost s kterou jsme letěli byla SAS a můžeme říct, že rozdíl od Ryaner společnosti je opravdu znatelný. 

Do Kodaně jsme se dostali ve večerních hodinách. Měli jsme zabookované ubytování, které bylo pár minut od letiště. Příjemná večerní procházka nás zavedla do skromného ubytování Nordnest, 6 minut od letiště (ovšem jízdou autem).  Odlet jsme měli až v 11.30, takže dostatek času na to se dobře vyspat, osprchovat a projít zpátky na letiště. Letiště v Kodani je větší, než v Praze. Bezpečnostní kontrola byla rychlá a bez sebemenšího problému. Tentokrát jsme na Faerské ostrovy pokračovali letadlem A320. Letadlo je větší, komfortnější a hlavně tišší. Letušky Vám zdarma nabídnou kávu, čaj nebo vodu. Hned se cítíte lépe. Samotné přistání na Faerách je zážitek. Ranvej je velmi krátká a často kvůli nepřízni počasí letadlo nepřistane v naplánovaném čase. Faerské letiště na ostrově Vágar je malé, klidné a čisté. Přišli jsme si spíš jako na autobusovým nádraží.   

Faerských ostrovům se přezdívá ovčí ostrovy, protože zde žije více ovcí, než lidí. Faerské ostrovy se skládají z 18 ti ostrovů. Některé jsou přístupné po silnici přes podmořské tunely nebo mosty. Některé jen trajekty nebo vrtulníkem. Půjčujeme si auto od místní půjčovny Arctic a míříme objevovat krásy tohoto divokého území. Na ostrovech máme o hodinu méně a stmívá se okolo 21 hodiny večerní, to je spousty času na pár míst v itineráři. První myšlenka, jak procestovat ostrovy byla, že každý den se pojedeme podívat na jeden ostrov. To ale vzhledem k počasí není možné. V každé části souostroví je kupodivu jiné počasí. Proto ostrovy křižujeme křížem krážem a bedlivě sledujeme počasí a snažíme se vybrat vždy tu část ostrovů, kde jsme ještě nebyli a kde je nejhezčí počasí. Našim prvním místem byl kůň Nix v jezeře, ke kterému se praví jedna legenda. Večer je kůň nasvícený. Jelikož jsme si chtěli nakoupit a obchody v neděli jsou na Faerských ostrovech zavřené (jak jsme rychle zjistili), otevřeno měl jen pán v bistru. Vypadalo to na nenápadné rychlé občerstvení, ale vzápětí jsme měli na stole celou hostinu různých dobrot i s kávou zdarma a medovo - oříškovým dezertem a ovocem. Nemělo to chybu. S Plnými bříšky jsme se vydali dál na cestu a to na ostrov Eysturoy, kde jsme ubytovaní ve vesničce Gjogv. Leží na severovýchodním cípu ostrova Eysturoy, asi hodinu jízdy z Tórshavnu. Gjogv je původně rybářskou vesnicí, pár domečků s vysokými útesy tyčící se z průzračně čistého moře. Samotné slovo gjógv ve faerštině znamená něco jako skalní soutěska či rozsedlina. Vesnice dostala jméno podle asi 200 metrů dlouhé mořské rokle, která se zařezává z vesnice přímo do pobřeží. Ta po staletí sloužila jako přirozený přístav. Dole v rokli jsou schody a stará lodní rampa. Tradičně se malé rybářské čluny vytahovaly z vody nahoru, aby je ochránili před silným příbojem. Když je počasí drsné, je to opravdu působivá podívaná – vlny se tlačí mezi černé čedičové stěny. Gjógv má dnes méně než 50 stálých obyvatel a působí opravdu maličce. Najdeš tu typické faerské dřevěné domy, často barevné a s travnatými střechami, úzké silničky a dramatické hory hned za posledními domy. Večerní procházka ke kostelíku, kempu a k moři, je dokonalou aktivitou před večeří. Pozorovali jsme mláďata papuchalků a racky, kteří poletovali nad útesy a vnímali hučení moře, jak naráží do skal kolem nás. 

A co náš čeká zítra? Věříme, že snad krásné počasí, jako dnes s dechberoucími výhledy do krajiny.

Následující den jsme se vydali za nakoupením zásob potravin na pár dnů. Obchody tu jsou opravdu jen sporadicky a to ve městech. My nakupujeme v obchodním centru Bonus. Obchod má logo růžového prasátka, stejně tak jako na Islandu. Jinak dnes naším prvním místem v itineráři byl největší vodopád Faerských ostrovů Fossa. Měří 140 m a kaskádovitě padá dolů do koryta řeky. Vyšlápli jsme si v dešti po kluzkých kamenech až pod vodopád. Po cestě jsme zabrzdili v malé vesničce Haldorsvík, kde nás zaujmul osmiboký kostelík. A spousty vodopádů padajících z vrchů skal dolů do údolí. Tjornuvik byl našim dalším bodem k zastavení. Krásná vesnička na konci cesty, kde jak říkáme, se točí sovy. Nachází se zde pláž s černým pískem, je to místo, kde se v létě dá surfovat nebo jen relaxovat. Odtud se dají udělat 2 procházky. První cesta nás zavedla k bývalému přístavu pro rybáře. Také jsme se vydali kousek na druhý trek nad vesnici, odkud byl úžasný pohled na vesnici a celý záliv. Dalším místem, které objevujeme je městečko Hvalvík, kde se nachází nejstarší dochovaný kostelík na Faerských ostrovech. U kostelíka se nachází ještě jedna rarita a to lesopark, kterých po celých Faerských ostrovech je jen pár. Na Faerských ostrovech je totiž jen minimum stromů. Stromy tu prostě skoro nejsou. Pokud vidíte někde nějaký strom, nachází se u obydlí na soukromých zahradách. Pokračujeme dál na místo, kde se nachází bývalá továrna na zpracování velryb a rybího tuku Vid Air. Nyní se zde nachází muzeum. Dělají zde i komentované prohlídky, ale zvládli jsme i bez průvodce. U každé budovy jsou informační cedule, které jsou psané ve faerštině i angličtině. Stále v dešti pokračujeme poznávat vesničky ve fjordech. Každá vesnička je kouzelná a každá je úplně jiná. Jedno mají vesničky vždy společné a to, že mají v každé vesničce kostelík, malý přístav a fotbalové hřiště. Navštěvujeme městečko Fuglafjordur a vesničky Elduvík a Funningur. Zážitků máme za jeden den habaděj. 

Další den naší cesty pokračoval na ostrov Sandoy, kam vede podmořský tunel, který je dlouhý cca 11 km. Ještě, než jsme vstoupili na ostrov, tak jsme navštívili vesničku Kirkjubour, která je skanzenem se starým kostelíkem, katedrálou a starými ruinami. Tradiční starý statek je starý několik set let a žije zde jedna rodina. Zdejší kostel byl sídlem biskupa. Jednalo se o největší kulturní a náboženské sídlo na Faerských ostrovech. A nyní už ostrov Sandoy. V tunelu se nacházejí umělecké malby, které znázorňují kulturu a zvyky na ostrově Sandoy. Tunel vznikl až v roce 2023 a výrazně tak zrychlil dopravu mezi ostrovy. Ostrov je nejstarší osídlený z celých Faerských ostrovů. Tento ostrov je poměrně rovinatý, písečný a také nejvíce úrodný. Pěstují tu nejčastěji brambory, rebarboru nebo brokolici. Na ostrově jsme navštívili městečko Sandur s malým přístavem, Soltuvík pláž v odlehlé části ostrova a také malé vesničky Husavík, Skálavík a Dalur. V Daluru bydlí jen pár desítek obyvatel a vede sem tunel, který slouží pouze k této jedné vesničce. Vesnička je opravdu nejodlehlejší vesnicí na ostrově. Posledním místem na ostrově a závěr dnešního dne bylo přístavní městečko Skopun. V tomto přístavišti zpracovávají maso z ptáka Bouřňáka ledního. Malý bílý pták podobný rackovi, ale o něco menší. To byl nezapomenutelný zážitek a závěr dnešního putování. Dnešním dnem nás doprovázelo sluníčko, zmokli jsme jen jednou a déšť se silným větrem přišel až večer. Asi jsme si přáli. Vše, co jsme dnešní den potřebovali, tak nám vyšlo na jedna s hvězdičkou. Večer jsme přemýšleli, jak zarezervovat trajekt na ostrov Kalsoy a bez úspěchu.

Proto jsme se ráno rozhodli, že to zkusíme přijet do přístavu bez rezervace. Do jednoho trajektu se vejde 12 aut, říkali…Vyčkali jsme frontu a vešli jsme se. Byli jsme zhruba 14. auto. Moře bylo rozbouřené, takže vlny trajektem dost házeli. Na trajektu s námi jela také mateřská školka. Samotný severský ostrov Kalsoy je hornatý a rozkládají se na něm 4 městečka, 3 neosvětlení tunely pro jeden směr a nespočet krásných panoramatických výhledů. Za nás asi top místo byl maják Kallur a hrob Jamesa Bonda. Ten se nachází na konci ostrova u vesničky Trollanes procházkou cca 1 hodinu do kopce. Mimo jiné, hrob je pouze filmový. Ve vesničce je pár domečků, jedna farma, malý obchůdek s nejnutnějším zbožím a nespočet oveček. Dalším krásným místem byla vesnička Mikladalur s Kópakonan, což je socha tulení ženy. Nejen socha, ale okouzlilo nás především okolí této vesničky. Několik vodopádů padajících volně do oceánu a také hukot vody, která narážela do vysokých útesů. Jelikož jsme neměli rezervaci na zpáteční trajekt, tak jsme jeli do přístavu vystát frontu. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, na trajekt jsme najeli, jako poslední 18. auto. Zadek auta jsme měli téměř z trajektu ven, bylo to na centimetry, ale vešli jsme se. Další ostrov, který jsme objevili byl ostrov Kunoy. Zajímavostí tohoto ostrova je, že zde jsou pouze 2 vesničky. Na tento ostrov vede silnice s umělou přehradou vytvořenou z kamenů. Na ostrově jsme navštívili vesničku Kunoy, kde se nachází pěkný uměle vytvořený les, spoustu vodopádů a opět krásné výhledy do krajiny. Posledním místem pro objevování Faer v tento den bylo 2. největší město na ostrovech, Klaksvík. V tomto městečku mají pěkný velký přístav, nemocnici, celkovou vybavenost města a také domov pro seniory přímo v přístavu. Navštívit také můžete Muzeum severních ostrovů. Nakonec jsme den zakončili menším trekem nad vesničkou Gjogv na kopec Hvíthamar s výhledy na fjord a okolní hory. 

Dnešní den jsme si nechali na hlavní město Tórshavn, které stálo za to. Za nás top severské hlavní město. Malé městečko s barevnými dřevěnými domečky, vše krásně upraveno a čisto. Ale hezky popořadě…Jelikož celé dopoledne hlásil radar, že bude pršet, vymysleli jsme plán, aby jsme příliš nezmokli. Do hlavního města jsme jeli přes podvodní tunel s osvětleným kruhovým objezdem. Ten byl první na světě svého druhu, nyní jsou takové kruhové objezdy např. i v Norsku. Prvním místem v Tórshavnu bylo Národní muzeum, které se nachází na okraji města. V muzeu jsme se dozvěděli něco o Faerských tradicích, shlédli jsme poklad a lavice z kostela Kirkjubour. Také jsme se dozvěděli informace o vzniku Faerských ostrovů a vše o rybolovu. Našli jsme i dobové fotky z lovu a zpracovávání velryb v továrně na zpracování velrybího masa, které jsme před pár dny navštívili. V ceně vstupenky do muzea jsme také měli vstupenku do skanzenu pod širým nebem. Zde jsme viděli, jak žili farmáři dříve a také jak farma vypadala zvenčí včetně hospodářských budov. Autem jsme přejeli k místnímu fotbalovému stadionu, kde nedávno hrála naše ČR reprezentaci a prohráli 2:1. Fotbal je tu velmi populární sport. Hrají jí už dětičky, každá vesnička má své alespoň malé fotbalové hřiště. V hlavním městě jsou hned 3 vedle sebe. Na stadion je volný vstup, můžete se dostat až na hřiště nebo jen posedět na tribuně. Ještě jsme se prošli po parku, který se nachází u národní galerie a pokračujeme autem na parkoviště k novému přístavišti. I tady, stejně jako všude jinde na ostrovech, je parkovné zdarma. Procházíme si městečko kolem nového přístavu poté jdeme k parlamentu a k nejstarší části celého Tórshavnu. Tinganes a přilehlou částí Reyni poznáte podle červených domečků, které se nacházejí na samotném cípu města a rozdělují tak starý a nový přístav. Právě zde se kolem roku 900 scházel vikingský sněm, který řešil záležitosti celých Faerských ostrovů. Tinganes je proto považován za jedno z nejstarších parlamentních míst na světě. Dodnes tu sídlí vláda a úřad premiéra. Navštěvujeme i bývalou pevnost města, šplháme k majáku a zpět se vracíme úzkými uličkami kolem katedrály zpět na parkoviště. Kousek za městem zastavujeme v pivovaru a kupujeme něco na ochutnání. Nejstarší pivovar na Faerských ostrovech se nazývá Føroyar Bjór založen v Klaksvíku v roce 1888. Samozřejmě jsme udělali malou ochutnávku místních piv. Alkohol v běžných obchodech neseženete. Pokud si chcete koupit pivo, musíte do specializovaného obchodu, který se nachází většinou u pivovaru. Alkohol zde můžou konzumovat od 18 let a řídit můžete s 0,2 promile alkoholu. Pro nás trochu paradox, když jsme žádný alkohol sehnat nemohli. 

Posouváme se dál a nyní nejedeme zpět tunelem, ale jedeme přes hory starou cestou. Nová cesta vede po potřeží a stará přes kopce. Objevujeme malinkou vesničku Nordradalur, která nás překvapila a okouzlila. Vesnička se skládá z farmářské usedlosti. Ale to prostředí rozhodně stojí za to vidět. Při vjezdu do vesničky nás vítají volně pobíhající husy, které jsou mimochodem na celých ostrovech hojně a volně společně s ovcemi. No a protože nás má počasí opravdu rádo, tak si děláme ještě trek na kopec Eidiskollur nad městečko Eidi, která se nachází už jen 10 km od našeho ubytování. Výstup nám trvá zhruba hodinu nahoru a hodinu dolů, s obtížností střední, ale výstup stál na 100 procent za to. Výhledy byly neuvěřitelné. Dnes to byl opravdu dlouhý den, pomalu míříme do ubytování, kde si ochutnáváme místní piva, vaříme večeři, pereme, poklízíme a chystáme itinerář na další den. 

Tento den jsme strávili na ostrově Bordoy a Vidoy. Jelikož na ostrově Vidoy mělo pršet do cca 13:00 hodin, udělali jsme si ještě krátkou zastávku v lesoparku u Klaksvíku. Mají zde udělanou pěknou relax zónu s lavičkami, odpadkovými koši i s krásným vodopádem a výhledem na okolní hory. Zastavujeme ještě zhruba na 2 minuty mezi dešťovými kapkami v městečku Árnafjordur a za velkého deště přejíždíme na ostrov Vidoy. Objevujeme nejsevernější vesnici na Faerských ostrovech s názvem Vidareidi, kam se můžete vydat po silnici bez pomocí trajektu. 

Tady se nám pomaličku otvírali výhledy. Vršky byly v mracích, proto jsme nikam do výšek na trek nešli a pokračovali jsme zpět na ostrov Bordoy. Tam jsme se prošli po přístavu v Leirvik. Pozná se podle barevných domečků v přístavu a veřejnou saunou. Dnešní den jsme zakončili výstupem nad Gjógv, kde se nachází lavička princezny Mary. Vznikla z důvodu návštěvy královské rodiny Dánska v roce 2020. Ovce jsou naprosto všude. Mají absolutní přednost před auty. Vidíte je na silnicích, na loukách, na strmých útesech i ve městech. Faerčani mívají jednu dosti kontroverzní tradici, a to je Grindadráp. To je tradiční lov kulohlavců (pilot whales) na Faerských ostrovech. Nelze říct, kde se loví, záleží, kde se kulohlavci nacházejí. Zvířata jsou zahnána do zátoky, jsou usmrcena a rozdělí se mezi místní obyvatele. Naštěstí jsme tuto celou akci neviděli. 

Dnes nás napadlo, jak je to s těhotenstvím a porodem na ostrovech. Jak se rodí na ostrovech? Většinou v hlavním městě, protože tam je jediná porodnice na ostrovech. Porodní asistentky v místě bydliště nebo v regionálních nemocnicích. Když se blíží porod, ubytovávají se poblíž hlavního města, aby nepřišli nějaké nenadálé komplikace. Pobyt v nemocnici standartně je 5 dní. Faerské děti patří k nejtěžším na světě, porodní váha je cca 3,7 - 3,8 kg. 

Děti chodí do škol většinou na velkých ostrovech. Tunely jsou již velmi rozšířené, pokud na ostrov nevede tunel, používá se trajektová doprava, kterou mají děti od státu dotovanou. Do školy se tedy musí dopravit trajektem. Pokud je špatné počasí nebo špatné povětrnostní podmínky, do školy nejedou a spojí se s vyučujícím online přes PC. V ojedinělých případech funguje vrtulník, který také děti do školy může dopravit. 

Další den se nám vydařil téměř na jedničku. Modré azuro se opět nekonalo, ale téměř bez deště. První dnešní zastávka byla ve vesničce Saksun. Vesnička se nachází v údolíčku mezi dvěmi skalními stěnami. Ve vesničce se nachází kostelík, jezero, spousty vodopádů a muzeum, kde najdete domečky s typickou travnatou střechou. Jedná se o starý statek Dúvugarðar. Jeho historie sahá nejméně do 16. století a dochované domy ukazují, jak vypadalo tradiční faerské hospodářství. Některé části staveb jsou staré stovky let. Dají se odsud jít i trenky. Je tu poměrně velké parkoviště. Dalším místem pro objevování bylo okolí Vestmanny. Vestmanna je známá svými 700 m vysokými útesy. Dají se zde udělat výlety na lodičkách k útesům a do jeskyní. Vestmanna má významnou energetickou historii. V okolních horách jsou přehradní nádrže a vodní elektrárny; jedna z nejstarších faerských hydroelektráren je právě zde. Voda se vede potrubím z hor dolů k turbínám. Krátká zastávka v Kvívíku. Pěkná, malá vesnička, která je semknutá mezi dvěma horami v údolí. Největší zajímavostí jsou pozůstatky vikingské osady z 10. století. Archeologové zde odkryli dvě dlouhé kamenné stavby — pravděpodobně obytný dům a hospodářskou budovu. Jejich půdorys je krásně patrný dodnes. Po cestě vidíme ještě vesničku Leynar. Jedna z největších zajímavostí je Leynasandur, písečná pláž u Atlantiku. Na Faerských ostrovech není písečných pláží mnoho, takže je poměrně výjimečná. V létě se tam dokonce občas chodí i koupat — i když voda má pořád pořádně daleko k tropickým teplotám. Dnes se na pláži cosi natáčelo a byl tam dost ruch. Přejíždíme na náš poslední ostrov, kde máme i ubytování. Ostrov se nazývá Vágar, městečko s 1000 obyvateli - Sørvágur. Sørvágur je jedna z nejdůležitějších vesnic na ostrově Vágar. Je zajímavá hlavně tím, že leží přímo u letiště a zároveň má krásnou polohu u fjordu Sørvágsfjørður. Ještě nesmím zapomenout na dnešní trek, který se nám opravdu vydařil. Trælanípa je 142 m vysoký útes a ze správného místa vzniká slavná optická iluze, kdy Sørvágsvatn/Leitisvatn vypadá, jako by leželo vysoko nad oceánem. Krásný zážitek. Celá cesta nám zabrala necelé 3 hodinky chůze. Procházíme se večer po nádherné pláži a přístavu, pozorujeme krásný západ slunce a těšíme se na náš poslední den na Faerech. 

A je před námi poslední cestovatelský den na objevování krás ostrovů. Už nám zbývají poslední neobjevená místa na ostrově Vágar. Jako první místo dnešního dne, navštěvujeme vodopád Múlafossur, který padá do moře a za ním se rozprostírá malá vesnička Gásadalur. Pozorujeme racky, jak se nechávají unášet větrem a také vodopád, který teče na Faerských způsob. To znamená kvůli větru směrem nahoru. Do vesničky se vjíždí poměrně úzkým tunelem pro jedno auto. Odtud je krásný pohled na ostrov Mikynes, na který se v letních měsících můžete vydal lodí na pozorování papuchálků. Ve vesničce Gásadalur není kostel, jako ve všech ostatních vesnicích. Budova bývalé školy dříve fungovala jako kaple. O kousek dál se nachází vesnička Bour s krásným kostelíčkem a výhledem na okolní útesy a ostrůvky. Kostel je natřený na černo a má nápadnou bílou věžičku. Vnitřek kostela je modrý a zvon byl dříve lodním zvonem. Jelikož nám začalo hustě pršet, vydali jsme se na oběd do našeho ubytování. V pozdějším odpoledni jsme si zajeli podívat na místní hřiště, kde hráli ženy fotbalový zápas. Pozorovali jsme zápas z auta stejně tak, jako faerčani. Den jsme zakončili ochutnávkou specialit Faerských ostrovů. Ochutnali jsme fish and chips, jehněčí s rýží a také lososa s indickou omáčkou také s rýží. Nesmělo chybět místní pivo. Kafé Zorva se nachází přímo u letiště a můžete tak pozorovat při čekání na jídlo přistávající letadla. Ovšem, jestli budete mít zrovna štěstí a nějaké zrovna poletí. Za dnešní den přilétlo 7 letadel. My jsme to štěstí měli. A zítra snad odletí to naše letadlo. 

Toto je poslední den na ostrovech a my se ještě jedeme podívat do městečka Sandavágur, kde je známý červenobílý kostelík. Stejný kostelík je i vytesán na jednom z náhrobků na místním hřbitově.  Dokonce je i ve stejných barvách vymalován. A to je poslední co jsme viděli. Teď vrátit auto a letíme domů.

Navštívili jsme za naši cestu následující ostrovy: Vágar, Eysturoy, Streymoy, Kalsoy, Bordoy, Vidoy, Sandoy, Kunoy.

Chorvatsko

Jižní Chorvatsko

Malá země s velkým srdcem na pomezí střední Evropy a Balkánu. Nabízí nádherné Jaderské moře s více než 1000 ostrůvky, historickými městy a slunným podnebím. Kromě pláží láká také na přírodní krásy, národní parky a úžasné bílé hory. Chorvatsko je také zemí s bohatou historií s úžasnou středomořskou kuchyní a přátelskou, pohodovou atmosférou.

My jsme naši dovolenou strávili v oblasti Gradac. Tentokrát bez šneka, protože se jednalo o rodinný trip. Pokud by jste jeli s Vaším šnekem nebo obytkou, je tu spoustu pěkných kempů, které jsou v našem období (červen) zcela prázdné. My jsme se ubytovali v soukromé vile Mirella, která si nás získala především svou polohou. Studio Mirella nabízí bezplatné Wi-Fi a neplacené soukromé parkoviště. Pláž Gornja Vala se nachází jen 100 metrů odtud. Tento apartmán má satelitní TV, kuchyň, koupelnu a terasu s výhledem na moře.

Okolí Gradace se nachází na Makarské riviéře a je stvořené pro milovníky klidu, přírody a čistého moře. Samotný Gradac je malé letovisko mezi Splitem a Dubrovníkem ležící u podhůří pohoří Biokovo, které vytváří dramatickou kulisu za městem. To bylo také naše první místo, které jsme v 5 hodin ráno navštívili a byli jsme vděční za tak brzkou hodinu. Na Skywalku Biokovo jsme byli úplně sami a nemuseli jsme se tak potkávat ve velmi úzkých místech s jinými auty. Skywalk je prosklená vyhlídková plošina, která je ve tvaru podkovy a vystupuje z útesu ve výšce 1228 m. n. m. Přírodní park Biokovo je úžasný horský masiv, který se tyčí nad dalmatským pobřežím mezi městy Makarska a Gradac. Nejvyšší hora je Sveti Jure, který měří 1 762 m a dá se vyjet až na jeho vrcholek. Odtud se otvírají úžasné výhledy a pokud vám vyjde počasí, stojí to opravdu za to. Cesta sem je velmi náročná, klikatá a dobrodružná. Rozhodně to stojí za to.

Pobřeží je zde lemováno oblázkovými plážemi s průzračnou vodou, z nichž nejznámější je Gornja Vala. Ta je nejdelší pláží na jadranském pobřeží. V okolí se nachází také malebné vesničky jako Brist nebo Podaca. Ty jsou ideální pro cyklistiku nebo procházky. Pokud budete chtít, navštívit můžete nějakou z mnoha restaurací, které se zde na zdejší promenádě nacházejí. Vyzkoušeli jsme jich hned několik. Doporučit můžeme restauraci, která se nachází přímo ve starém přístavu Naše Malo Misto. Naše Malo Místo je láskyplný výraz, kterým chorvaté často označují své rodné městečko nebo vesnici, místo plné vzpomínek. V kontextu samotné Dalmácie to znamená místo, kde lidé žijí pomalu a kde se zná každý s každým. Tam voní borovice a moře, slyšíte cikády a popíjíte víno. To sedí přímo k této úžasné restauraci. Ochutnat tu můžete něco ze středomořské kuchyně a samozřejmě vše čerstvé a naprosto luxusní. My jsme ochutnali žraloka, tuňáka a také filet z orady. Další možností, kde rozhodně nešlápnete vedle, je Pizzerie Marinero. Pizzu Vám zde připraví ve staré peci a už jen to, je zážitek. Na dobrý drink zajděte do Niccolo Polo nebo na excelentní zmrzlinu se zážitkem ke stánku na promenádě. Pan zmrzlinář má smysl pro humor a výběr má opravdu obrovský.

A abychom se jen nepřejídali a neleželi na pláži, vyjeli jsme i na výlet do městečka Ston. Přejet jsme museli relativně nový most Pelješac, který je významnou infrastrukturou v jižní části Chorvatska, která spojuje pevninskou část Chorvatska s poloostrovem Pelješac. Délka tohoto mostu je 2, 4 km. Fotíme samozřejmě nějaké fotky s mostem i okolím a už míříme do Stonu. Ston je proslulý svými hradbami, které jsou považovány za nejdelší zachovanný obranný systém v Evropě. Dnes jsou o trošku kratší než dříve a to zhruba 5, 5 km a můžete je navštívit při péší túře. Nám stačí podívat se do tvrze Veliki Kaštio, která se nachází v samotném městečku nedaleko Solné pánve. Kvůli té jsme se sem vydali. Solné pánve zde fungují už od roku 1333 a jsou nejstaršími v Evropě. Jsou stále v provozu a využívají tradiční metody výroby mořské soli. Je to významné místo pro celou ekonomiku této oblasti. Sůl si zde můžete samozřejmě zakoupit. Ston a Mali Ston je vyhlášený také svými vynikajícími ústřicemi a mušlemi, které se pěstují v místních vodách. Jsou chráněné Evropskou unií a považují se za nejlepší v Chorvatsku. Museli jsme také samozřejmě ochutnat.

Co můžeme doporučit, tak je určitě rozsáhlé historické město Dubrovník. Staré historické jádro města patří k evropským skvostům. My jsme ho navštívili za tmy a mělo to své kouzlo. Procházíte se po romantických uličkách a starobylých hradbách a neminete samozřejmě hlavní ulici Stradum. Jednou z nejpřednějších památek je Knížecí palác, ve kterém se nachází muzeum historie Dubrovníku. Co vás zaujme, tak určitě kláštery a kostely, kterých je tu více a každý vypadá monumentálně. Východní celistvost hradeb okolo Starého města zdánlivě narušuje historický přístav, který sloužil k zásobování města i jako útočiště vojenských lodí. V současnosti přístav funguje zejména pro malé rybářské loďky a také výletní lodě plující na ostrov Lokrum. Promenáda kolem pěšího přístavu je krásným klidným místem bez obchodů nebo restaurací, za to však s mnoha lavičkami, které jsou umístěné ve stínu masivních městských hradeb. Starý přístav je tak ideálním místem ke klidnému odpočinku během chození po historickém centru.

Vrátíme se do Gradace. Kdo preferuje výhledy a trošku turistiky, může si vyšlápnout vrcholek na hřebeni pohoří Rilič. Na viewpoint Adrion, který je ve výšce 333 m. n. m. je to zhruba hodinka cesty.

Chorvatsko je díky své pohostinnosti, bezpečnosti a relativní blízkosti dlouhodobě oblíbeným cílem nás Čechů. My se sem určitě jednou zase vrátíme, protože hory nad Gradacem s úžasně čistým mořem stojí prostě za to.

Kypr

 Dnes je Kypr známý nejen svými krásnými plážemi a teplým klimatem, ale i kulturní rozmanitostí a velmi bohatou historii, která sahá tisíce let zpět – vystřídaly se zde civilizace řecké, římské, byzantské, benátské i osmanské. Ostrov je rozdělen na dvě části. Kyperskou republikou na jihu, kde žije převážně řecky mluvící obyvatelstvo a Severní Kypr, obývaný hlavně tureckými Kypřany. Hlavním městem je Nikósie, která je posledním rozděleným hlavním městem v Evropě.

Na tuto dovolenou odlétáme v prosinci. Využíváme možnosti levných letenek s Wizzair a letíme za teplem. Předpoklad je krásných 18 – 20 °C u pobřeží a o poznání větší zimu čekáme v horách, možná i občasné sněžení či déšť. Na letišti si půjčíme auto od půjčovny Budget. Dostali jsme auto značky Kia Rio a vyrážíme vstříc objevování tohoto zajímavého ostrova.

První dvě noci zůstáváme v Larnace, kam jsme i přilétli. První povinnou zastávkou bylo slané jezero s migrujícími plameňáky v Larnace. Náš splněný sen, vidět plameňáka ve volné přírodě. U jezera navštívíme také mešitu Hala Sultan Tekke. Dále objevujeme jižní pobřeží směrem k městu Ayia Napa a užíváme si ty krásné výhledy na moře, pláže a kostelíky plnými doušky. Mrkneme na pláž Makronissos beach, kde jsou hned vedle také historické hrobky. Také koukneme na Nissi beach, která je známá tím, že se dá při odlivu přejít na blízký ostrůvek. Nesmíme minout proslulý Love Bridge neboli most lásky. Další velice známou zastávkou je Sea Cave. Poté si vyšlápneme na kopec na mysu Greko, kde je krásný výhled do okolí. Autem se dá dojet pomalu až na vrchol. Docházíme zhruba 500 m na samotný vrchol. Výhled je úžasný. Poté nás čeká kostelík u moře Agioi Anargyroi s blízkou jeskyňkou. Opodál již Konnos beach. Poslední místo tohoto dne je skalní kaple Agioi Saranta Cave Church.  Většina navštívených pláží je oceněna modrou vlajkou. Na každém kroku potkáváme zdravé a dobře vypadající kočky. Hezky se tu o ně místní starají. Všude u domů nebo v parcích místní tvoří místečka pro kočičky, kde mají své domečky, pelíšky a mističky s vodou nebo granulkami. Večer objevujeme vánoční trhy a Vánočně nazdobenou Larnacu. Na Kypru se Vánoce slaví v duchu řecko-pravoslavných tradic, ale s jedinečnou kyperskou atmosférou. Adventní období je spíše poklidné, bez velké komerce. Domy a města se zdobí světýlky a betlémy, stromky jsou běžné, ale nejsou tak dominantní jako u nás. Nic přeplácaného nebo kýčovitého. Žádný shon a žádné nervy. Vše je tu v poklidném duchu. Pro děti je důležitá postava Agios Vasilis (sv. Basil) ten nosí dárečky. Na rozdíl od západního Santa Clause nosí dárky až 1. ledna, protože to je jeho svátek. A jaká jsou tradiční vánoční jídla? Na Kypru se o Vánocích připravuje mnoho sladkostí i masových pokrmů: Sladkosti - Melomakarona – medové sušenky s ořechy. Nebo Kourabiedes – máslové „sněhové“ sušenky s mandlí a cukrem. A také Vasilopita – novoroční koláč se schovanou mincí pro štěstí. Mezi slaná jídla na jídelníčku kyperčané řadí Souvla či kleftiko – maso pečené pomalu v trouběči v tradiční peci. Také Avgolemono – kuřecí polévka s citronem a vejcem. Často se jí i plněná zelenina a různé domácí pečivo.

Ve větších městech bývají pro děti různé atrakce, jako u nás při poutích, různé kolotoče, houpačky a střelnice. Mezi další zvyky, které na Kypru dodržují patří koledování. Děti zpívají tradiční vánoční písně dům od domu, často s triangly. Podle staré tradice se 12 dní po Vánocích objevují kallikantzari – zlomyslní skřítci, proti nimž se dříve zapalovaly ohně nebo světily domy. Trošku odlišné Vánoce a přitom také tak kouzelné.

Další den byl jedno velké dobrodružství. Vydali jsme se na severní část ostrova, přes hraniční přechod Beyarmudu Gate. Pokud nemáte pojištění a povolení vycestovat na tuto část Kypru, jako my, musíte si koupit pojištění pro auto na hranicích. Vyřízení bylo rychlé a bezproblémové. Severní část Kypru je turecká. Vlají tu turecké vlajky, jezdí tu auta, která mají turecké SPZ, platíte tureckými lirami a všude jsou místo koček toulaví psi. Doprava je tu svižnější, hustší a plná kolon. Objevujeme čtvrť Varosa - město duchů, které dříve bylo prosperující přímořská čtvrť s mnoha opuštěnými budovami a krásnou pláží. Město, které nás okouzlilo, bylo město Famagusta. Prošli jsme historické centrum, hradby i zajímavou mešitou Lala Mustafa Pasha Mosque, která byla před ovládnutím ostrova Turky katedrálou sv. Mikuláše. Nedaleko Famagusty se nachází archeologické naleziště Salamis. Zaplatili jsme zhruba 25 Kč a prošli jsme si staré antické město s lázněmi a amfiteátrem. Historie sahá až do 11.stol. př.n.l. Než se přesuneme k dalšímu místu přejíždíme krásné pohoří. Zde byla myšlenka jít na nejvýše postavenou zříceninu hradu Buffavento, ale čas byl dnes proti nám. Dalším místem byl rozpadlý klášter Bellapais. Jedná se o ruiny kláštera na úpatí hor. Stojí na 30 m vysokém srázu a je z něho krásný výhled na hory i moře. Vstup opět 25 Kč a parkovné zdarma. Neměli jsme vyměněné turecké liry, tak nás hodný pán nechal parkovat bez placení a ještě s úsměvem. Posledním místem mělo být večerní město Kyrenia. Bohužel ale ve městě spíše stojíme v koloně a do toho začalo pršet. Tak měníme plán a jedeme na večerní Nikosii. Celý den bylo počasí dosti nevyzpytatelné chvíli pršelo, chvíli lilo a chvilkama bylo i pěkně. Když zapršelo tak se na silnici držela voda my projíždíte obřími kalužemi, kdy si přijdete, že jste spíš obojživelník než auto. V Nikósii si užíváme úžasný výhled z naší terasy na osvětlené město a těšíme se na další den, až samotnou Nikósii poznáme. V severním Kypru jsme chtěli navštívit také zříceninu hradu Kantara a hrad sv. Hilariona. Za shlédnutí určitě stojí i pláže na poloostrově Karpas a také klášter sv. Ondřeje. Bohužel na to jsme již neměli čas a také nám úplně nepřálo počasí. No nic, máme důvod, proč se tam vrátit.

Další den nás čeká hlavní město Nikósie, která je zajímavá už jen tím, že v polovině města prochází hranice severního a jižního Kypru takzvaná zelená linie. Objevovali jsme kouty obou částí. Hraniční přechod pro pěší je velmi rychlý a bezproblémový. Rozdíl obou částí města je znatelný. Na Nikósii jsme si nechali celý den. Na jižní části jsme ochutnali plněný teplý croassant s nutellou a kávu. Bylo to výborné. Navštívili jsme Kyperské museum, náměstí Eleftheria Square, Shacolas Observatory odkud je krásný rozhled na celou Nikosii i na tu jižní. Koukneme na nějaké kostely, katedrály i mešity. Také na městské opevnění, Famagustskou bránu a Old Nicosia Aqueduct. Projdeme po hlavní třídě Ledras až do severní části. Zde opět předkládáme pasy. Oběd jsme si dali v turecké části v Büyük Han. Jedná se o jednou z nejvýznamnějších historických památek v Nikósii a zároveň největší karavanseraj na Kypru tedy tradiční hostinec pro obchodníky a cestovatele z osmanského období postavený v roce 1572. Na doporučení číšníka jsme si vybrali místní specialitu s lokálním pivem a bylo to výborné. Také dojdeme k mešitě Selimiye, která byla dříve katedrála Svaté Sofie. Opodál je tržnice Municipal Market a Kyrenia gate.  Večer jsme ještě přejeli do hor do městečka Kakopetria, kde bydlíme ve starém městě na kopci. Romantické staré uličky i v dešti mají něco do sebe. Večer ochutnáváme místní víno a pivo Keo. A co by to byl Kypr bez Haloummi sýrů, které pocházejí přímo odsud.

Odkaz na památky v Nikosii

Nový den jsme strávili v horách. Ráno jsme se prošli v uličkách staré Kakopetrie, poté začalo opět pršet, takže jsme spíše čekali, až déšť ustane. Nahlédli jsme do mufloní obory, muflon je na Kypru chráněný, ale neměli jsme štěstí je vidět. Také jsme nahlédli do botanické zahrady a vyjeli jsme do nejvýše položené vesničky Troodos, kde jsme si dali oběd. Po obědě jsme se jeli podívat na Women Summer Monastery ukrytý v lese. Poté jsme vyjeli pod nejvyšší horu Olympos. Až na samotný vrchol se bohužel nedá dostat, protože se jedná o vojenský objekt. Pod horou jsme objevili borovici černou, která je stará zhruba 600 let a patří mezi ty největší na Kypru. Přejíždíme do vesničky Pedoulas. Kde se nachází 12 kostelů, některé jsou zapsané na seznamu UNESCO. Navštívili jsme také Byzantské muzeum. Mimochodem v pohoří Trodos se nachází komplex 10 ti kostelů a klášterů zapsaných v UNESCO. Jedná se o kostely a kláštery bohatě zdobené byzantskými a post - byzantskými freskami dochované v pěkném stavu. Poté následuje vesnička Moutoulas a Kalopanagiotis. Posledním místem, které jsme dnes viděli byl klášter Kykkos a Throni Hill. Dnes ještě přespáváme v horách ve vesničce Tsakistra, kde je cca 80 stálých obyvatel.

Další den jsme strávili na cestách. Sjížděli jsme z hor dolů k moři. Naším dnešním cílem byla Blue Lagoon na poloostrově Akamas. Je zajímavá svým odstínem modré barvy. K této zátoce se dostanete pouze lodí, džípem nebo po svých pěšky zhruba 1,5 hodiny. Překonáváme 18 °C rozdíl mezi horami a pobřežím. Zde je možné si udělat procházku přes místní kopce. Poté jsme měli v plánu jet do soutěsky Avakas Gorge, ale bohužel jsme nemohli v cestě pokračovat, protože byli na cestě hluboké kaluže vody z předchozích dešťů a s našim malým autíčkem bychom tam určitě nedojeli. Při západu sluníčka jsme si dali ještě jeden point při západu slunce a to vrak ztroskotané lodi u města Paphos Edro III. Nakonec ještě Coral bay a už ubytování v našem apartmánu v Paphosu. Večer jsme se šli projít do města na osvětlené náměstí v Paphosu a zašli jsme do tradiční taverny mezi místní. To byl pro nás opravdu zážitek.

6. den jsme prožili celý zalitý sluncem. Dopoledne jsme strávili v městě Paphos. Den jsme započali nákupem v pekárně, která je otevřená 24 hodin. Samotný nákup v jakékoliv pekárně je tady na Kypru zážitek. Dále už vyhlížíme lodě a jachty v přístavu. Procházíme se po přístavu až k hradu. Poté navštěvujeme archeologické muzeum pod širým nebem zapsané v UNESCO. Obrovské území, na kterém se rozkládá archeologické naleziště s četnými mozaikami, které jsou pro Paphos typické. Na skalách se vyhřívaly agamy kyperské, které jsou na ostrově endemickým druhem. Fascinovaně je pozorujeme v jejich přirozeném prostředí. Procházíme si i katakomby, které jsou přímo v centru města. Je to tak neobvyklé a neuvěřitelné. Přejíždíme ke Královským hrobkám. Většina hrobek pochází ze 4. století př. n. l. Byla zde pohřbívána místní řecká aristokracie, dále občané města z nejvyšší společenské třídy a vysoce postavení úředníci. Název "královské" pochází pouze z velkoleposti a proslulosti hrobek, ale zde žádní králové pohřbíváni nikdy nebyli. Po obědě přejíždíme ke klášteru Agios Neophytos, založený v 12. století mnichem Neophytosem, je jedním z nejdůležitějších míst na Kypru. Původně byl jeskynní klášter vytesaný ve skále, který byl později rozšířen a obohacen o fresky a nástěnné malby s velkou uměleckou hodnotou. Prošli jsme si muzeum a rukopisy, náboženskou tématikou a uměním. A protože začalo být konečně teplo, musíme vyzkoušet i moře. Využili jsme další zastávku, kterou byla Afroditina pláž. Prý, kdo se v blízkosti skály vykoupe, omládne o 10 let. Tak uvidíme. Naším posledním dnešním cílem bylo městečko Omodos v horách. Městečko je proslulé výrobou vína a také opactvím. Klášter Svatého Kříže v Omodosu je starobylý kyperský klášter, založený ve 4. století císařovnou Helenou. No a večer přejíždíme při západu sluníčka do předposledního ubytování a to do Limassolu. Limassol je 2. největší město na Kypru. Večer si staré město, starý přístav i moderní pulsující marínu, procházíme za doprovodu vánoční atmosféry, která je v tomto městě cítit z každého koutu.

Závěrečný den na Kypru jsme měli odpočinkový. Ráno jsme navštívili archeologické naleziště Kourion. Místo stojí za to už jen kvůli tomu krásnému výhledu na moře a pláže s útesy. Jinak tu byly před mnoha lety největší lázně a také velký amfiteátr. Odkryté jsou také některé zachovalé mozaiky. Dalším místem je vodní nádrž Kourris lake, kde stojí polorozpadlý kostelík. Zde je vidět, jak voda v oblasti stále ubývá. Poté přejíždíme k parku s velbloudy. Mají tu nejen velbloudy, ale i další zvířata. Rozhodně stálo za to to vidět. Nejen velbloudy tu můžete krmit nebo se s nimi vyfotit. Nakonec nás už čekalo rozloučení se s plameňáky v Larnace, vrácení auta a 5 km procházka z půjčovny na pláž Mackenzie, kde jsme ještě chvíli pozorovali vzlétající letadla. Pláž se totiž nachází v těsné blízkosti letiště. Ubytováváme se kousek od této pláže a užíváme si večerní pohodičky před odletem domů.

Kypr určitě stojí za návštěvu je to země, kde na malém území najdete kombinaci pláží, hor a historie. Na tomto ostrovně se také zrodil nejslavnější kyperský sýr halloumi. Kyperské jídlo vychází z řecké i blízkovýchodní kuchyně. Je hodně o grilování, sýrech, zelenině a olivovém oleji a také tzatzikách. Na co také nezapomenout je ovoce, které si všude můžete čerstvé utrhnout ze stromu. Běžně tu rostou citrony, mandarinky, khaki, banány a olivy. Tento ostrov je dobře dostupný a za pár korun. Proto neváhejte a objednávejte letenky. Každý si na tomto ostrově přijde na své, ať už jedete objevovat pláže a lehátka u hotelu nebo prozkoumávat historická místa a krásnou čistou přírodu.

Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko je malý, ale fascinující knížecí stát ve střední Evropě, který se nachází mezi Švýcarskem a Rakouskem. Lichtenštejnsko je známé svou horskou krajinou, protože většina jeho území leží v Alpách. Má rozlohu pouze 160 km² a je tvořeno převážně kopcovitým terénem. Tento malý stát se táhne podél řeky Rýn, která tvoří přirozenou hranici se Švýcarskem. Hlavním městem je Vaduz, ve kterém sídlí knížecí rodina. Lichtenštejnsko je jeden z nejmenších států na světě a má úzké vazby se Švýcarskem včetně společné měny švýcarský frank. Knížectví je známé svou vysokou životní úrovní a je jedním z nejbohatších států na světě podle HDP na obyvatele.

Do tohoto malého státu jsme se vydali o Velikonocích a nechali jsme si na něho 5 dnů. Tentokrát nebudeme spát v karavanu, ani v autě či autostanu. Sehnali jsme ubytování v rakouském městě Feldkirch v krásném hrázděném domě. Než ale pojedeme do ubytování, navigace nás vede do německého města Konstanz u Bodamského jezera. Konstanz je krásné historické město s velkým množstvím památek. V letech 1414–1418 se město stalo dějištěm ekumenického koncilu, nazývaného kostnický koncil, který řešil otázku Velkého západního schizmatu reforma církve. V průběhu tohoto koncilu byl odsouzen jako kacíř a upálen světskou mocí mistr Jan Hus. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského. Ve městě jsme navštívili Husův dům. Husův dům je považován za místo, kde J. Hus pobýval během svého věznění před procesem. I když přesné místo Husova pobytu v Kostnici není zcela jasné, tradice spojuje tento dům s jeho pobytem v roce 1414–1415. Další místo spojené s J. Husem byl Husův kámen. Tento kámen se nachází na místech, kde byl mistr J. Hus 6. 7. 1415 upálen na hranici. Dalším místem, kam jsme zavítali byl přístav na Bodamském jezeře, odkud vyplouvají lodě na vyhlídkové plavby. Sodík konci mola je socha Imperia. Jedná se o symbol spojení města s historickými událostmi. Kousek od přístavu je krásný vodní svět Mořský život Konstanz. Vedle vodní plochy se také nachází velká budova Konzilgebäude. Kamenná budova byla postavena v roce 1388 jako skladiště pro cestující a místní obchodníky a téměř 500 let sloužila jako překladiště obchodního zboží v Kostnickém přístavu. Během Kostnického koncilu v letech 1414 - 1418 se v této prostorné budově konalo v roce 1417 konkláve pro volbu papeže Martina V. Krásné je i historické centrum, kde si můžete dát dobrou kávu či zmrzlinu. Za zmínku také stojí katedrála v Kostnici, Rýnský most a u něho historická městská Rýnská brána. Po prohlídce města jedeme přibližně 1,5 hodiny do rakouského Města Feldkirch, kde máme ubytování. Ubytujeme se a v podvečer se jdeme podívat na hrad Amberg nad městem.

Další den jedeme ke zřícenině hradu Obere Burg a Untere Burg u vesnice Schellenberg. Tyto zříceniny jsou volně přístupné a okolí je udržované. Ve městě je také živé venkovské muzeum Biedermannhaus. Jedná se o krásný dřevěný statek. Dále jedeme do města Schaan, což je největší město v Lichtenštejnsku, kde žije přibližně 6 000 obyvatel a je také jeho ekonomickým centrum. Nad městem se nachází Klášter svaté Alžběty. Přes cestu je krásná zahrada patřící ke klášteru. Tento klášter je poměrně mladý, vznikl v letech 1934 - 1935. Nyní zde žije 15 sester. Schaan má dlouhou historii, avšak ve městě se moc historických památek nenachází. Oproti tomu je z města za pěkného počasí nádherný výhled na Alpy. Je také jedním z výchozím bodem pro horskou turistiku. Dalším a nejznámějším městem je Vaduz. Ve Vaduzu se projdeme po náměstí Petr-Kaizer Platz, kde stojí Vládní dům, budova Zemského sněmu, Národní muzeum, Poštovní muzeum. Plynule přejdeme na Champagner Platz, kde je Vaduzská radnice. A nyní už k hradu Vaduz, který je rezidencí lichtenštejnské knížecí rodiny. Tento hrad není přístupný veřejnosti. První zmínky o hradu jsou z roku 1322. Lichtenštejnové koupili hrad roku 1712. Nyní pokračujeme do vesničky Gaflei. Jedeme krásnou horkou cestou a jen se kocháme výhledy na údolí a hory okolo sebe. Na konci cesty je velké parkoviště ideální pro zaparkování a vydat se do hor na procházku Alpami. My se vydáme k rozhledně a dále ke zřícenině hradu Schalun. Trasa má přibližně 8 km. Máme štěstí na počasí, tak výlet do hor stojí opravdu za to. Procházíme přes území, kde se pasou, krávy, ovce. Přes krásné lesy a louky a pozorujeme přírodu okolo sebe.

Dalším místem je obec Triesenberg a horské centrum Malbun. Než se ale dostaneme do Malbunu, musíme zastavit u jezera Gänglesee. Neskutečně krásné výhledy na vodní hladinu a hory. Brzdíme i ve vesničce Steg, kde je u cesty pěkná kaplička. Teď už Malbun. Jedná se o horskou vesničku, která je ideálním místem pro milovníky lyžování. V zimě nabízí 23 km sjezdovek. Ani v létě se zde nebudete nudit. Vesnička je ideálním místem pro horskou turistiku, případně i výchozím bodem pro cyklisty a to jak silniční, tak horskou.Dalším bodem v Lichtenštejnsku, co zařadit do itineráře je město Balzers. Dominantou města je hrad Gutenberg. Jeden ze dvou hradů v Lichtenštejnsku, který se dochoval v neporušeném stavu do současnosti. Předhradí hradu je otevřeno pro návštěvníky zdarma po celý rok. Zámecká kaple a růžová zahrada, jsou v letní turistické přístupné zdarma každou neděli od 10:00 do 19:00. Prohlídku hradu je potřeba objednat předem. Hrad Gutenberg začal svou existenci jako středověký kostel a hřbitov sodík vrcholu kopce. Od 12. století začala výstavba opevnění a stavba hradu. Další místo, co stojí za návštěvu a je kousek od hradu je kostel sv. Mikuláše. Můžeme ho nazvat nový farní kostel z roku 1912. Starý kostel sv. Mikuláše stál přibližně 800 m od nového. Ten se v roce 1926 farní sněm rozhodl zbourat a nyní po něm zůstala pouze kostelní věž. Poslední, co navštívíme v Lichtenštejnsku je náměstí ve městě Eschen.

Pak už pokračujeme do Německa a uděláme poslední zastávku před cestou domů, a to na pohádkovém zámku Neuschwanstein. Tento zámek netřeba představovat, leží v Bavorsku na svahu Bavorských Alp a jedná se o jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších zámků na světě a jedním z největších turistických lákadel v Německu. Byl postaven na počátku 20. století Ludvíkem II Bavorským. Král ho nechal postavit jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera. Tento zámek nebyl nikdy dokončen podle původních plánů. Tímto krásným zámkem se nechal inspirovat i Walt Disney ke stvoření Zámek Šípkové Růženky, který se nachází v Disneylandu. Naproti Neuschwanstein u jezera Alpsee stojí zámek Hohenschwangau. Při cestě domů již jen přibrzdíme podívat se na 12 m vysoký kaskádovitý jez ve městě Fussen na řece Lech, která se dále prodírá hlubokou skalní soutěskou. Pak už jedeme domů.

Litva

Litva je malý stát ve východní Evropě, ležící na pobřeží Baltského moře. Hlavním městem je Vilnius. Tato země je málo zalidněná a má přibližně 2,7 milionu obyvatel a oficiálním jazykem je litevština. Země má bohatou historii, která zahrnuje i období Velkoknížectví Litevské. V roce 1990 získala nezávislost na Sovětském svazu. Toto je stručný popis Litvy. Toto jsme si o Litvě přečetli na začátku naší cesty. Měli jsme týdenní dovolenu a chtěli jsme trochu okusit tuto krajinu.

Doma chystáme šneka na cestu. Zapojíme ho za auto a vyrážíme ve čtvrtek odpoledne z ČR. Po cestě přespíme v malé vesničce v Polsku kousek za Varšavou. V pátek po obědě jsme již za hranicemi Litvy a naše první cesta za poznáním vede do městečka Veisiejai kousek od Dzukijoského národního parku. U rozhledny za městem si dáme oběd. Prohlédneme si jezero Snaigynas a pokračujeme do lázeňského města Druskininkai. Město je známé svými minerálními prameny a léčebnými procedurami, které mají dlouhou tradici. Je jedním z nejstarších a nejznámějších lázeňských středisek v Litvě. V městském parku mají zpívající fontánu a za městem se nachází Snow arena, kde si můžete zalyžovat v krytém areálu (skoro jako v Emirátech :-D). Další cesta nás zavedla do Grūtas Park neboli Stalinův park. Park obsahuje sbírku soch, památníků a dalších artefaktů z doby sovětské okupace Litvy, které byly původně umístěny v různých městech po celé zemi. Po získání nezávislosti Litvy v roce 1990 a po pádu Sovětského svazu, byly tyto sochy a památníky, které připomínaly sovětskou éru, odstraněny a přemístěny právě sem. Pokračujeme do vesničky Marcinkoys, kde se nachází etnografické muzeum. Toto muzeum se zaměřuje na tradiční život v této oblasti v dávných dobách. Jsou tu expozice nástrojů, oblečení, řemesel a ukázka starých venkovských domů. Následně popojedeme o kousek dál k infocentru, kde necháme auto se šnekem a jdeme se podívat do malého muzea v „ičku“. Pak jdeme protáhnout nohy na procházku po značené turistické cestě.  Projdeme přes vesnici až ke krásnému dřevěnému kostelu a dále přes Kloniu kopu, což je jedna z mála pohyblivých písečných dun. Uděláme přibližně 6 km okruh a jsme opět u auta. Tuto noc přespáváme na krásném místě u rybníka za vesničkou Marcinkoys.

Druhý den ráno jedeme do města Merkine, kde navštívíme památník partyzánů, rozhlednu za městem s výhledem na řeku Nemunas a archeologické místo a historické hradiště na soutoku řek Neumas a Merkys. V Merkine je zajímavé, že uprostřed města u silnice stojí kostel, ve kterém se nachází muzeum místní historie. Pokračujeme do vesničky Subartonys. Tato osada je známá tím, že je zde rodný dům Adama Mickiewicze s muzeem a velice příjemnou a povídavou paní. Následuje přibližně 1,5 hodinový přejezd k městu Turgeliai. Do města nejdeme, ale chceme se podívat na zříceninu panství, kde v dávných dobách existovala Paulavská republika.  Existence Paulavské republiky byla spojena s politickými a vojenskými ambicemi vládnoucí rodiny, především v období politické fragmentace a napětí v regionu, kdy byli u moci Velkoknížectví litevské a Království polské. Rodina Radziwiłłů měla značnou moc a její touha po autonomii byla motivována potřebou chránit jejich země a zajistit kontrolu nad jejich územími. A nyní již nejvyšší hora Litvy. No hora, kopec vysoký 293 m.n.m. nazvaný Aukštojas. Na kopci se nachází dřevěná rozhledna.  Okolo hradu Medininkai pouze projíždíme, jelikož nemáme, kde se šnekem zastavit. Nyní se již přibližujeme k Vilniusu a protože se nám posunul čas o hodinu vpřed, rychle se nám stmívá a na další poznávání není čas. Tuto noc přespáváme na vyasfaltovaném parkovišti v lese. 

Ve Vilniusu parkujeme na velkém parkovišti nedaleko centra města. Nejbližší zajímavé místo od parkoviště je Vrch tří křížů. Odtud je krásný výhled na město. Dále pokračujeme ke kostelu sv. Františka a Bernarda. Hned vedle stojí dominanta Vilniusu kostel sv. Anny ve stylu plaménkové gotiky. Procházíme okolo muzea Adama Miskiewicze. Naše další kroky vedou ke katedrála Nanebevzetí Panny Marie a hned vedle katedrály uhýbáme do takzvané republiky Užupis. Užupis je historická čtvrť, která se proslavila svou jedinečnou a nezávislou atmosférou. V roce 1997 prohlásili část této oblasti za „republiku“, čímž vznikla tzv. Užupiská republika. Tato „republika“ je spíše symbolickým a uměleckým prohlášením než skutečnou politickou entitou. Za shlédnutí také stojí Dělostřelecká bašta a o pár kroků dále Brána úsvitu či Jitřní brána. Jde o jednu z největších architektonických památek města, byla zbudována v renesančním stylu. Postavena byla mezi lety 1503 až 1522, jako součást městského opevnění. Z mnoha míst Vilniusu také uvidíte kostel svatého Kazimíra, což je římskokatolický kostel, který má místo věže korunu. Dále projdeme okolo prezidentského paláce a míříme na Katedrální náměstí, kde se nachází římskokatolická katedrála sv. Stanislava a sv. Vladislava. S katedrálou je spojen také Palác litevských velkovévodů.  Po prohlídce náměstí pokračujeme okolo Litevského národního muzea k Gediminovu hradu. K hradu se dostanete buď pěšky nebo pozemní lanovkou. Gediminasův hrad byla naše poslední památka co jsme viděli ve Vilniusu. Odjíždíme z hlavního města a jedeme k nejznámějšímu hradu v Litvě ležící v národním parku Trakai a tím je vodní hrad Trakai. V podvečer vidíme hrad jak za světla, tak počkáme až zapadne sluníčko a vidíme ho i krásně nasvětlený. Dále už jen tento den hledáme místo, kde přespíme. Našli jsme ho u jezera Galvé.  

Další den vyrážíme k městu Rumsiskes, u kterého je krásný litevský skanzen. Toto je opravdu krásné místo, které stojí za to zařadit do itineráře. Jedná se o největší skanzen v Litvě, kde je spoustu litevských lidových staveb. Naleznete zde dřevěný kostel, náměstí, větrný mlýn a spoustu domečků. Po projití si skanzenu odjíždíme do druhého největšího města v Litvě a to do Kaunasu. V Kaunasu necháváme auto se šnekem stát u hlavní silnice a jdeme se podívat ke Kaunaskému hradu. Pokračujeme na kaunaské náměstí a ke Katedrále svatých apoštolů Petra a Pavla a dále po pěší zóně Vulniaus. Po prohlídce Kernave se vracíme kousek cestou zpět a pokračujeme do městečka Kernavé. Město je známé svou historickou a archeologickou hodnotou, protože bylo centrem starověké litevské kultury a významným politickým a kulturním centrem ve středověku. Kernavė je známá především díky svému archeologickému nalezišti, které zahrnuje hradní kopce a osady z doby neolitu a středověku. Město a okolí jsou považovány za jedno z nejvýznamnějších archeologických míst v Litvě. V roce 2004 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO jako Kernavė Archaeological Site, díky své významné roli v historii baltských národů. Tento den už se jedeme jen podívat na místo, kde se nachází geodetický střed Evropy. Na parkovišti u středu Evropy přespáváme.

Nový den vyrážíme na další památku UNESCO a to je Struveho geodetický oblouk. Jedná se o historický geodetický projekt, který představuje síť trigonometrických bodů táhnoucí se napříč severovýchodní Evropou, od Norska až po Ukrajinu. Tento oblouk byl vytvořen v první polovině 19. století pod vedením ruského astronoma a geodeta Friedricha Georga Strüveho a jeho týmu. Cílem bylo změřit délku zeměpisné délky (meridiánu) v tomto rozsáhlém regionu a podpořit vědecké poznání o tvaru a rozměrech Země. Po shlédnutí nasedáme do auta a jedeme přibližně hodinu do národního parku Aukštaitios, konkrétně do vesničky Paluse. Auto necháváme u krásného dřevěného kostelíka a jdeme se projít k jezeru. Vesnička je plná krásných starých udržovaných dřevěných domečků. Po procházce odjíždíme a čeká nás přibližně tříhodinová cesta k poutnímu místu Hora Křížů. Tato hora nebo spíše kopec je známý díky tisícům křížů, které byly na tomto místě postaveny, a představují silný symbol víry, odporu a národní identity Litvy. Během sovětské okupace Litvy byla Hora křížů několikrát zničena, ale lidé ji vždy znovu obnovovali, což z tohoto místa udělalo symbol národní odolnosti a síly. Tento den jsme našli místo, kde přespíme v obci Naisiai u koupaliště jen 10 minut od Hory Křížů.

Na tomto místě byla i možnost připojit se na elektřinu a to dokonce zdarma. Další den už směřujeme k moři. Po cestě se ještě stavíme v národním parku Žemaitijos ve městě Plateliai a v Muzeu studené války.  Nyní už jsme ve městě Palanga. Krásné přímořské město, které má neméně krásnou dlouhou písečnou pláž. Město je známé díky lázeňství a také svým 470 m dlouhým molem ve tvaru písmene L.  Pro litevce je Palanga symbolem letních dovolených. Teď už hledáme ubytování na další dvě noci, jelikož další den nás čeká Klaipéda a Kurská kosa. Na Kurskou kosu se musí jet trajektem, a to se nám se šnekem nechce. Proto ho necháme u ubytování a jedeme pouze autem. Sehnali jsme u obce Kunkiai pěkný a levný hostel Kuren, kde jsme byli úplně sami. Do hostelu jsme se dostali pomocí kódu, který nám majitel zaslal.

Hned ráno jedeme do Klaipédy a na trajekt, abychom se dostali na Kurskou kosu. Cesta trajektem z Klaipédy do Smiltyne trvá přibližně 15 minut. My jedeme až nakonec Kurské Kosy do města Neringa. Cesta dále do Kaliningradu je celá posypaná listím a je vidět, že tam nikdo nejezdí. Než vjedeme do Neringy jdeme se podívat na velké písečné duny, které se tu nacházejí. Parnidžio kopa nebo Parnidis dune je písečná pouštní pohyblivá duna v Litvě s nadmořskou výškou 52 m. Poté již do Neringy, abychom se podívali na maják postavený na kopci nad městem a pak přejdeme mrknout do přístavu a na malebné dřevěné domečky. Než pojedeme na další písečnou dunu zaujala nás vesnička Pervalka, kde kousek za vesničkou pěknou procházkou dojdete k místu odkud je vidět maják v moři. A teď už Nagliai Dune. S výškou 59 m.n.m. je tato písečná duna nejvyšší v Litvě. Vede k ní krásná cestička. Chvíli jdete pískem, chvíli po dřevěných lávkách. Další zastávka je ve městě Juodkrante. Zde jen na chvíli přibrzdíme podíváme se na moře, staré dřevěné domečky a pokračujeme dál. Než vjedeme na trajekt jedeme se ještě podívat k Delfináriu, které je bohužel v době naší návštěvy zavřené. Co ale vidíme jsou staré rybářské domečky zařízené jako etnografické museum a expozice velkých lodí. Nyní už hurá na trajekt a do Klaipédy na večeři. V místní hospůdce si dáme tradiční litevské jídlo.

Poslední den se už budeme pomalu přibližovat do ČR. Přibrzdíme ještě jednou v Klaipédě podívat se na bunkry. Jedná se o zbytky pevnostních systémů, které byly postaveny během druhé světové války. Poslední zastavení je na Mysu Vente, kde je starý maják a také ornitologická stanice pro pozorování migračních ptáků. Poté se již vracíme okolo Kaliningradské oblasti zpět do Polska a domů.

Lotyšsko

Cesta do Lotyšska byla naší druhou cestou hned po Litvě do těchto odlehlých zemí. Lotyšsko nás překvapilo svou skromností, přírodou a malou hustotou zalidnění. Je to země rovinnatá, nejvyšší bod má něco málo přes 300 m. n. m. Vyrážíme přes Lubawku směr Wroclav. Svezeme se po nové dálnici s krásnou odpočívkou a pokračujeme zhruba 11 hodin přes náš sousední stát, rozlehlé Polsko. Přespáváme na Polsko - Litevské hranici na posledním odpočívadle a překračujeme hranice do Litvy. Zde posouváme hodinky o hodinu více. Litvu už známe, poznáváme krajinu, kterou jsme míjeli minulý rok v říjnu a cesta přes tento stát je mnohem rychlější, trvá cca 4 hodiny. Po 4 hodinách jsme v Lotyšsku a posouváme se vstříc novým zážitkům.

Naším prvním navštíveným místem je hrad Bauska. Zaparkovali jsme na parkovišti, kam jsme se vešli i s naším šnekem. Parkoviště se nachází v beprostřední blízkosti hradu. Bauska se pyšní hradním komplexem, který se skládá ze dvou hradů. První z 15. století a ten druhý, zachovalejší, je palác z 16. století. Na výběr je tu 6 prohlídkových okruhů. My jsme si zvolili ten 6., což byl vstup do starého hradu a na věž, odkud byl krásný výhled do okolí. V blízkosti je pěkný parčík s amfiteátrem, kde se můžete procházet. Další naší zastávkou byl jen o 10 km vzdálený zámek Rundale. Zaparkovali jsme na hlavním parkovišti u zámku, kde je dostatek místa i pro obytná auta a karavany. Přímo zde je stellplatz, kde se můžete připojit na elektřinu, využít sprchy nebo WC. Posledním místem tohoto dne bylo místo Mežotne, což je největší archeologické naleziště v Lotyšsku. Tohle místo si můžete rozhodně užít. Buďto si můžete zarybařit nebo si udělat piknik s dobrým pečeným buřtem na jednom z grilovacích míst nebo vystoupejte až do špičky věže kostela, který je v bezprostřední blízkosti parkoviště, kde můžete přespat. My jsme tak udělali a nelitovali jsme toho.

Druhý den v Lotyššku jsme navštívili město Jelgavu, která je známá především svou největší barokní budovou v pobaltí. Jedná se o zámek, kde se narodila Kateřina Vilemína Zaháňská, vévodkyně, která je spjatá i s Ratibořicemi a Náchodským zámkem. Palác má 669 místností, 674 oken, 615 dveří a 25 komínů. Nyní je v paláci sídlo univerzity zemědělských věd a technologií. Zaparkovat můžete hned vedle paláce na parkovišti. Nedaleko od paláce objevujeme krásné nábřeží u vody, kde je vyžití pro děti i dospělé. O kousek dál vidíme krásnou pravoslavnou katedrálu sv. Simeona a Anny s modrými kopulemi, která je 1 ze 4 v celém Lotyšsku. Pokračujeme dál do Liepaji a auto necháváme na parkovišti, které je blízko pláže, parku, ale i centra města. Jdeme se podívat na bělostnou pláž, která je dlouhá 8 km a široká 50 m, v pozadí se tyčí borovicové lesy. Město nám připomíná válečné období, které tu na vás dýchá z každého koutu. Rozpadlé domy, vojenské objekty, oprýskané paneláky. Jestli můžeme zvolit přirovnání, přišli jsme si jako na Ukrajině. O 10 km dál jsme se posunuli k Námořní katedrále sv. Mikuláše, která je perlou v betonové zástavbě sovětských paneláků, které se nacházejí všude kolem dokola. My jsme tu byli v období Velikonočních svátků, takže kostely a katedrály byly plné křesťanů, kteří chodili na mše a požehání. Navštívit můžete také Karostskou věznici, která byla vojenskou věznicí. Dělají se zde i prohlídky s průvodcem a navštívit ji můžete každou celou hodinu. Prohlídněte si určitě okolí, stojí to za to. My jsme si ještě prohlédli bývalou konírnu a vydáváme se dál k bývalému opevnění na pláži, kde je i parkoviště. Překvapilo nás svou ohromnou rozsáhlostí. O kousek dál navštěvujeme místo, z něhož vás mrazí. Jedná se o místo, kde stojí nyní památník obětem holokaustu. Zemřelo tu cca 3 600 Židů a i spoustu lidí, kteří pomáhali Židům a zaplatili svými životy. Přejíždíme na místo k přespání k vesničce Pavilosta.

Ráno vyrážíme do ospalé surfařské vesničky, již zmíněné Pavilosty. Jedná se o opravdu malou vesničku, kde se nachází přístav, pár hotýlků, muzeum a dvě rozhledny s dlouhou čistou bílou pláží. Pokračujeme dál na parkoviště k vesnici Jurkalna. Jdeme procházkou borovým lesem k vyhlídce na vysoké útesy a dlouhé pláže. Tohle místo nemá chybu. Čeká nás přejezd do vnitrozemí, do městečka Kuldiga. Auto můžete nechat na jednom z mnoha parkovišť a hlavně bezplatně a bez časového omezení. V Kuldize je toho hodně, co k vidění. Jedná se o staré městečko, které nám připomínalo spíše skanzen. Některé budovy jsou neopravené, některé naopak opravené, ve starém stylu. Budovy jsou tu ze 17. až 20. století. Co je ale ve městě nejznámější, je vodopád Venta. Nejširší vodopád v Evropě, na řece Venta. Vysoký je přibližně 2 m, ale jeho šířka činí 249 m. Dokonce jsme viděli, jak ryby skákají proti proudu řeky přes vodopád. Další naše kroky vedou k rozhledně. Cestou k rozhledně musíme přejít 154 m dlouhý cihlový most s charakteristickými klenutými oblouky. Most byl postaven na konci 19. století a nyní je to 3. nejdelší cihlový most v Evropě. Po vystoupání na rozhlednu je krásný výhled na celé město, cihlový most, vodopád Venta i širokou řeku. Ve městě také projdeme okolo Alekšupiteského vodopádu, prohlédneme si pravoslavný kostel, Novou a Starou radnici, Kuldižskou synagogu, kde je dnes knihovna. Dále pokračujeme do přímořského města Ventspils. Ventspils je známé svým přístavem, který je velmi důležitý pro celé Lotyšsko. V přístavu okoukneme lodě až z paluby a pokračujeme dále. Pro nás je zajímavější pláž. Krásná široká, čistá pláž s bílým pískem a čistým mořem. Škoda jen, že venku je 13°C a na koupání to není. Projdeme přes starou čtvrť Ostgals k přímořskému skanzenu. Skanzen je postaven tak, aby napodobil rybářskou vesničku s farmářskými usedlostmi. My tu jsme o Velikonocích, tak máme štěstí a ve skanzenu je lotyšský jarmark. Dále se chceme podívat na válečnou pozorovatelnu z 2. světové války, která je nedaleko od parku. V parku, kterým procházíme se nachází spousty starých kotev z lodí a také tu jsou koleje úzkokolejky, která tu občas vozí turisty. Pozorovatelna je volně přístupná. Ve městě se také nachází hrad livonského řádu. Z Ventspils míříme směr Mys Kolka. Mezitím ještě zajedeme do bývalé vesnice Irbene. Jedeme panelovou cestou okolo vybydlených panelových domů, kde si stavby bere příroda zpět. Na konci cesty se nachází radioastronomické centrum s doposud provozovaným radarem o rozměru v průměru 32 m a druhým o něco menším o průměru 16 m. Poté zastavujeme u dnes již neprovozovaného majáku v národním parku Sliteres. Jedná se o druhý nejstarčí maják v Lotyšsku. Odstaven z provozu byl v roce 1999 a sloužil od roku 1961. Dnešní den zakončujeme na krásném místě u rozhledny skoro v úplném cípu Mysu Kolka.

Další den jdeme hned ráno po pláži podívat se na místo, kde se slévá Baltské moře a Rižský záliv. Na této pláži ti, co budou mít štěstí, mohou potkat i tuleně, kteří tu odpočívají na pláži. Dále nás nohy zanesou na nedalekou rozhlednu, abychom se podívali na moře z výšky. Toto je úžasný kout Lotyšska. V okolí jsou krásné a čisté borovicové lesy a dají se tu udělat příjemné procházky. Potom již balíme šneka a vyrážíme okolo pobřeží směr Sabile. Po cestě ještě brzdíme a jdeme se podívat na zajímavé místo, kde dříve byly tři jezera a nyní jsou zde jen laguny a vysoké písčité útesy. Okolo laguny se procházíte po dřevěných lávkách. Dále již pokračujeme do Sabile. Sabile by mohla být další ospalá vesnička v Lotyšsku, ale má jedno prvenství. Nachází se zde nejseverněji položená vinice v Evropě. Zdejší víno se jmenuje Sabile Vina Kalns. Neodolali jsme a lahev polosladkého vína a cideru jsme si koupili. Po prohlídce vinice jsme se vydali do národního parku Kemeri. Tento park je známý svými močály, rašeliništi, jezery a lesy. My jsme se prošli po značené trase rašeliništěm, která má přibližně 4,5 km. Skoro celou trasu jdete po dřevěném chodníčku a dřevěných lávkách. Na samém konci rašeliniště je dřevěná rozhledna, kde se na celé území můžete podívat z výšky. Tady se nám také moc líbilo a toto místo stojí za návštěvu. Po procházce se přesuneme jen o kousek dál do městečka Kemeri. Kemeri bývalo kdysi vyhledávaným lázeňským městem. Po sovětské okupaci začalo město chátrat a jen těžko se vrací k největší slávě z počátku 20. století. Nyní je ve městě krásný park s přístupnou vodárenskou věží a pravoslavným kostelíkem, kde při výstavbě nebyl použit ani jeden hřebík. Budovy ve městě postupně chátrají a místní se je pomalu snaží opravovat, tak zde najdete jak pěkně opravené vilky, tak i budovy starší, které na opravu čekají. Z Kemeri vyrážíme směr Jurmala. Jedná se o nejoblíbenější přímořské letovisko, které leží jen 25 km od Rigy. Z Rigy sem jezdí každou půl hodinu vlak. Jurmala je také staré lázeňské město. V 19. století sem jezdili bohatí lidé z Ruska, ale i z Evropy, aby využívali místní léčivé prameny. I dnes je tu spousty wellness center a hotelů. Pláže jsou tu široké, písčité a velmi čisté (jen moře v dubnu 2025 bylo plné řas). Procházíme hlavní třídou Jomas iela, kde je spousty restaurací, hospůdek a občerstvení. Nové hotely tu střídají staré budovy, mnohdy původní ještě neopravené. Na konci pěší zóny je krasný pravoslavný kostel Panny Marie Kazaňské. Kdo nechce jet do centra Rigy autem, může využít velkého parkoviště u městské čtvrti Dubolti, kde nechá auto a vyraží do Rigy vlakem. Cesta trvá přibližně 30-40 minut. Po prohlídce Jurmaly, města, ve kterém chtěl za socialismu být každý viděn, přejíždíme k městu Salaspils, kde přespíme.

Druhý den ráno se jdeme podívat k památníku koncentračního tábora Salaspils. Tento tábor byl zřízen během německé okupace Lotyšska v letech 1941-1944. Původně byl tento tábor zřízen jako pracovní pro sovětské válečné zajatce, ale postupem války se stal místem, kde byli internováni i obyvatele Lotyšska a dalších okupovaných oblastí. Po osvobození Lotyšska v roce 1944 byl tábor zrušen a většina struktur zničena. Dnes je tu památník a volně přístupné muzeum. Po prohlídce vyrážíme do hlavního města Riga. Riga má něco málo přes 600 tis. obyvatel a je největším městem v Lotyšsku. Při příjezdu do města nás vítá rižská, televizní a rozhlasová věž s výškou 369 m. My necháváme auto na bezplatném parkovišti na ostrově na řece Daugava nedaleko rozhlasové věže. Bereme koloběžky a jedeme do centra staré Rigy. Navštívíme ruiny rižské synagogy, která byla vypálena během německé okupace. Vedle stojí kostel evangelické luteránské církve. Popojedeme o kousek dál a jsme u budovy, kterou vidíme již z dálky. Jedná se o krásnou budovu Lotyšské akademie věd. V přízemí budovy jsme si koupili vstupenku na věž (8 €/osoba), odkud byl krásný výhled na celou Rigu. Budově se také přezdívá Stalinův narozeninový dort. Byl to totiž dar od Moskvy v roce 1951. Projdeme okolo rižského muzea holokaustu a jsme u hangárů na vzducholodě z doby 1. světové války. Nyní je zde známé tržiště. Toto místo určitě nesmíte minout. Najdete zde čerstvou zeleninu, krásně voňavé sýry, čerstvé maso, oblečení i suvenýry. V jednom z hangárů je trh s rybami. Najdete tu od mořských plodů až po sladkovodní ryby. Nějaké ryby jsou čerstvě uzené, některé na vás čekají v ledu. Každý z hangárů má specifickou vůni. Z jednoho se line čerstvá zelenina, druhého uzené ryby z dalšího čerstvě připravované pokrmy. Když vyjdeme z tržnice s plným batohem čerstvé zeleniny, suvenýrů a sladkých pochutin přes řeku, vidíme Lotyšskou národní knihovnu. Jedná se o nepřehlédnutelnou budovu trojúhelníkového tvaru. Vedle ní stojí výšková budova lotyšské televize. Pokračujeme přes Náměstí Lotyšských Střelců, kde je i pomník ke známému Domu Černohlavců. Původní budova z roku 1344 byla vybombardována v roce 1941 a jeho zkázu dokončili sověti o 7 let později. Původní plány však zůstaly zachovány a přesná replika této zdobené stavby byla dokončena v roce 2001. Dnes je na náměstí před domem pro turisty nápis RIGA. Po shlédnutí této stavy se vydáváme k Rižskému dómu. Jedná se o největší evangelický chrám v Pobaltí. Projdeme dlážděnými uličkami Rigy a jsme u tří známých budov. Říká se jim Tři bratři. V Tallinnu mají Tři sestry, proto Riga nazvala své nejstarší domy Tři bratři. Dům s čp. 17, je starý více jak 600 let a je tak nejstarší obytnou budovou ve městě. Nyní se vydáme k Rižskému hradu. Hrad není nijak veliký. Byl postaven v roce 1330 pro řád livonských rytířů. Nyní je hrad oficiálním sídlem prezidenta. Dále projdeme okolo národního divadla a Národního muzea umění. V parku Esplanade si odpočineme a sledujeme ruch okolo nás. Před sebou máme pravoslavný Chrám Kristova Narození. Chrám v byzanském stylu z roku 1883. Jednou z posledních zastávek je Pomník Svobody. Stojí na místě, kde kdysi stávala socha ruského cara Petra Velikého. Tři zlaté hvězdy, které žena drží v rukou symbolizují tři původní regiony: Kurzeme, Vidzeme, Latgale. K pomníku měli Lotyši za sovětské okupace zakázaný přístup. Poté hledáme, kde bychom se najedli. A kde jinde to má tu správnou chuť, než na měststké tržnici. Dáváme si tradiční Lotyšské jídlo a spokojeně odjíždíme k autu. Určitě je možné v Rize navštívit i další místa jako je Kočičí dům, válečné muzeum nebo nespočet dalších kostelů, ale to zase příště. Poté přejíždíme kousek za Rigu k etnografickému muzeu v přírodě.

Další den jsme si vyhradili pro pěší turistiku. Začínáme v muzeu v přírodě, kde najdete přes 100 dřevěných staveb, jako jsou kostely, statky, hostince, ale i stodoly a staré sauny. Najdete tu stavby ze všech regionů Lotyšska. Pokud se sem vydáte rezervujte si na něho alespoň půl dne. Výborně se tu i najíte v místním dobovém hostinci. Vstup sem je za 6€/osoba a určitě stojí za to. Poté se vydáváme do serverovýchodního Lotyšska, tedy Vidzeme do národního parku Gauja. Jedná se o nejnavštěvovanější národní park v zemi. Města Sigulda, Ligatne a Cesis jsou cílem jednodenních výletů z Rigy. Park je krásný svými borovicovými lesy, řekou Gauja s písčitými břehy a starýmI hrady. V parku můžete holdovat pěší turistice, cyklistice ale i projížďky na kánoích a raftech. Dokonce i adrenalinovější zážitky jako je bungee jumping z lanovky, bobová dráha či lanový skluz dlouhý 1,5 km. My nechali auto se šnekem ve městečku Sigulda u jednoho ze tří hradů. Sigulda je známá dřevěnou turistickou holí, kterou tu najdete na každém kroku. Jedná se o historický symbol města. My si prošli zahrady siguldského zámku a zašli se podívat do starého hradu Sigulda. Hrad patřil livonskému řádu, kteří nechali toto sídlo postavit v letech 1207-1209. Poté jsme nemohli vynechat lanovku. Svést se jedinou takovou to lanovkou v pobaltských zemích z města Sigulda do vesničky Krimulda, kde je druhý ze tří hradů. Lanovka má délku něco málo přes 1 km a vede ve výšce až 43 m nad řekou (cena 16 €/osoba). V Krimuldě je zřícenina středověkého hradu a rehabilitační centrum, které se nachází v historické usedlosti z 19. století. Budova byla původně postavena, jako šlechtické sídlo a v roce 1922 bylo přeměněna na 1. státní sanatorium pro léčbu kostní tuberkulozy. Dnes se tu můžete i ubytovat. Po shlédnutí pokračujeme asi půl hodiny pěšky krásnou procházkou lesem do města Turaida, kde se nachází třetí hrad a také památník Maija Roze neboli Turaidské Růže. Slovo Turaida znamená v livonštině "Boží zahrada". Hrad na svém místě stojí od roku 1214 a je postaven z červených cihel, které září do dalekého okolí. Uvnitř hradu najdete výstavu a pohled do livonského státu, kovárnu, žalář, vystoupáte na válcovou věž, kde je krásný výhled na národní park a řeku Gauju. U kostelíka vedle hradu najdete hrob Turaidské Růže. Dle tragické legendy byla tato 19 - ti letá dívka Maija zamilovaná do místního zahradníka. S ním se scházela každý den v podvečer u Gutmanovi jeskyně. Jednoho dne byla vylákána k jeskyni odmítnutým vojákem, který napodobil písmo zahradníka. S Maijou se sešel a ze zhrzené lásky jí následně zabil. To se psal rok 1620. Cestou z Turaidy do Siguldy jdeme okolo této jeskyně z legendy. Největší jeskyně v Pobaltských zemích. Pro nás je to spíše skalní převis vysoký 19 m. V jeskyni najdete spousty nápisů. Některé pocházejí až ze 16. století. Pod skálou vytéká čistý potůček, ke kterému se váže také mnoho legend. Po krásné procházce a prohlídce všech hradů odjíždíme po pěti hodinách z tohoto městečka a jedeme za město Ligatne, kde přespíme.

Další den se jedeme podívat k tajnému sovětskému bunkru. Jelikož jsme, ale neměli v plánu jít se podívat dovnitř, tak jsme toho moc neviděli. Pouze vchodové dveře do bunkru, který je umístěn pod dnes nově zrekonstruovaným rehabilitačním centrem. Bunkr byl postaven v 80. letech 20. století, jako podzemní útočiště pro komunistickou elitu Lotyšské sovětské socialistické republiky v případě jaderného útoku. Byl navržen tak, aby udržel 250 lidí izolovaných po dobu až tří měsíců. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1968 a dokončena v roce 1982. Skládá se z 90 místností o celkové ploše 2 000 m², umístěných 9 metrů pod zemí, z nichž 5 metrů tvoří železobetonové desky a olověné vrstvy pro ochranu proti záření. Prohlídka bunkru zabere přibližně 1 - 1,5h. Komentované prohlídky jsou v lotyštině, ruštině a angličtině. Poté zastavujeme v Ligatne, kde se podíváme na sklepy vytesané do pískovcových skal. Dříve tyto sklepy sloužily k uchování potravin. V okolé Ligatne se nachází na 300 takovýchto sklepů. Některé jsou dnes volně přístupné. Jinak je městečko spojené s papírenskou historií, která sahá až do 19.století. Po prohlédnutí si městečka pokračujeme za zvířátky do Līgatne Nature Trails. Tento přírodní park kombinuje prvky zoo a přírodní rezervace. V otevřených výbězích můžete pozorovat zvířata, která byla zachráněna a rehabilitována, jako jsou medvědi, rysi, divočáci, losi a jeleni a jiné. Stezka je dlouhá 4 km a vede převážně lesem. Vstupné činí 7 €. Další zajímavé místo je Araiši. Hlavní atrakcí je rekonstrukce osady z 9. až 10. století, která byla postavena na malém ostrůvku uprostřed jezera Āraiši. Tato osada byla součástí Latgalského kmene a sloužila jako opevněné sídlo. Během vykopávek mezi lety 1965 a 1979 bylo odkryto 151 dřevěných staveb, 3 700 artefaktů a více než 100 000 fragmentů keramiky. Na základě těchto nálezů byla provedena rekonstrukce 14 domů z nejstarší fáze osady, která je dnes přístupná veřejnosti. Po zajímavé prohlídce jedeme do města Césis. Cēsis je jedno z nejstarších a nejmalebnějších měst v Lotyšsku. My si prohlédneme Césiský hrad a staré město. Tento středověký hrad byl postaven v roce 1209 Livonskými bratry meče a později se stal sídlem Mistra Livonského řádu. V roce 1577 byl během Livonské války zničen, ale dnes je jedním z nejlépe zachovaných hradů v Lotyšsku. Historické centrum města si zachovalo středověký ráz s dlážděnými uličkami, červenými střechami a historickými budovami. Mezi významné památky patří kostel sv. Jana z konce 13. století, který byl kdysi největším kostelem v regionu Vidzeme. Uvnitř se nacházejí náhrobky mistrů Livonského řádu a impozantní varhany. A nyní už nejvyšší hora Lotyšska. No hora spíše kopec, ale mají tu i sjezdovky. Na vrchol Gaiziņkalns vede dobře značená stezka dlouhá přibližně 1 km. Z vrcholu je pěkně vidět do okolí. V dálce jsou vidět malé vodní plochy a zalesněná krajina. V zimně jsou tu v provozu 3 lyžařské vleky. Naším posledním místem tohoto dne a také spacím místem je městčko Aglona. Přespíme na parkovišti za Aglonskou bazilikou u oblíbeného pramene místních obyvatelů.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Agloně je nejvýznamnější katolický chrám v Lotyšsku a jedno z nejdůležitějších poutních míst v Pobaltí. Největší poutní slavnost se koná 15. srpna, kdy katolíci slaví Nanebevzetí Panny Marie. Tento den přitahuje každoročně tisíce poutníků nejen z Lotyšska, ale i z Litvy, Polska a dalších zemí. V roce 1993 navštívil baziliku papež Jan Pavel II., který jí udělil titul "Basilica minoris", což je nejvyšší titul, jaký může katolický kostel získat. Poslední den v Lotyšsku ještě navštívíme vesničku Slutiški. Tato vesnička je jedním z nejvýznamnějších center starověrců v Lotyšsku. Tato náboženská skupina, která se oddělila od ruské pravoslavné církve v 17. století kvůli nesouhlasu s reformami patriarchy Nikona, našla útočiště v Latgale, kde si zachovala své tradice a způsob života. Vesnička je známá svými tradičními dřevěnými domy s ozdobnými okny a fasádami, které odrážejí vliv slovanské architektury. V roce 1986 zde byly provedeny archeologické vykopávky, které odhalily pohřebiště z 15. až 17. století. Nyní je vesnička považována za etnografickou památku. Poslední zastávkou je druhé největší město Lotyšska Daugavpils. Město leží na soutoku řek Daugavy a Lauce. My navštívíme Daugavpilskou pevnost. Pevnost je jednou z největších v Pobaltí. Byla postavena v první polovině 19. století na příkaz cara Alexandra I. a dokončena v roce 1878. Pevnost byla navržena jako obranná linie proti Napoleonovi a dnes je jedním z nejlépe zachovaných příkladů vojenské architektury v severovýchodní Evropě. Daugavpils je známé svou náboženskou rozmanitostí. Na "Církevním vrchu" se nachází kostely různých náboženství jako jsou luteránský, pravoslavný, katolický i starověrský. Tato rozmanitost odráží historickou multikulturní povahu města. Ve městě je cca 80 tisíc obyvatel a polovina z toho je ruské národnosti.

Toto byla poslední zastávka v Lotyššsku a nyní již pokračujeme k litevským hranicím vzdálených přibližně 20 km, dále přes Kaunas do Polska a domů.

Lucembursko

Lucembursko patří k nejmenším státům Evropy. Navzdory malé velikosti jde o moderní a ekonomicky velmi silnou zemi. Hlavní město Lucemburk kombinuje historické pevnosti s významným finančním centrem, které je klíčem k ekonomické prosperitě celého státu. Lucembursko je také aktivním členem řady mezinárodních organizací, jako jsou EU, NATO či OSN, což podtrhuje jeho důležitou roli v evropském prostoru.

My jsme se do Lucemburska vydali začátkem července. Ve večerních hodinách jsme vyrazili z České republiky a ráno jsme dorazili do kempu Loggia Camping Belle Vue 2000 u města Berdorf. Kemp můžeme doporučit. Jednalo se o poměrně klidný, přesto rozlehlý kemp. V kempu se nám líbilo, že jsme měli dostatek prostoru pro karavan, auto i své zázemí i s grilem. Jednotlivá místa jsou oddělena živými ploty, takže máte dostatek soukromí a okolo sebe se koukáte do zelena. V kempu najdete pěkné sociální zařízení, prádelnu i komplet servis pro karavany i obytná auta.

Celý pobyt v Lucembursku jsme strávili v jednom kempu a dělali si výlety do okolí. První místo, které jsme navštívili byla nejvyšší hora Kneiff s 560 m. n. m. Na vršku kopce však nic mimořádného nenajdete. Je zde pouze označení, že se jedná o nejvyšší bod Lucemburska.  O kousek vedle se nachází Buergplaz. Stojí zde kamenná vodárenská věž a vedle věže je památník věnovaný americké armádě. Konkrétně pěší divizi generála Pattona, která bojovala v Evropě během 2. světové války zejména v bitvě v Ardenách a při osvobozování Lucemburska. Podíváme se také do města Clervaux. Zde objevujeme krásný Clervauxký hrad. Hrad Clervaux byl v prosinci 1944 těžce poničen při prudkých bojích během bitvy v Ardenách, kdy sloužil jako poslední obranný bod Američanů. Po válce byl kompletně zrekonstruován a dnes patří k hlavním kulturním památkám Lucemburska. Ve městě stojí také krásný románský kostel s dvojvěžím. Udělali jsme si také procházku nad město, kde stojí benediktinský klášter z 19. století. Po cestě do kempu jsme se zastavili u přečerpávací vodní elektrárny Bassins supérieurs a ve městě Vianden. Zde je krásný hrad, jeden z největších dochovaných středověkých hradů západně od Rýna a také patřící k jedné z hlavních turistických atrakcí v Lucembursku.

Následující den jsme se vydali údolím 7 hradů. Hrad Mersch– hrad ze 13. stol., dnes zde sídlí obecní správa města. Hrad Schoenfelss dominantní románskou věží. Hrad Hollenfels má také svůj půvab. Starý hrad Ansembourg, což je nyní soukromý objekt a kousek vedle stojí Nový hrad Ansembourg. Což je za nás asi nejokázalejší zámek v údolí s krásnou zahradou, kterou si můžete projít. Hrad Septfontaines byl v době naší návštěvy v rekonstrukci. Co jsme se ale dočetli, tak je v soukromém vlastnictví a je přístupné jen nádvoří. Posledním hradem je Koerich. Což je dnes zřícenina hradu, ale je upravená tak, že se na nádvoří hradu konají kulturní akce. Stojí v centru stejnojmenného městečka. 

Nyní se podíváme do hlavního města Lucemburk. Začínáme u American Cemetery and Memorial v Hamm, připomíná americké vojáky, kteří zahynuli během bitvy v Ardenách za 2. světové války. Na 21 hektarech spočívá více než 5000 padlých. Poté bereme koloběžky a jedeme směr třída J. F. Kennedyho, kde se nacházejí budovy Evropské unie. Následně přejíždíme k Lucemburské filharmonii a hned vedle k pevnosti Fort Thüngen, známé také jako "Dräi Eechelen". Ta je historickou součástí lucemburských pevnostních systémů. Přes údolí řeky a krásné výhledy na město se dostaneme až k Národnímu muzeu dějin a umění. Na náměstí Jana Palacha si dáme oběd a pokračujeme dál k Velkovévodskému paláci Grand Ducal Palace.  Projedeme město a z Lucemburku míříme do přírodní rezervace Červená země nazývaná Nature reserve LÉIFFRÄCHEN u města Esch-sur-Alzette. Proč Červená země? Jižní část Lucemburska má půdu bohatou na železo, která zbarvuje skály a krajinu do syté červené až rezavé barvy.

Další den jsme se jeli podívat na zříceninu hradu Beaufort a hned vedle stojí nový zámek Beaufort. Prohlídka zříceniny hradu je bez průvodce a stojí rozhodně za prohlídku. Po shlédnutí hradu jsme se vydali na pěší výlet. V okolí hradu jsou značené trasy nazvané Mullerthal trail. My si vybrali trasu Extratour B dlouhou 13 km. Vybrat si můžete trasy od 9 km po trasu dlouhou 38 km. Po cestě míjíme krásný rybníček v lese, projdeme se po dřevěných lávkách. Projdeme pěkné skalní údolí a užíváme si čas strávený v krásných, čistých lesích. Procházka touto trasou je balzám na duši.  

Lucembursko je země, která i přes svou malou rozlohu nabízí překvapivou rozmanitost. Spojuje bohaté kulturní dědictví, historické pevnosti a hrady, moderní evropské instituce i malebnou krajinu červené země na jihu. Díky bezpečnému prostředí a silné ekonomice představuje Lucembursko jedinečné místo, kde se potkává historie s moderním evropským životem a stojí rozhodně za návštěvu i zastavení se na pár dnů v této malé zemičce.

Maďarsko

Maďarsko, vnitrozemský stát ve střední Evropě, zaujímá výjimečné místo na mapě kontinentu, nejen svou polohou, ale i kulturní a jazykovou odlišností. Hlavní město Budapešť je považováno za jednu z nejkrásnějších evropských metropolí. Země nabízí návštěvníkům bohaté dědictví římské, osmanské i rakousko-uherské historie. Maďarsko je známé množstvím termálních lázní, chutnou kuchyní s typickým použitím papriky a silnou tradicí lidového umění. Maďarský jazyk, příbuzný finštině, zůstává pro většinu Evropanů záhadou, což podtrhuje jedinečnost tohoto národa.

Na tento výlet si balíme pouze stan a vezeme si s sebou kola. Do Maďarska jedeme přes Slovensko, kde také první noc přespíme. Konkrétně u vodního díla Gabčíkovo. Podíváme se na umělý slalomový kanál u obce Čunovo a také na plavební kanál, který slouží k překonání výškového rozdílu hladin pro lodní dopravu u obce Gabčíkovo. Dále již pokračujeme do Maďarska, do města Győr. Historického srdce západního Maďarska. Leží mezi Budapeští, Bratislavou a Vídní, což mu dává výhodnou strategickou polohu. Město má bohatou historii sahající, až do římských dob. V období baroka bylo město důležitým církevním i správním centrem, což se dodnes odráží v jeho malebném historickém centru plném kostelů, paláců a klášterů. Nejznámější památky zahrnují katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, biskupský palác a Radniční náměstí. Nyní se již těšíme na Esztergom. Město ležící v těsné blízkosti Dunaje. Patří k nejvýznamnějším historickým městům Maďarska. Bylo prvním hlavním městem uherského státu a místem korunovace svatého Štěpána I., prvního maďarského krále. Nachází se zde Esztergomská bazilika, největší kostel v Maďarsku a jedna z největších v Evropě. Monumentální stavba dominuje městu a nabízí panoramatický výhled na Dunaj i okolní krajinu. Je zde také středověký hrad, muzea, kláštery a historické uličky. Když už jsme tu zajedeme se podívat i přes Dunaj do slovenského města Štúrovo, známé svými termálními bazény. Dnešní noc přespíme v obci Dorog v ubytování, které jsme si zajistili za pár korun před Airbnb.

Další den po cestě do Budapeště jsme se stavili ve městě Zsámbek, kde je románsko-gotická zřícenina Premonstrátského kláštera. Nyní již jedeme do kempu Haller Camping v centru Budapeště. Poloha kempu je skvělá i vybavení kempu je na úrovni. V Budapešti zůstaneme dva dny, abychom si historické město užili. Po ubytování nasedáme na kolo a jedeme do centra hlavního města. Navštívíme zde městskou tržnici, Gellertův vrch, Budínský hrad, Rybářskou baštu, Matyášův chrám, prezidentský palác Sándor – Palota. Navštívili jsme také Budapešťskou ZOO a přilehlý park se zámkem Vajdahunyad a spousty dalších památek. Samozřejmě nesmíme minout budovu parlamentu, Markétin ostrov a krásné mosty přes Dunaj.

Po čase stráveném v Budapešti se vydáváme do skanzenu v Szentendre. Skanzen je největší etnografické muzeum pod širým nebem v Maďarsku. Najdete zde tradiční vesnické domy, statky, řemeslnické dílny a kostely z různých regionů země od 18. do 20.století. Pokračujeme k hradu Visegrad. Hrad stojí na vysokém kopci nad Dunajem. Byl postaven ve 13. století a v roce 1335 zde proběhlo setkání tří králů (českého, polského a uherského). V roce 1991 na tento historický akt navázali prezidenti a premiéři Československa, Maďarska a Polska, kteří založili tzv. Visegrádskou skupinu (V4). Po prohlídce hradu míříme k přívozu před řeku Dunaj, abychom mohli pokračovat do vesničky Hollókő. Hollókő, je malebná tradiční maďarská vesnice, která je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Je považována za živý skanzen, kde si místní lidé stále udržují původní architekturu, kroje a lidové tradice. Vesnička má dochovanou zástavbu ze 17. –18. století. Kousek za vesničkou stojí také stejnojmenný hrad, který stojí také za návštěvu. Poté míříme do kempu Túra Parád v pohoří Mátra. Kemp je opravdu maličký a skoro nikdo tu není. Ale my potřebujeme jen sprchu, vše ostatní máme s sebou.

Ráno jedeme k nejvyšší hoře Maďarska Kékes, která měří 1014 m. n. m. Auto necháme v městečku Mátraháza a jdeme pěšky po sjezdovce nahoru. Na vrcholu hory stojí televizní věž a také rozhledna, na kterou se jdeme podívat. Nechybí ani fotka u kamene v maďarských barvách. Poté již jedeme do města Egerszálók, kde se podíváme do jeskyních obydlí a také k termálním pramenům a jejich vápencovým usazeninám připomínajícím slavné Pamukkale v Turecku. Nyní už jen kousek popojedeme a jsme ve městě Eger. Ve městě stojí za zhlédnutí Egerský hrad, ze kterého je vidět i zachovaný minaret z osmanského období. Také je zde Egerská bazilika nebo termální lázně. Po procházce městem jedeme ke Slovenským hranicím do městečka Aggtelek, kde přespíme v místním kempu. Tato oblast je známá především díky Aggteleckému krasu a přilehlému Slovenskému krasu, které společně tvoří přírodní a kulturní dědictví UNESCO.

Další den ráno nasedáme na kolo a jedeme přes hranice k jeskyni Domica, podívat se do jeskynního komplexu. Tento komplex je spojen s jeskyní na Maďarské straně, která se jmenuje Baradla. Jedná se krasové jeskyně o délce přes 25 km z toho 5,6 km je v Maďarsku. Odpoledne se již těšíme do unikátních jeskyních termálních lázní Barlangfürdőv Miskolci. Jedná se o termální lázně vybudované v přírodní jeskyni. Po vykoupání se přesouváme do známé vinařské oblasti Tokaj. Toto město nesmíme vynechat. Prohlížíme si historické vinné sklepy. Projdeme se po vinici. Zakoupíme si víno v nejstarším sklípku v Tokaji. Celá tato oblast je zapsaná v UNESCU. Z Tokaje zamíříme do dalšího místa zapsaného v UNESCO a tím je oblast Hortobágy. Než tam ale dojedeme, zastavíme ve městě Debrecín. Jedná se o druhé největší město Maďarska. Zde se zdržíme jen chvíli, podíváme se na náměstí, kde stojí Reformovaný Velký kostel. Největší protestantský kostel v Maďarsku. Projdeme parky i okolo Dériho muzea a míříme do Hortobág. Ve vesničce jsme měli najitý kemp, ale po příjezdu jsme zjistili, že je již delší dobu mimo provoz. Proto přespíme ve stanu na velkém travnatém parkovišti. V dnešní době je již v obci pěkný kemp. Hortobágy je rozsáhlá stepní oblast ve východním Maďarsku, známá jako největší národní park v zemi. Je symbolem maďarské venkovské tradice, koňské kultury, pastevců a nekonečných travnatých plání – známých jako puszta. Před vesničkou je krásný devíti obloukový most. Je také možnost projet se úzkokolejnou mašinkou do soustavy umělých rybníků, které jsou dnes přírodní rezervací a rájem pro ptactvo nebo se jet podívat na volně se pasoucí koně, krávy, ovce, buvoli. Najdete zde také muzeum a návštěvnické centrum. Z Hortobág míříme k Balatonu do kempu Balatontourist Camping Füred – Balaton. Pěkný a udržovaný kemp kousek od poloostrova Tihany.

Následující den si poloostrov projedeme na kolech. První zastávkou je město Tihany, odkud vyjíždějí výletní lodě a ve kterém se nachází Benediktinský klášter. Pokračujeme na cíp poloostrova k Tihanyrév, což je místo, kde je nejkratší trajektová trasa přes Balaton. Objedeme poloostrov, užijeme si krásné výhledy na vodní hladinu a jdeme se vykopat

Z poloostrova se přesouváme dále podél Balatonu do kempu Castrum. Než se tam ale dostaneme, zastavíme u bývalého čedičového lomu Hegyestű. Tento lom se hodně podobá naší Panské skále u Kamenického Šenova. Poté již pokračujeme na jih Balatonu. V této části chceme navštívit vyhlášené termální lázně Hévíz. Lázně mají největší termální jezero na světě, ve kterém se dá plavat. Proslavilo se jedinečně bohatým minerálním složením vody, která se kompletně obnovuje každých 48 - 72 hodin. Po relaxu v termálech si projdeme město Keszthely. Navštívíme Festeticsův palác a jeho přilehlé zahrady. Zajdeme k molu vybíhající do Balatonu. Projdeme se po nedaleké promenádě a míříme do kempu. Následující den již jedeme domů.

Projeli jsme krásnou zemi od pulzující Budapešti přes klidné břehy Balatonu, tajemné jeskyně Aggteleku, lázeňské město Hévíz, ochutnali tokajské víno až jsme se nakonec prošli po nekonečných pláních Hortobág – každý kout země má, co nabídnout. 

Nizozemsko

Tato cesta byla naší první cestou zapůjčeným karavanem do zahraničí. A kam jinam než do země zaslíbené karavaningu, do Nizozemí. Cílem bylo poznat co nejkrásnější místa této zelené země. Jen co jsme projeli hranice Německa a Holandska, viděli jsme velký rozdíl v přírodě i architektuře. Země je zelená, plná luk, upravených domů a plný farem, vodních kanálů a cyklistů. Naše cesta mířila do kempu Wedderbergen u Groningenu. V těsné blízkosti kempu jsme se poprvé setkali s tradičním větrným mlýnem. V Groningenu najdete kemp plný zábavy, dobrého jídla a odpočinkových chvil u bazénu s dětmi. Kemp Wedderbergen tou nejlepší možností, jak si užít luxusní kempování, případně i v mobilním domě. Ti, kteří mají opravdu dobrodružné sklony, se mohou vydat na kanoistiku a cykloturistiku a pro děti je v luxusním kempu připravena spousta aktivit. Vyití je tu opravdu spousta jak pro děti, tak pro dospělé. Ráno jsme však vyrazili hnedka na cesty.

Naší první zastávkou v Holandsku byla hráz Afsluitdijk. Po velkých povodních, začali Holanďané s výstavbou 32 km dlouhé hráze, která je v některých místech až 90 metrů široká. Je jednou z nejdelších příčných hrází na světě. Monumentální Afsluitdijk se v holandském stylu drží při zemi, je vysoký jen 7,5 metru. Přibližně uprostřed v místě závěrečného propojení se tyčí vyhlídka, odkud uvidíte na masy vody. Náročnou stavbu připomíná pomník dělníka přikládajícího kostku k hrázi. Realistická bronzová socha málokoho nechá v klidu, důkazem je vyleštěné pozadí, které si kolemjdoucí pro štěstí rádi ohmatávají. Hráz spojila protilehlé pobřeží Fríska s provincií Noord-Holland a vytvořila tak IJsselské jezero (IJsselmeer). Trajektem se přesouváme na ostrov Texel, který je známý tím, že je největším z Fríských ostrovů a má rozlohu 161 km². Na západní straně jeho břehy omývá Severní moře a na východní Waddenzee. Od pevniny je vzdálen 5 km. Největším městem je Den Burg, dalšími vesnicemi na ostrově jsou De Cocksdorp, De Koog, De Waal, Den Hoorn, Oosterend a Oudeschild. Na ostrově žije cca 13 641 obyvatel. Ostrov je rovinatý, tvořený převážně písečnými dunami. Nejvyšší bod se nachází 15 metrů nad hladinou moře. Zdejší terén je vyhledáván vyznavači cykloturistiky a proto jsme toho využili a zapůjčili jsme si kola a ostrov jsme si projeli na kolech jako správný holanďané. Prohlédli jsme si ještě městečko Den Helder.

Další den navštěvujeme město Alkmaar, které je známé svými slavnými sýry a sýrovým tržištěm. Každý pátek v sezóně od dubna do září se na Alkmaarském náměstí konají tradiční sýrové trhy. Bochníky sýrů (Eidam a Gouda) se přinášejí v historických nosítkách. Prodejci mají tradiční kostýmy a slaměné klobouky. Sýry se váží, porcují, ochutnávají a prodávají. Když jsme navštívili město sýru, museli jsme navštívit i muzeum této lahodné pochutiny. Nachází se v historickém domě váhy přímo na náměstí. Nedaleko tohoto města se nachází místo Zaanse Schans. Zaanse Schans je restaurovaná historická vesnice – skanzen obytných a hospodářských staveb v oblasti Severní Holandsko v Nizozemsku. Dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy. Dále jsou zde specializované historické obchůdky a pekárna. Z dalších průmyslových staveb jmenujme mlýn na lisování oleje a mlýn na tření barev. Uvidíte tu mnoho krásných dřevěných větrných mlýnů. Je to půvabná vesnička na malém stejnojmenném ostrově. V raném středověku se dalo dostat na ostrov suchou nohou. Část pevniny se však po záplavách ve 12. století ocitla pod vodou a z území sahající k dnešnímu ostrovu se stala součást moře. Ještě v polovině minulého století byla jediným spojením s pevninou lodní doprava. Téměř osm století byl ostrov izolován. Teprve v roce 1957 postavili několik kilometrů dlouhou hráz, která vesnici zpřístupnila vozidlům. co si musíme rozhodně užít, je pláž s krásným pískem, velkým větrem a pláží, kde sem tam někdo piknikuje. My jsme objevili krásnou pláž v Castricum aan Zee. Po cestě se ubytováváme v kempu s názvem Camping De Boekel u Alkmaaru. Při našem příjezdu přijel zahradní traktor, který nás dovezl na místo, kde jsme měli kempovat. Něco takového jsme viděli poprvé. Kemp se nacházel na farmě plné zvířat. Úžasné místo především pro rodiny s dětmi. Farmu si můžete sami procházet a dokonce můžete ráno dostat čerstvé mléko. Den se nám vydařil krásným počasím. Další den jsme se vydali pokochat se letadlama v blízkosti letiště Schiphol v Amsterdamu. Tohle místo si říkalo o krátký piknik.

Přesun blíže k Amsterdamu do Camping Zeeburg Amsterdam, který se nacházel jen kousek od zastávky městské hromadné dopravy, která nás dopravila do centra města. Amsterdam je hlavní a nejlidnatější město Nizozemska. Právě v něm a ještě v Haagu sídlí nizozemská vláda. Ve městě žije přibližně 921 tisíc obyvatel, v městské oblasti přibližně 1,5 milionu lidí. Amsterdam je pro velké množství vodních kanálů označován jako Benátky severu. Kanály jsou zapsány i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Se svými -2 m n. m. je Amsterdam druhým nejníže položeným hlavním městem na světě. A co vidět v Amsterdamu? Rijksmuseum: Nizozemské národní muzeum s bohatou sbírkou umění a historie. Van Gogh Museum: Muzeum věnované životu a dílu Vincenta van Gogha. Anne Frank House: Historický dům, kde žila Anne Frank během druhé světové války. Vondelpark: Nejznámější park v Amsterdamu, ideální pro procházky a pikniky. Kanály Amsterdamu: Unikátní systém kanálů, který je zapsán na seznamu UNESCO. Za prohlídku stojí také muzeum prostituce a čtvrť červených luceren. Zajímavé bylo také objevování míst, kde se natáčel film Hvězdy nám nepřáli. A co by to bylo za návštěvu Amsterdamu bez fotky u obřího bílého nápisu města.

Další den nás čekalo malé městečko Naarden, kde je pohřben myslitel J. A. Komenský, který se narodil v Uherském Brodě. Nutností je fotka u bysty učitele národa a navštívit muzeum, které je věnované právě jemu. Zastávka v Madurodamu byla příjemným zpestřením. Můžete tu vidět stavby z v miniaturách z celého Holandska. Některé modely se hýbou, svítí a můžete je i sami ovládat. Nás zaujalo tržiště Alkmaar s pohybujícíma se figurkama po náměstí nebo vodní kanály s plujícíma loďkama. Odopledne jsme se přesunuli do města Den Haag. Je to 3. mejvětší město Holandska a nachází se na jihu této země. Ve středu města se nachází skupina historických budov Binnenhof, kde se schází nizozemský parlament a vláda. Město má své kouzlo, zejména jeho historiká část, která je celá kamenná.

O den později se nám kazí počasí a začíná nám pršet. Přesouváme se do skanzenu Kinderdijk, který je typický pro své větrné mlýny u vodního kanálu v krásné zelené přírodě. Je to místo, kde je největší koncentrace větrných mlýnů v Holandsku. Samozřejmostí je zapsání tohoto místa na seznamu UNESCO. Do některých mlýnů se můžete i podívat a je to opravdu zážitek. Tady jsme využili možnosti občerstvení se v podobě obědu v místní restauraci. Přesouváme se o 15 km dál do města Rotterdam, 2. největší město Holandska. Typická je pro toto město moderní výstavba, obojživelné autobusy na řece a také věž Euromast. Jedná se také o největší přístav Evropy. Holandsko se s námi opravdu loučí deštivým počasím a my se loučíme s ním posledním našim kempem Hoeve Bouwlust, který prozkoumáváme i za deště. Je to kemp, který určitě nesmíte minout, protože je to kemp na farmě uprostřed luk. Na kempování je tu dostatek prostoru a máte tu své soukromí. Holandsko nás překvapilo svým pořádkem, zelenými loukami, velkým množstvím cyklistů, ale také vřelostí a přátelským přístupem jeho obyvatel. Je to země, kam se určitě s karavanem musíte vydat a nasát tu autentickou atmosféru správného Holanďana.

Odkaz na video z Nizozemska 

Skotsko

Skotsko je jednou ze čtyř zemí tvořících Spojené království a nachází se na severu Velké Británie. Je známé svou bohatou historií, nádhernou přírodou a silnou kulturní identitou. Hlavním městem je Edinburgh, který je proslulý svým historickým jádrem. Mezi skotské symboly patří dudák, kilt a hlavně skotská whisky.

My Skotsko navštívili v dubnu po Velikonocích. Po příletu do Edinburghu jsme nasedli na autobus, který nás přibližně za 15 minut dovezl k půjčovně aut.  Z domova jsme měli rezervované auto se spací vestavbou VW Caddy od Spaceshipt rental. Klíčky od auta jsme si vyzvedli pomocí zaslaného kódu ze schránky a mohli jsme vyrazit. První zastavení bylo u obchodu pro jídlo a pití. Dále pokračujeme podívat se na červený most Forth Rail Bridge, který spojuje North Queensferry se South Queensferry, přes záliv Firth of Forth. V březnu 1 890 železniční most otevřel korunní princ Edvard. Mezi třemi největšími pilíři činí rozpětí 2 x 521 metrů, což v letech 1890–1919 znamenalo nejdelší rozpětí na světě u železničních mostů. Celková délka mostu je 2 528 metrů. Při stavbě zemřelo přes 50 dělníků. Nyní již Falkirk Wheel. Jedná se o jedinečný technický zázrak ve Skotsku. Jde o rotační lodní výtah, který propojuje kanál Forth and Clyde s Union Canal, a nachází se poblíž města Falkirk. Je to jediné zařízení svého druhu na světě. Výtah funguje na principu Archimédova zákona. Díky tomu, že váha vody a lodě je v každé gondole stejná, je výtah dokonale vyvážený a překonává 24 m výškového rozdílu. Jen pár minut od lodního výtahu jsou sochy koňských hlav The Kelpies. Název "Kelpies" pochází z keltské mytologie, kde kelpie je vodní duch v podobě koně, známý svou silou a schopností měnit podobu. Sochy však také vzdávají hold skutečným těžkým koním plemene Clydesdale, kteří pracovali v okolí města Falkirku. Jen 20 minut cesty je středověký hrad Stirling. Jedná se o královský hrad, kde byla korunována řada skotských králů, včetně Marie Stuartovny, někteří králové, jako Jakub III., se zde narodili.  Nad městem Stirling stojí Wallaceův památník. Připomíná sira Williama Wallace, skotského hrdinu ze 13. a 14. století. (Známý z filmu Statečné srdce ztvárněný Melem Gibsonem). Nyní již jedeme k městu Dunblane, kde je krásná Dunblenská katedrála. Následně již hledáme místo na spaní. Našli jsme parkoviště u jezera Birnie.

Další den jedeme na východní pobřeží do města St. Andrews, kde navštívíme katedrálu sv. Ondřeje (sv. Andrewsova katedrála). Největší středověkou katedrálu ve Skotsku, dnes již její ruiny. Katedrála byla založena kolem roku 1158 biskupem Ernaldem a dokončena v roce 1318. Byla zasvěcena svatému Ondřejovi, patronovi Skotska, a stala se sídlem skotské církve. V roce 1561 byla po reformaci uzavřena a následně zničena. Dalším místem ve městě, co navštívit, je hrad, který stojí na útesech nad městem a je z něho pěkný výhled na moře. Za shlédnutí stojí i samotné město s kamennými budovami a malebnými uličkami. Následně projedeme okolo golfového areálu a přejedeme do města Dundee. Ve městě nám bohužel začalo pršet, ale ani počasí nás neodradilo jít se podívat na loď RRS Discovery. Jedná se o pomocný parník postavený v roce 1901 pro výzkum Antarktidy. Loď vezla Roberta Falcona Scotta a Ernesta Shackletona na jejich první a velmi úspěšnou cestu do Antarktidy, známou jako Discovery Expedition. Vedle muzea Discovery stojí nová budova designu V&A Dundee. Za shlédnutí určitě stojí i lodě HMS Unicorn a North Carr. Jelikož pršelo, tak jsme k hradu Broughty přiblížili autem. Ve městě ještě můžete navštívit Claypotts Hrad. Přejíždíme asi 1,5 h k městu Pitlochry, kde se nachází nejmenší destilérka ve Skotsku Edradour Distillery. Bohužel, ale nebylo možné se jít podívat do výroby. To nám, ale nevadilo, protože víme, že ve městě Pitlochry nejen, že samo městečko je krásné, ale je tam i další destilérka a to Blair Athol Distillery a tam již otevřeno mají. Pitlochry je horské městečko s úzkými kamennými budovami, které stojí za to neminout. A nyní již jedno z nejznámějších míst ve Skotsku a tím je zámek Balmoral. Než se ale k zámku dostaneme, jedeme krásnou krajinou a zelenými čistými lesy. Zámek je dnes znám především jako královská rezidence, kterou zakoupil manžel královny Viktorie princ Albert a dodnes slouží jako letní královský byt britské královské rodiny. Pravidelně v něm pobývala královna Alžběta II. se svým manželem vévodou z Edinburghu. Královna zde 8. září 2022 i zemřela. K zámku připadají i krásné zahrady. Po prohlídce královského zámku pokračujeme k hlavnímu městu skotské vysočiny (Highland) Inverness. Projíždíme krásnou přírodou a horskými cestami okolo horských středisek. Dnešní noc strávíme s výhledem na Culloden Viadukt. Tento most je podobný tomu z Harryho Pottera.

Ráno vyrážíme k památníku bitvy u Cullodenu. Bitva byla posledním vojenským střetnutím Jakobitského povstání z roku 1745. Proběhla 16. dubna 1746. Britské vládní vojsko, které vedl vévoda z Cumberlandu, zde porazilo armádu jakobitů, jíž velel Karel Eduard Stuart. Jednalo se o poslední otevřenou bitvu vybojovanou na britské půdě. Nyní již Inverness. Ve městě se podíváme na místní hrad, katedrálu sv. Ondřeje a řeku Ness, která protéká městem a teče ze známého jezera Loch Ness. Za městem vystoupáme také na kopec Craig Phadrig Hillfort, což je historické hradiště. Z tohoto hradiště je vidět známé jezero Loch Ness, ke kterému také hned vyrážíme. Jezero je jedno z nejznámějších a nejzáhadnějších jezer na světě. Délka jezera je přibližně 37 km, šířka 1,5 km a hluboké až 230 m. Loch Ness je známé především díky legendě o Lochnesské příšeře (přezdívané "Nessie"). První písemné zmínky o „příšeře“ sahají až do 6. století, ale největší zájem vyvolala v 30. letech 20. století, kdy byly zveřejněny první fotografie. Přibližně ve středu jezera na západní straně stojí hrad Urquhart. Ve středověku sehrál důležitou roli v boji mezi Skoty a Angličany během války za skotskou nezávislost. V 17. století byl částečně zničen, aby nepadl do rukou Jakobitů a od té doby chátrá. Dnes je to krásná zřícenina na břehu jezera. Dalším místem, kam míříme je malé historické město Tain. Město je považováno za jedno z nejstarších měst Skotska. V roce 1066 mu byl udělen statut královského města, což z něj činí nejstarší královské město ve Skotsku. Za městem navštívíme destilérku Glenmorangie. Po prohlídce destilérky vyrážíme k zámku Dunrobin. Zámek se nachází na vyvýšeném místě nad zahradami ve francouzském stylu a nabízí nádherný výhled na moře a okolní krajinu. Je přístupný veřejnosti, ale nejhezčí pohled na zámek je od moře. Současná podoba zámku byla vytvořena v letech 1835 až 1850 podle návrhu architekta sira Charlese Barryho, známého také jako tvůrce britského parlamentu. Po procházce okolo zámku sedáme do auta a vyrážíme na přibližně 1,5 h cestu do přístavního městečka Ullapool. V přístavu kotví lodě rybářů, jachty, a trajekty plující na ostrov Lewis. Když jsme si prošli městečko vyrazili jsme po cestě okolo zálivu k úzké a hluboké soutěsce Corrieshalloch Gorge. V soutěsce se nachází 46 m vysoký vodopád Falls of Measach na řece Droma. Soutěsku vytvořila eroze ledovce během poslední doby ledové. Dalším místem, kam se chceme podívat, je hrad Eilean Donan. Než k němu ale dojedeme, odbočíme z cesty do kopců, abychom poté mohli sjet do krásného horského údolí. Výhled Glen Docherty je známý hlavně díky svému ikonickému výhledu na jezero Loch Maree. V podvečer se dostaneme ke krásnému hradu Eilean Donan. Hrad stojí na malém ostrůvku. Při přílivu se k hradu dostanete pouze přes starý kamenný most. Ve 13. století byl hrad postaven na obranu proti Vikingům. V roce 1719 během jakobitského povstání ho britské loďstvo zničilo. Na počátku 20. stol. byl opět zrekonstruován. Hrad společně s mostem je velice fotogenický a určitě ho nesmíte při cestě Skotskem vynechat. Tuto noc přespíme na pěkném parkovišti v přírodě při cestě na ostrov Skye.

Ráno odjíždíme na ostrov Skye, kde jako první navštívíme přístavní městečko Portree. Toto městečko je hlavním městem ostrova a je známé svými barevnými domky v přístavu. Portree znamená v gaelštině „Králův přístav“, odvozeno od návštěvy krále Jakuba V. Ve městě můžete zajít na kopec k rozhledně nebo do bývalého kostela, kde je dnes restaurace. Popojedeme jen pár minut a jsme na parkovišti pod Old Man of Storr jedním z nejznámějších a nejikoničtějších přírodních útvarů na ostrově Skye. Je to vysoký skalní jehlan, který vyčnívá z dramatické krajiny pohoří Trotternish Ridge a je vidět na kilometry daleko. Procházka ke skalnímu útvaru a zpět trvá přibližně 2 h. Na ostrově Skye je na každém rohu nějaké zajímavé místo. My zastavili u vodopádu Lealt Falls, kde je i bývalá továrna na diatomit. Diatomit neboli křemelina se těžila v okolních bažinách a dovážela ke zpracování do údolí Lealt Glen. Ve fabrice se diatomit sušil, drtil a nakonec balil pro různé využití. Následně jsme se prošli na místo u oceánu nazvané Dinosaur Footprints. Při cestě k vodě jsme procházeli po pastvinách s ovcemi a po celou cestu je krásný výhled na oceán. A nyní už jsme u Mealt Falls. Vodopád, co padá z útesu rovnou do oceánu. Krásný pohled je při focení z dronu. Z parkoviště vodopád není, tak fotogenický. Po půl hodně cesty musíme zastavit v údolí Fairy Glen v překladu Údolí víl. Nádherná, pohádkově působící krajina. Nízké zelené kopce, zvláštní kuželovité pahorky, terasy a skalní výstupky. Celé místo působí magickou atmosférou. Pokračujeme k hradu Dunvegan. Hrad vidíme jen z dálky. Už jen do samotného areálu se platí vstupné, tak se nedostanete ani do zahrad ani blíže k hradu bez vstupenky. Jelikož, ale již spěcháme na trajekt, abychom si zkrátili cestu v dalším putování po Skotsku, musíme stihnout poslední jízdu trajektu z města Armadale do Mallaig. V plánu jsme ale ještě měli místa jako, Maják Neist Point, Talisker Distillery, Fairy Pools. Kde jsme ale ještě zastavili byl kamenný most Sligachan Old Bridge. Vysoké hory a starý kamenný most vypadají na fotce velice krásně. Nedaleko mostu stojí Collie and Mackenzie memorial. Socha byla vytvořena na počest dvou průkopníků horolezectví. Trajekt jsme stihli na poslední chvíli a pokračujeme k proslulému mostu, kde najdeme, také místo na přespání.

Glenfinnan Viaduct. Most s celkovou délkou 380 m, který proslavil film Harry Potter. Velice turisticky navštěvované místo. Po mostě můžete vidět jet i parní vlak. Blízko mostu se nachází jezero Loch Shiel u kterého je Glenfinnan Monument. Památník postavený v roce 1814 věnovaný skotským horalům, kteří bojovali v jakobitské armádě během jakobitského povstání v roce 1745. Dále projíždíme okolo krásného jezera Loch Eil a jedeme k vodopádu Eas Chia-aig. Cesta k vodopádu je magická až tajemná. Kmeny stromů jsou porostlé mechem. Kamenné zídky okolo silnice také zarůstají mechem a kapradím. Následně jedeme k městu Fort William. Jdeme se podívat k lanovce Nevis Range Mountain Resort. Kdybychom měli více času určitě stojí za to vyjet lanovkou na kopec. Toto místo je rájem milovníků lyžování nebo v létě horských kol. My se jdeme podívat do města. Jedná se o výchozí místo pro dálkové trasy West Highland Way & Great Glen Way a také na nejvyšší horu Spojeného království Ben Nevis s výškou 1345 m.n.m. Po procházce městem zajedeme ještě k návštěvnickému centru pod horou Ben Nevis. Když budete mít čas udělejte si procházku ještě na vodopád Steall Waterfall.  My ale jedeme nádherným a nezapomenutelným údolím Glen Coe. Údolí mezi horami, kde z každého kopce stéká potok, na kterém jsou vodopády. Cestu křižují vetší a menší řeky. Hory střídají rašeliniště. I počasí se zde rychle mění. Chvíli je vidět mlha, pak vysvitne sluníčko. Úchvatná krajina My z hlavní cesty odbočujeme k jezeru Lochan Urr, které leží v krásné krajině údolí Glen Etive mezi vysokými kopci. To nelze popsat, to se musí zažít. Tento den přespíme v nádherném údolí.

Směřujeme k největšímu městu Skotska Glasgow. Po cestě zastavíme ve městečku Luss u jezera Loch Lomon. Ve městě je starý kostelík a na místním hřbitovu je náhrobní kámen z dob Vikingů. Poté ještě odbočíme a jedeme po pobřeží zálivu Firth of Clyd, kde stojí maják Cloch Lighthouse. Jelikož jsme úplně neměli náladu na velké město, ale jsem fanoušek fotbalu a zrovna ten den se hrálo na stadionu Rangers v Glasgow derby místních nejslavnějších klubů Rangers a Celtic, tak jsme u stadionu zastavili a šli si poslechnout atmosféru fotbalu ve Skotsku. Z města odjíždíme již do Edinburghu. Prvním místem je pláž nad městem s výhledem na Cramond Island. Následně přejedeme, abychom se podívali na loď s názvem HMY Britannia. Jedná se o jachtu britské královny Alžběty II., která sloužila v letech 1954-1997. Nyní je jachtě muzeum. Za svoji službu, loď urazila přes 2 mil. kilometrů. Dalším místem je Královská botanická zahrada. Bohužel jsme ale při příchodu zjistili, že z důvodu velkého větru je zahrada z bezpečnostních důvodů zavřena. Projdeme alespoň čtvrť Dean Village a jedeme na parkoviště k Holyrood ke stejnojmennému parku. Projdeme se parkem a vystoupáme na Arthur's Seat s výškou 251 m.n.m. se jedná o nejvyšší bod v Edinburghu. Tento den, již ve městě více nestihneme a jedeme k Rosslynské kapli. Projdeme se okolo kaple, jen pár minut od kaple je i zřícenina hradu Roslin. Poslední noc v autě přespíme na nedalekém parkovišti.

Další den se do Edinburghu vrátíme a podíváme se na zámek Holyrood, budovu skotského parlamentu, Calton Hill, což je návrší v centru města odkud je krásný výhled na historické centrum včetně Edinburského hradu. Na samotném návrší se nachází National Monument of Scotland,Nelson Monument, City Observatory. Všechno to jsou krásné historické stavby. Poté projdeme několika ulicemi, které se jako celek nazývají Královská míle, kde na konci je Edinburský hrad. Zastavujeme se u Katedrály svatého Jilí. Zajdeme do Victoria Street, kde je Elephant House (bistro kde spisovatelka J.K. Rowlingová napsala 1. díl Harryho Pottera). Vedle je muzeum Harryho Pottera. Poté již projdeme na náměstí Esplanade přes hradem. Do hradu se nedostaneme, jelikož vstupenky jsou vyprodané na další dva dny dopředu. Projdeme okolo George Heriot's School. Tato budova byla inspirací pro školu v Bradavicích ve filmu Harry Potter.  Na chvíli se zastavíme i ve Skotském národním muzeu. Ještě se zastavíme na jídlo, abychom se tímto rozloučili s Edinburghem a celým Skotskem. Jedeme vrátit auto zpět do půjčovny a následně se přemístíme k hotelu u letiště, kde přespíme, abychom brzo ráno mohli sednout do letadla a vrátit se domů. Na letiště nás odveze autobus, který jsme měli objednaný z hotelu.

Odkaz na video ze Skotska

Slovensko

Slovensko

Vysoké Tatry v zimě

Většina lidí navštěvuje Vysoké Tatry v létě, ale my jsme si Tatry zamilovali právě v zimě. Tatry v zimě jsme navštívili už několikrát a musíme říct, že to za hezkého počasí opravdu stojí za to. V zimě sice nevyjedeme s naším šnekem, ale ubytujeme se buďto v Tatranské Kotlině v Penzionu Koliba nebo v turistické ubytovně na Štrbském plese. Těch možností je tu nepřeberné množství v každém městečku nebo vesničce v Tatrách. Chceme Vám doporučit místa, která jsme v této oblasti navštívili a stojí určitě za zmínku. Pokud se ubytujete v Tatranské Kotlině, tak navštivte Belianskou jeskyni, kterou máte pár kroků, ale pozor, cesta vede do příkrého kopce. Nutno říct, že v zimě doporučujeme na všechna místa vždy vzít nesmeky. Bez těch už na žádný výlet nevycházíme. Je to povinná výbava do batohu, stejně tak, jako teplý čaj a něco drobného na zub. Vyplatí se tu Gopass, pokud budete chtít lyžovat.

Pokud jste lyžaři a rádi se svezete na jednom nebo na dvou prkýnkách, doporučujeme Štrbské Pleso, které má pěkné a dlouhé sjezdovky modré a červené barvy. Dostanete se až pod vrch Soliska, kde se nachází chata pod Soliskem, kde si můžete uspokojit své chuťové pohárky. Jakmile sundáte lyže můžete vyzkoušet venkovní kluziště nedaleko sjezdovky nebo vystoupat na Tatras Tower. Pokud vás ještě nebudou bolet nohy, obejděte si Štrbské pleso. Je to cca 2 km pohodová procházka a uvidíte tak pleso a jeho okolí ze všech stran. Cestou si můžete protáhnout svaly na venkovních posilovacích strojích, které jsou kole celého plesa. O kousek vzdálenější jsou Jezírka Lásky. To je místo méně navštěvované, ale romantické.

Pokud nejste příznivci lyžování, udělejte si výlet na Popradské pleso. Cestu zvládne poměrně každý a na konci cesty na vás čeká odměna v podobě kynutých knedlíků s borůvkami nebo dobře chlazeného piva. Pokud výjde počasí, je to nádherný zážitek s pohledem na zamrzlé Popradské pleso. Vrátit se můžete stejnou cestou nebo pokračujte po modré turistické na Popradské pleso vlakovou zastávku, odkud se můžete vrátit na Štrbské pleso vlakem. Jezdí poměrně často a jsou komfortní a bezbariérové.

Dalším městečkem, které stojí za to navštívit a je zde spoustu vyžití, je Starý Smokovec. Odtud vede pozemní lanovka na Hrebienok, ale o tom až později. Ve Smokovci jsme vyzkoušeli Tricklandii. Ta je rozložená na ploše 1000 m2, na kterých sa nachází 24 atrakcí. Obsahuje 30 trick-artových obrazů, antigravitační místnost a zrcadlové bludiště. Nezapomeňte si telefony a nainstalovat si jejich aplikaci. Dále si můžete mezi zajímavými muzei - muzeum tatranské kinematografie a fotografie, šerpa mini muzeum nebo Vila Flóra. Nyní už k samotnému Hrebienku. Na Hrebienok (s výškou 1285 m. n. m.) se můžete vydat pozemní lanovkou nebo jít pěšky. My doporučujeme určitě lanovku, jste tam během 5 minut a ušetří vám to spoustu sil. Z Hrebienku se totiž můžete vydat na trek dál na tatranské vysokohorské chaty. Určitě doporučujeme!

Po žluté turistické stezce se vydejte na Bilíkovu chatu, kterou my vždycky jen míjíme a pokračujeme dál na Dlouhý vodopád. Je k němu krátká odbočka. Dále míjíme Vodopády Studeného potoka a docházíme mírným terénem a okolními závějemi sněhu na Rainerovu chatu. To je chata, které je nejstarší chatou ve Vysokých Tatrách s výškou 1301 m. n. m. Byla založena roku 1863 smokovským hoteliérem Johannem Georgem Rainerem. Po vybudování chaty Kamzík o 19 let později zanikla. Rainerova chata poté sloužila jen jako noclehárna vůdců a nosičů, později byla využívána jako skladiště. Dále po červené turistické dojdete na Zámkovského chatu, kde po cestě můžete zahlédnout lišku. Pokud budete mít ještě síly, už nedaleko je Skalnaté pleso. Pozor procházíte lavinovým polem, dodržujte tedy základní bezpečnostní opatření. Poté už vás čeká jen cesta zpátky na Hrebienok stejnou cestou nebo využijte vrchní červenou turistickou magistrálou.

Na Hrebienku ještě navštivte Tatranský dům s ledovými sochami. Každý rok mají jiné téma. Sochy jsou celé z ledu a je tam pořádná zima. Dolů můžete sjet na sáňkách po sáňkařské cestě, které si můžete zapůjčit v půjčovně.

O kus blíže k Tatranské Kotlině se nachází městečko Tatranská Lomnice. Zde je také krásné lyžování na dlouhých sjezdovkách, URČITĚ DOPORUČUJEME vyzkoušet. V samotné Tatranské Lomnici najdete Tatranskou bobovou dráhu, která také stojí za to a je v provozu po celý rok. Za návštěvu stojí muzeum Tatranské přírody nebo Ski muzeum či expozice hraček.

Poblíž Tatranské Kotliny se nachází Chodník korunami stromů v Bachledově dolině. Celá Bachledova dolina stojí za to, protože se naskýtá krásný panoramatický pohled na celé Vysoké Tatry. V Bachledovce se dá i lyžovat a nachází se zde také bobová dráha.

Pro relax a odpočinek po sportovních výkonech nebo procházce využijte Bešeňovou, což jsou termální lázně s veškerými atrakcemi, ale i odpočinkovou zónou ve wellness a sauně. 

Slovensko

Senec Slunečná jezera

V naší rodině se říká, jedeme na Senec. Je to místo, na které jezdili naši prarodiče v době, kdy jim daleké cesty byly odepírány. Trávili tu i několik týdnů dovolené o letních prázdninách se svými dětmi. Bylo to klidné místo, s průzračně čistou vodou a s příjemnými cenami za občerstvení i atrakce. Mnohé se od té doby změnilo. Nyní se jedná o poměrně rušné místo, které hlavně ve večerních časech žije díky svým diskotékám, hospůdkám a občerstvením, kterých je tu opravdu spoustu. Pokud hledáte klidné místo k odpočinku, hledejte spíše v jiných vodách. U samotných Slunečných jezer se nachází 2 kempy. Jezera jsou rozdělena na jižní zónu a severní zónu. Dříve bylo rozděleno, kde mohou stát karavany a obytná auta a kde si můžete postavit stan. Nyní pravidla nejsou tak striktní a ubytovat se můžete v obou těchto zónách. Jižní zóna je opravdu bohatá na možnosti ubytování a je zde i autokemp. Celková kapacita tohoto kempu je 120 míst. Karavany mohou být připojeny k elektrické síti v rámci areálu. Součástí kempu je také servisní parkoviště s možností vyprazdňování a čištění odpadních nádrží karavanů a napouštění čisté vody do nádrží. Hosté ubytovaní v kempu mají k dispozici veřejnou kuchyň a sociální zařízení se sprchami. Kemp je vzdálený 20-200 metrů od samotného jezera. Severní zóna nabízí ubytování v prostorném stanovém táboře s kapacitou až 300 stanových míst a 20 míst pro karavany. Pokud se rozhodnete přijet do stanového kempu s karavanem, je nutná rezervace předem. Stanový tábor je vybaven třemi sociálními zařízeními. V případě zájmu je možné se připojit k elektrické síti. Stanový tábor je vzdálený přibližně 150 metrů od jezera. Pozor, ke Slunečným jezerům se platí vstupné. Můžete si zakoupit jednorázový vstup nebo vícedenní permanentku. Voda je tu stále čistá plná rybiček. Na plážích se můžete občerstvit, zapůjčit si šlapadla, lodičky nebo paddleboardy, zahrát minigolf nebo fotbal na pěkném umělém hřišti. Můžete si také zařádit na tobogánu či skluzavce nebo se občerstvit v baru na souši.V těsné blízkosti se nachází aquapark, kde najdete spoustu atrakcí, bazénů, ale i wellness zónu se saunami či vířivkami. Areál byl otevřený v roku 2004 a je napojený na geotermální vrt. Proto jsou bazény napájané vodou s teplotou 28 – 38°C. Najdete zde 12 tobogánů či skluzavek a velký výběr saun např. eukalyptovou saunu, infra saunu, finskou saunu, tureckou Hammam saunu nebo bambusovou saunu a mnohé další. Pro ty, kteří si chtějí protáhnout tělo, tak vede okolo jezera cyklo stezka, která je vhodná i pro inline bruslaře. Jedná se o rovný, hladký terén i povrch a můžete navštívit nedaleké město Senec, kde ochutnáte výbornou zmrzlinu, navštívíte místní muzeum Turecký dům nebo občerstvit se v některé z několika kaváren či cukráren. Do města se dostanete i turistickým vláčkem, který má několik zastavení kolem jezer a můžete kdekoliv nastoupit i vystoupit. 

Do hlavního města Bratislavy je to z kempu jen 1/2 hodiny. Za návštěvu určitě stojí. Rozkládá se na obou březích Dunaje a symbolem je bratislavský hrad se 4 věžemi. Krásný výhled na bratislavský hrad se naskýtá z rozhledny UFFO. Pokud si uděláte procházku po městě, najdete nespočet udržovaných kostelíků a chrámů. S dětmi můžete navštívit bratislavskou ZOO, kde se nachází skoro 1300 zvířat. Zoologická zahrada se ukrývá v lesoparku, kam utečete před sluncem. 

Co by kamenem dohodil se nachází město Trnava, dílo Gabčíkovo nebo město Gyor v Maďarsku či hlavní město Vídeň v Rakousku. Na tato místa se dostanete za hodinku času autem.

Slovinsko

Slovinsko je malá, ale rozmanitá země ve střední Evropě. Má krásnou přírodu včetně Alp, krasových jeskyní a krátkého, ale pěkného pobřeží Jaderského moře. Tato země je oblíbená pro outdoorové aktivity, jako je turistika, lyžování, vodní sporty na řece Soče a mnoho dalšího.

I my jsme se vydali za krásami Slovinska a na cestu jsme si rezervovali 10 dní. S sebou jsme si tentokrát nevzali „šneka“, ale jen stan a na závěsu auta jsme měli kola. Vyrazili jsme z ČR a první den jsme navštívili Postojenskou jeskyni. Je jednou z nejznámějších a největších jeskyní v Evropě. Také jednou z nejnavštěvovanějších přírodních památek v Evropě. Tato jeskyně je známá svou rozlehlou sítí chodeb, podzemních galerií a impozantními krápníky. V jeskyni je k dispozici i turistická trasa, která zahrnuje projížďku vláčkem a následně pěší prohlídku, což umožňuje návštěvníkům objevit její unikátní krásy. Po prohlídce jeskyně jsme jeli cca 10 km a přibrzdili u hradu Predjamský hrad. Tento hrad je známý svou unikátní polohou – stojí v obrovské skalní jeskyni na úbočí 123 metrů vysoké skály. Tento hrad je jedním z nejzajímavějších příkladů středověké architektury, která využívala přírodní terén k obraně. Prohlídka hradu je bez průvodce a stojí za to ji podniknout.

Dále již míříme k moři. Vybíráme si kemp Belvedere u města Izola. Kemp je pěkný a udržovaný. Když se jdeme vykoupat k moři, tak scházíme po úzké strmé cestičce. Pro starší lidi trochu náročnější sestup. Pozor na kočárky, zde se nedostanete. Zato výhled na moře úžasný a voda nádherná. Další den necháváme auto v kempu, bereme kola a vyrážíme po pobřeží podívat se do přímořských městeček. Jedeme na nejvzdálenější místo, kam se chceme tento den podívat. Začínáme u Sečoveljske soliny. Jedná se o historické solné pláně. Jsou to jedny z nejstarších a největších solných oblastí v regionu, jejichž historie sahá až do starověku. Nyní už jedeme do městečka Portorož. Projíždíme po historickým městečkem, které je známe dlouhou tradicí lázeňství a wellness. Nasedáme na kolo a jedeme do města Piran. Nádherné středověké město na výběžku slovinského pobřeží. Jeho dominantou je kostel sv. Jiří a pro stísněná přímořská městečka netypické velké kruhové náměstí, kde stojí socha italského houslisty Giuseppe Tartiniho. Piran tvoří velké množství malebných úzkých uliček. Jedná se o oblíbené turistické letovisko. Dalším městečkem je Strunjan. Jedná se o klidnější část slovinského pobřeží. Od pobřeží je krásný výhled na moře a i příjemné koupání s menším množstvím lidí. Dále již míříme do kempu. Nový den jedeme opět na kole a tentokrát na opačný konec slovinského pobřeží a začínáme městem Izola. Její historické jádro je charakteristické úzkými kamennými uličkami, starými domy a malebnými náměstími. Dále jedeme krásnou cyklostezkou okolo pobřeží do města Koper. Koper je největší město slovinského pobřeží. Ve městě je také největší přístav v zemi. Město bylo dlouhou dobu pod vlivem Benátek, proto v jeho centru je mnoho historických památek. Dominantou je Piazza Tito – hlavní náměstí, které je obklopené starými budovami a uličkami. V centru města se nachází katedrála sv. Nazaria.

Moře jsme již ochutnali a nyní přejíždíme do Julských Alp. A po cestě navštívíme spoustu krásných míst. Jedno z nich je Škocjanská jeskyně. Je také právem zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Největší atrakcí je Velká dvorana obrovská podzemní místnost, která má šířku až 100 metrů a výšku až 120 metrů a podzemní řeka Reka. Jedná se o podzemní komplex délky přibližně 5 km. Dalším krásným místem je hřebčím ve městě Lipica a odtud známý název koní, lipicáni. Hřebčín je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hřebčínů na světě, což je plemeno koní, které je známé pro svou eleganci, sílu a schopnost vykonávat náročnou drezůru.

Pak už se přibližujeme horám, konkrétně do města Kobarit. Město leží v údolí řeky Soča. Na vyvýšeném místě nad městem se tyčí kostel. Vedle něho Kobaridské muzeum věnované bitvě u Soči v 1. sv. válce. Významnou atrakcí je také řeka Soča. Řeka, která je známá svou nádhernou smaragdově zelenou barvou a nabízí skvělé možnosti pro vodní sporty, jako je rafting, kajak nebo rybaření. Kolem města se nachází také mnoho turistických stezek, které vedou přes krásné hory a lesy. Nachází se tu také známý Napoleonův most a kousek odsud také vodopády Velký a Malý Kozjak. Odjíždíme z Kobaridu a jedeme směr Bovec. Několik kilometrů před městem zastavujeme a jdeme se podívat na jeden z nejvyšších vodopádu Slovinska. Vodopád Boka je vytvořen řekou Boka, která se řítí z vysokých skalních stěn do hlubokého kaňonu. Je vysoký přibližně 106 metrů a tvoří kaskádu dvou hlavních částí, což mu dodává impozantní vzhled.

A teď už město Bovec a krásný kemp Prijon Sport Center u řeky Soča. Tento kemp je v krásném prostředí a je perfektní pro aktivní kempaře. Možnost canoyngu, raftingu, kol, horské turistiky… My tu přespáváme a druhý den jdeme na pěší výlet na horu Kanin. Kanin je nejvyšší horou slovinského pohoří Julských Alp a nachází se na hranici mezi Slovinskem a Itálií s vrcholem ve výšce 2 587 metrů. Pod horu Kanin vás z Bovce přiblíží lanovka a pak již musíte pěšky. Už po výstupu z lanovky je krásný výhled do okolí. Od lanovky je také vidět Prestreljeniško okno, otvor ve skalním masivu ve tvaru srdce. K samotné hoře Kanin vede pěkně značená turistická cesta. Pozor!!! V létě jsou zde místa, kde je sníh a některé úseky mohou být dosti nebezpečné. Pro jistotu je dobré s sebou mít nesmeky nebo alespoň trekingové hole. Z vrcholu Kaninu se nabízí úchvatný panoramatický výhled na okolní krajinu, včetně národního parku Triglav, řeky Soči a italské oblasti Friuli-Venezia Giulia. Po krásné tůře se ještě jedeme podívat na vodopád Virje. Další krásný výlet, který doporučujeme a musíte to vidět, je Mangartské sedlo, kam jsme vyjeli autem. Již samotná cesta a nádherné výhledy do okolí stojí za to. Cesta končí u chaty s názvem V sedle Mangart a dále již musíte pěšky. Buď s horolezeckým vybavením na Mangart nebo jen do okolí a kochat se krásou přírody. Po cestě zpět do kempu jsme ještě zavítali do Pevnosti Kluže. Jedná se o jedinou zachovalou pevnost z tzv. „Korutanských pevností“ a jednou z mála udržovaných alpských rakousko-uherských pevností vůbec. Odtud přibližně 45 minut pěšky je další pevnost. Půjdete okolo řeky Soči, projdete dlouhým vojenským mostem, potkáte menší bunkry a dostanete se k pevnosti Fort Hermann postavené v 1. světové válce.

Tímto jsme okusili Julské Alpy a vyrážíme poznat další krásy a to jezero Bled a Bohinj. Po cestě k nim jedeme dlouhou dobu okolo řeky Soči. Míjíme vesničku Trenta, což je výchozí bod pro horské tůry, například pro cestu na Triglav nebo Mangart, ale i do celého Triglavskému národnímu parku. O kousek dál opět zastavujeme a jdeme se podívat do Botanické zahrady alpských rostlin (Juliana Alpine Botanical Garden). Dále již směřujeme přes průsmyk Vršič. Mimochodem je to nejvyšší silniční průsmyk v Julských Alpách ve Slovinsku, nacházející se v blízkosti města Kranjska Gora. Leží ve výšce 1 611 m. n. m. Při sjezdu z průsmyku vidíme Ruskou kapli. Kapli postavili ruští váleční zajatci, kteří se v oblasti věnovali nuceným pracím během 1. světové války. Odsud už je to jen asi 30 min a jsme u soutěsky Vintgar. Soutěskou protéká řeka Radovna. Pro návštěvníky je k dispozici pohodlná dřevěná stezka. Soutěska je dlouhá přibližně 1,6 km. K vidění jsou úzké skalní stěny, křišťálově čistá voda řeky, vodopády, peřeje a hluboké tůně. Největší atrakcí soutěsky je vodopád Šum na konci cesty.

Od soutěsky vyrážíme k městu Bled. Dominantou je jezero stejného názvu - Bled, které je obklopeno horami a lesy. Je jedním z nejkrásnějších jezer v Evropě a často je považováno za jedno z nejromantičtějších míst ve Slovinsku. Na jezeře se nachází malý ostrov, na němž stojí krásný kostel a je oblíbeným cílem turistů, kteří sem často přijíždějí na loďkách. V okolí je také známý Bledský zámek, který se tyčí nad jezerem a nabízí úchvatné výhledy na krajinu. Neméně krásné je jezero Bohinj, jen půl hodiny jízdy od Bledu. Je to největší přírodní jezero ve Slovinsku. Na rozdíl od populárního jezera Bled, které je známé svou turistickou infrastrukturou, je jezero Bohinj klidnější a méně komerčně vyvinuté, což mu dodává zvláštní kouzlo. My tu přespáváme v kempu Bohinj Zlatorog. Krásný kemp v lese u jezera. Z kempu můžete dojít k lanovce, která vás doveze na vrchol hory Vogel 1 810 m.n.m. My jsme se rozhodli popojet autem a jít se podívat na vodopád Savica. Tento vodopád je unikátní svým dvojitým kaskádovým tvarem. Je vysoký přibližně 78 m.

Opouštíme tyto krásná jezera a jedeme přibližně 2 hodiny. Chceme navštívit oblast v pohoří Kamnicko-Savinjské Alpy, které se říká Velika Planina. Parkujeme auto a jdeme přibližně 2 hodiny pěšky. Nejprve jdeme lesem, pak travnatými plošinami, pak míjíme Malou Planinu a následně dojdeme až k cíli. Velika Planina je rozsáhlá horská travnatá plošina, která se nachází ve výšce kolem 1 600 až 1 800 m. n. m. Tato oblast je známá nejen svou přírodní krásou, ale také tradicí pastýřství. Na této vysoce položené plošině se každý rok pasou ovce a jiná zvířata, a stále zde můžete vidět tradiční pastýřské chaty tzv. "maznice", které se používají k uchovávání mléka a sýra.

Z oblasti Kamnicko-Savinjské Alpy míříme již do hlavního města Ljublaň, konkrétně do kempu Ljubljana Resort Hotel & Camp. V Ljublani jsme samozřejmě navštívili Ljubljanský hrad, který se nachází na kopci nad městem a je jedním z hlavních symbolů Ljubljaně. Nabízí nejen úchvatné výhledy na město a okolní krajinu. Další kroky směřují ke známému Trojmostí. Skládá se ze tří mostů, které vedou přes řeku Ljubljanici a propojují historické centrum s novějšími částmi města. Mosty byly navrženy významným slovinským architektem Jožem Plečnikem. Za Trojmostím se nachází Prešernovo náměstí a Františkánský kostel. Naše další kroky směřují do parku Tivoli. Tento park je největší v Ljubljaně. Je to skvělé místo pro odpočinek a procházky. Park má krásné aleje, fontány a otevřené prostory, kde si můžete užívat přírodu a také zámek Tivoli. Za zmínku stojí také Petkovškovo nábřeží, Dračí most. Dračí most se mu říká proto, že na mostě jsou 4 sochy draků. Dále pak katedrála sv. Mikuláše, park Zvezda, Vodnikovo náměstí a nábřeží Breg u řeky Ljublanica. Ve městě je spoustu dalších krásných míst, ale to si již najdete sami podle svého gusta. V Ljublani jsme nezapomněli ochutnat místí jídlo a sladký zákusek a pomalu jsme zamířili zpět domů. Celé Slovinsko je nádherná země a určitě stojí za to zde strávit nějaký čas. Pod galerií najdete náš celý itinerář této cesty.